Velký Rozsutec

Do třetice všeho dobrého se dnes pokusíme zdolat třetí vrchol s přívlastkem „Velký“. První byl výšlap na Velký Choč, pak recesistický Velký Javorník a dnes Velký Rozsutec. Celé to zpískala Janka už na Velkém Choči, kde prohlásila - příště jdeme na Rozsutec! A to příště je právě teď!

Cestu si plánujeme na neděli 4. 7. 2010. Koncem týdne začínají u nás panovat tropické vedra s teplotami nad 30°C. To není to pravé počasí na zdolávání náročných vršků, ale my se rozhodujeme nevzdat a v sobotu večer vyrážíme za Marc a Lumčou do Bordovic, kde večer chvíli posedíme u ohně a pak brzo zalézáme do peřin. Zítra bude náročný den.

_dsc0294.jpg

Tak tam, na vršek, míříme...

Ráno skáčeme jako srnky z pelechu před pátou, v pohodě posnídáme a chvíli před šestou vyrážíme na Slovensko. Do Štefanové přijíždíme v osm. Parkoviště zeje prázdnotou. Platíme 2 Eura parkovné a po žluté značce procházíme spící dědinou. Hned za kolibou (kde si odpoledne dáme halušky - už se teď těšíme) najde Janka na louce divoké mečíky. Začínají první fotografické - kytičkové orgie. Obloha je zatažená - nejsou vidět mraky, jen šedý poklop. Už při stoupání na vrch Podžiar zjišťujeme, že se nedýchá zrovna nejlépe. Za chvíli jsme pěkně zpocení. Já to ale znám, mé starty nejsou nejlehčí... :o)

Bez zastavení procházíme kolem salaše Podžiar, přecházíme úzkou lávku přes Hlboký potok a odbočujeme doprava, po modré značce směr Horné diery. Tuto trasu jsme šli i minule, už víme, co nás čeká. Ale oproti minulé cestě je zde podstatně méně vody, a žádné zvláštní dobrodružství nehrozí. Místa, která jsme minule zdolávali s vypětím sil a rizikem utopení  :o), procházíme suchou nohou.

dsc_4411.jpg

Lije z nás neuvěřitelně. Shodujeme se, že dnešní bio zátěž dosáhla zhruba bodu 6. Připadám si jako ve výšce nad 3 000 metrů. Po krátké přestávce máte pocit, že zbytek cesty už vyběhnete najednou, ale po pár krocích musíte zastavit. Srdíčko nestíhá, dech se krátí a hlava se motá. To patří nad 3 000 m, my jsme jen v osmi stovkách!!! No dílo!!!

První krátkou přestávku si dáváme v místě zvaném Pod Palenicou, kde se odděluje žlutá značka vedoucí nazpět do Štefanové. Špičkuju a zlobím Marcelku slovy: “Já na to kašlu, už nemůžu, jdu do Štefanové!“ Chuděra si myslí, že to myslím vážně a je ochotná to kvůli mně vzdát! Ale to ne! My jsme přišli s tím, že nahoru vylezeme, tak i kdyby to mělo být po čtyřech, tak to dokážeme!!!

Po zhruba dalším jeden a půl kilometru stoupání lesem podél potoka najednou vše ztichne. To se ztratil samotný potok. Z ničeho nic po něm není ani památky. Po pár krocích docházíme na krásnou planinku (Pod Tanečnicou), kde si sedáme k odpočinku. Já zjišťuji, že mám totálně promočená záda. Dnes jsem ale na to vyzrál. Z batohu vytahuji druhé moirové triko a mokré připevňuji k batohu na uschnutí. Janka zhltne rychle toust a už žhaví závěrku fotoaparátu. Louka kolem je sám květ. Obloha je však neustále šedá a fotograficky totálně nezajímavá. Fotky okolí jsou ploché a nezáživné.

