Na sobotu 7. září nám Marcelka připravila výlet na Velkou Javořinu. Už dlouho jsme při našich cestách na Jižní Moravu meditovali, co je to v dálce za vysílač. A tuto sobotu jsme se to měli dozvědět.
Jen pro zajímavost - kde vůbec Velká Javořina je. Je na hranici se Slovenskem, jižně pod Uherským Brodem. Jedem do vesničky Vápenky, kde se snažíme zastavit u Hostince u Černého Potoka. Pan majitel nás ale slušně vykazuje z parkoviště, protože čeká svatbu o sto lidech. A tak přeparkováváme a jdeme si k němu sednout na jedno pivo. Pak po modré stoupáme směr Veklá Javořina.
Procházíme kolem švestkových stromů tak zatížených plody, že musí být podepřeny, aby se nezlomily. To bude slivovičky - nebo povidel??? Kdo ví...
Stoupáme až na místo nazývané " U mrtvého žida". Tam odbočujeme a "pralesem" vystoupáme až na vrchol k vysílači.
Sedneme si u rozcestníku a čteme si ve vrcholové knize a průvodci po okolí, který vysvětluje, jak vznikl název "U mrtvého žida" a spoustu dalších zajímavostí z okolí.
Díváme se do daleka na krajinu, vidíme Hradiště, Brod...
Na protějším kopci Jelenec se tyčí stará vojenská věž - tu máme zdolat.
Prvně ale sejdeme k Holubyho chatě. Zrovna zde je cíl cyklistických závodů - davy lidí, chata plná, prezidetská agitace a navrch Jaro Slávik. No masakr. K dobru obsluhy musíme říct, že polévku a pivo máme za chvíli a s plnými žaludky míříme na Jelenec.
Stará vojenská věž je už mimo značku, zarostlá náletovámi dřevinami. V její těsné blízkosti jsou polorozpadlé budovy a původní oplocení už také prakticky neexistuje.
Pokud chcete vyšplhat nahoru, musíte kolmo vzhůru po žebříku. Každé patro je vysoké 8 m a patra je jich pět (+ 8 m špička). Batoh nechávám dole a s foťákem přes rameno šplhám vzhůru. To že každou druhou příčku s ním zavadím o ocelovou konstrukci je nanic, navíc už v prvním patře hodně cítím, jak se věž kymácí. Zbytek osádky leze výše - holky do třetího patra, Lumča až nahoru. Ja lezu dolů a raději na ně počkám na pevné zemi. Jistota je jistota...
Vracíme se nazpět na Velkou Javořinu a rozhodujeme se jít po červené na kamennou boudu.
Kamenná bouda je opravdu kamenná. Tady odbočujeme na žlutou a kolem památných stromů scházíme směr Vápenka.
Na louce pod stromy Marcelka s Jankou nalézají poklad - bedly!!! Vidíte to štěstí?
Jsme nazpět ve Vápence. Dáme si večeři a jedeme domů. V nohách máme 18 km a počasí nám vyšlo exkluzivně... Jen ta cesta domů je trochu delší.
Vytisknout stránku
Komentáře (0)