 

_dsc0298.jpg

Z palouku posetém malými skalkami je nádherný výhled na oba Rozsutce. Mám pocit, že na vrchol toho Velkého je to stejně vysoko jako ze Štefanové. Podle mapy jsme vystoupali již zhruba 600m, takže na vrchol zbývá jen 400 m. To jsme za polovinou! Odpočinutí se vydáváme na další pouť.

dsc_4403.jpg

Po deseti minutách dorážíme na sedlo Medzirozsutce (1 186 m n. m.) a bez zastavení začínáme stoupat po červené značce k vrcholu. Padne tady sice poznámka, že bychom mohli ještě zvládnout vyběhnout na Malý Rozsutec - je to jen 25 minut - ale nikdo se nehrne  :o). Tedy abych to upřesnil - Marcelku s Lumírem do toho tahat nemůžeme. Ti jsou vždy před námi. Najdou místo s pěkným rozhledem a tam na nás čekají. Já svou dýchavičnost kamufluji focením - vypadá to, jako že můžu, jen se realizuji. Jsem to ale vychytralý! Jance to vyhovuje a tak se za našimi souputníky neustále ztrácíme.

_dsc0305.jpg

Tak toto je první skalka při výstupu na vrchol, na které nás Marcelka s Lumčou čekají. Oni odpočatí, my splavení...

_dsc0306.jpg

_dsc0317.jpg

Ta hromádka vpravo na obzoru je Velký Choč, uprostřed pak Vysoké Tatry (s Roháčema)

_dsc0322.jpg

Malý Rozsutec

_dsc0325.jpg

Pod Malým Rozsutcem vlevo dole je malá mýtinka se skalkami, na které jsme poprvé odpočívali.

Bohu díky se roztrhala šedá obloha a kolem se ukázala spousta bílých mráčků. Stoupáme neustále výš a výš. Pod sebou vidíme místo se skalkami, kde jsme svačili, a po chvíli výškově překonáme i Malý Rozsutec. Zanedlouho se vyplahočíme (jak rád bych napsal „vyskotačíme“...) na vrchol. Není to úplný vrchol, ale jedno z míst na rozeklaném vrcholu. Chvíli si sedáme a pozorujeme mumraj kolem. Když jsme si dělali minule srandu, že se organizuje mezinárodní výstup na Velký Choč, tak dnes to je ještě horší. Vrchol je obsazen a zespodu přicházejí další a další turisté. Mumraj jak na rušném náměstí o posvícení...

_dsc0334.jpg

_dsc0341.jpg

Cestou jsme potkali i vyjícího bernardýna...

_dsc0346.jpg

Vrcholek nejvyšší je ten úplně vpravo...

Zvedáme se k dobytí vrcholu. Zbývá nám jen poslední část, která je jištěna řetězem. Dva lidé se zde těžko minou, a každý musí z vrcholu zpátky touto cestou. Utvořila se zácpa. V klidu stojíme a čekáme, až se uvolní řetěz. Za nás si stoupne dáma, která to neustále komentuje.“To nejde, takhle čekat, to se tam nedostaneme vůbec, běžte už, zdržujete...“ Nejraději bych se otočil a něco jí řekl. Od plic. Raději využívám chvíle, kdy se řetěz uvolní a dolů jdoucí se snaží slézt skálu trochu bokem. Rychle se vyšplhám nahoru, abych uvolnil místo dalším. Všichni se sejdeme na vrcholu. Na chvíli si sedáme a kocháme se výhledy. Marcelka rozdá vrcholovou prémii - Studentskou pečeť. Prohlašuje, že od té doby co chodí s námi už na vrchol placatici nenosí :o)) Já si znovu měním triko, první už stačilo uschnout. Pak se vracíme k řetězu na sestup dolů. Čekám na Janku a vidím, jak mne hledá a nemůže najít! Až na ni zamávám, tak mne uvidí. No jo, hledala jinou barvu trička!!

_dsc0353.jpg

_dsc0361.jpg

Pohled z vrcholu směrem na Malý Rozsutec. Líbí se mi ten mraveneček na nejvyšším vrcholku...

_dsc0349.jpg

 

_dsc0366.jpg

Janka na vrcholu...:o) Vypadá to, jako bychom tam byli sami. Pravda je opačná. Za zády se nám tlačily davy, abychom je pustili sednout.

_dsc0370.jpg

Tady ty davy jdou vidět. Za Lumírem na vršku máte důkaz!

Pak nás čeká sestup na sedlo Medziholie. Je na něm rozcestník do pěti světových stran. Někdo z kolemjdoucích haleká na svého kolegu:“Sejdeme se na kruháči!“. Tak to je přesné označení. Jako rondel...

Sestup je hodně prudký, na mnoha místech v horních partiích jištěn řetězy. Chodníček je plný kamenů a drobných úlomků, které ujíždí pod nohami. Uklouznout zde by nebylo dobré - pokud by se to obešlo jen odřeninami, mohli bychom si gratulovat. Na horší scénáře raději nemyslet... Ubrzdit tento sešup stojí dost sil, v půlce se už mi třepou nohy. Nad Rozsutcem se mezitím začínají honit černé mračna. Doufáme, že nás nedoženou. Na kruháč dorážíme zase pěkně propocení. Tak to byl sešup. Sedneme si do trávy a odpočíváme. Zbývá nám už jen asi hodinový sestup do Štefanové. Nemáme kam spěchat a tak si užíváme sluníčka.

_dsc0379.jpg

Marcelka fotí portréty i v tom šíleném sestupu. Obětavá fotografka...

_dsc0392.jpg

_dsc0393.jpg

Těsně nad "kruháčem" - sedlo Medziholie

_dsc0397.jpg

Bylo to namáhavé, důkazem je i odpadlý Lumča!!!

_dsc0399.jpg

No zas tak strašné to nebylo, Lumča se už vzpamatoval...

_dsc0410.jpg

Cesta do Štefanové se vine lesem, místy jdou ještě vidět pozůstatky nedávných dešťů. Černé mraky někam zmizely a my jdeme v ostrém slunci. I když z kopečka, dáme si rychlou chůzi naposled do těla. Tričko je opět totálně promočené. Zastavíme se až v kolibě, kterou jsme ráno míjeli. Kruh se uzavřel. Sedáme si ke sklence studeného piva a Janka s Lumčou si dávají vysněné halušky. Pan majitel nám vypráví, jak jejich labrador utekl do dier, kde ho až nahoře potkala jejich sousedka a vyšla s ním až na Velký Rozsutec. Tak tady to zvládl i labrador? No začínám se stydět... :o)

_dsc0417.jpg

_dsc0419.jpg

Tento obrázek visel za námi v restauraci. Kromě toho, že vystihuje úžasně pana majitele, mne navíc okouzlil svou úsměvností a stylem kresby.

dsc_4388.jpg

dsc_4395.jpg

dsc_4400.jpg

Mečík střechovitý

dsc_4406.jpg

Vemeník dvoulistý

dsc_4429.jpg

Zvonečník hlavatý

dsc_4436.jpg

dsc_4439.jpg

dsc_4460.jpg

Kozí brada

dsc_4464.jpg

 

dsc_4450.jpg

Oměj

dsc_4498.jpg

A na konec trocha abstrakce z Jančina fotoaparátu:

dsc_4432.jpg

dsc_4435.jpg

dsc_4490.jpg

 

Dodatek:

středa 7. 7. 2010

Jsou to právě tři dny od této zajímavé akce. Byl to čas, kdy jsem si mohl pozpátku vše srovnat v hlavě. Byl to nádherný výšlap, mákli jsme si, ale na dno to nebylo. Počasí vyšlo parádně (kromě ranní změny tlaku) a společnost byla exkluzivní. Ještě po dvou celých dnech cítím lýtka - to znamená, že to byl zápřah. A to mám už zítra šlapat kopečky v Dolomitech! No alespoň mi každý bolavý krok připomene, že i u nás je krásně!

Ještě musím podotknout, že prakticky všechny fotky kytiček (kromě jedné čestné ode mne) dělala má milovaná Janička, my to totiž máme tak pěkně rozdělené - ona se kouká pod nohy a já nad hlavu :o)
Co může být krásnějšího, než když máme oba dva stejné zájmy!!!

Vytisknout stránku Vytisknout stránku5. 7. 2010, 11:35, zobrazeno 7013x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení