Víkend v Łódźi

Je to skoro neuvěřitelné - ač to, že máme na hranice doslova jen pár kilometrů, nás nikdy nevytáhlo do Polska. Něco už jsme projeli a poznali. Byli jsme společně s Jankou na Slovensku, v Rakousku, Itálii, Švýcarsku, Slovinsku, Řecku, Španělsku, Portugalsku - ale v Polsku ještě ne.
Za to, že se to změnilo může kamarád Pavel - při našem telefonickém povídání nějak přišla řeč na Polsko a já se dozvěděl spoustu zajímavostí a možností. Hlavně mě ale krásně navnadil na to, prostě jen vypadnout ven ze zaběhnutého stereotypu. Hned to líčím Jance, hledám info na webu a nadšeně ji předčítám o čem jsem se dozvěděl.

Pak přijde krok číslo 2 - ve středu večer před spaním za mnou Janka přijde s NB, podává mi ho a říká: "Jestli chceš, tak to objednej!" Prvně nevím, která bije. Až po prohlédnutí stránky na obrazovce mi to sepne. Je spuštěný Booking a na něm hotel v Łódźi na nadcházející sobotu. A tak klikám, platím a je rozhodnuto. O víkendu jedeme do Polska!

Krok 3 - v pátek před odjezdem ještě volám Pavlovi a radu, jak to je v Polsku s dálnicemi - nakonec uspěji horko těžko až na webu. O tom ale později. Procházím si mapy Łódźe, hledám zajímavosti, záchytné body a informace. Nakonec vzniká bojový plán s velkou pravděpodobností změny, dle aktuální potřeby a situace. Hromada proměnných, které se budou hlásit o reakci až v danou chvíli.

Krok 4 - JEDEME!!!

Vyrážíme v sobotu chviličku po sedmé ranní. Najedeme na dálnici v Ostravě a máme před sebou rovných 300 km a tři hodiny cesty. Prakticky nesjedeme z dálnice - kromě pár desítek kilometrů, kdy se dálnice stáhne na jednu půlka a druhá se staví.

Na dálnicích v Polsku je maximální povolená rychlost 140 km/hod. (V Obci 50 a v noci 60 km/hod) Často je ale rychlost snížena na 100 km/hod.
Epizoda sama o sobě jsou Poláci - zvláštní řidiči. Jedna polovina jezdí v pravém pruhu okolo stovky a druhá "skoro celá" polovina 140 vlevo. Pravidlem je to, že když ten pomalu jedoucí vpravo dojede ještě pomalejší náklaďák, bez skurpulí odbočí vlevo a aniž by zrychlil, pomalu jej předjíždí svou stovkou. V levém proudu tak vznikají nebezpečné situace s exterémně rychle brzdícími kolonami.  Nejednou jsme málem nestačili zabrzdit.

Třetím zbytkem jsou pak hazardéři, kteří jsou vás schopní v rezavém renoltíku podjet zprava a zařadit se před vás.
Vy se pak můžete rozhodnout - buďto se dáte do party s pomalíky vpravo, nebo to risknete s rychlíky vlevo. Každopádně si dejte na dálnicích opravdu pozor, není to úplná sranda...

Další zvláštností je to, že u Polských dálnic - alespoň okolo jižní části A1 po které jedeme - nepotkáte pumpy jako unás. Na jihu ještě tak pár odpočívek s WC, ale čím více na sever, tím méně. Takže nepočítejte s tím, že na dálnici dotankujete. Musíte sjet z dálnice do nejbližšího města natankovat tam. Podél dálnice potkáváme i několik slepých odboček se značkou pumpy, ovšem vybavení čerpačky buďto úplně chybí, nebo vidíme rozestavěnou pumpu už v dost dezolátním stavu...
Mimochodem, ceny benzínu se v červnu 2020 skoro srovnaly s cenami u nás. Takže jet sólo do PL levně natankovat se už nevyplatí. (Ceny jsou těsně pod 8 Zlotými - což je necelých 45 Kč/l, u nás 47,50)

V Polsku se na dálnice nekupují známky - platí se zde mýtné. Ale jak kde. Dálnice obsluhují celkem tři subjekty a každý to dělá po svém. Když hledáte na webu, které části dálnice se platí, zjistíte, že placený úsek je A2 Konin-Stryków a A4 Wrocław-Sośnica - tam si snad musíte stáhnout aplikaci a zaplatit z kreditu v ní.  Pak se platí na A1 (po té pojedeme) a to úseku Rusocin – Nowa Wieś. Kde to ale kruci je? Hledáte na mapách a nalézáte spoustu rozporupných a hlavně neurčitých informací. Nakonec po dlouhém hledání na mapách zjišťuji, že na našem úseku cesty se mýtné pro vozidla do 3,5 t neplatí. Uf...

Chvíli před desátou se zastavujeme těsně před Łódźí na okraji městečka Rzgów. Vidíme před sebou obrovské nákupní centrum  "Ptak - Miasto mody". Parkujeme kousek od vstupu a vydáváme se hledat WC - po skoro třech hodinách cesty bez zastávky je to potřeba. Místo úlevy na toaletě přichází šok - vstupujeme do haly neuvěřitelných rozměrů, rozdělené do úzkých kójí šířky cca 10 m ale délky 50 a možná i více metrů. A v každé kóji několik řad věšáků a na nich hadry, hadry a zase hadry - tedy oblečení. Tak obrovkou třžnici jsem ještě neviděl. Janka jen zhýkne, zmáčkne mi ruku a pádí na vytoužené místo úlevy. Nabízím jí, jestli se tady nechce rozhlédnout a doplnit si šatník, ale děs v jejích očích hovoří za vše. Jdeme pryč! A tak rychle dorážíme poslední kilometry do Łódźe.

Zastávka první - ZOO Łódź

Pak už míříme na ubytování - to máme nedaleko v hotelu Qubus - Janka ho přejmenuje na Kubuše a už mu to zůstane. Parkoviště máme přímo na jejich soukromém parkovišti. Na jeden den pobytu stojí parkování 40 Zlotych. Dostaneme krásný pokoj v posledním patře a za jednu noc pro dvě osoby se snídaní zaplatíme 404 Zł (cca 2 000,-). Není to nejlevnější, ale ubytování je moderní, čisté a příjemné.

Dluho se na pokoji neohřejeme. Jen se vybalíme, skočíme do sprchy a za chvíli zase vyrážíme do města.

Zastávka druhá -
Stajnia Jednorożców a spacer po ulici Piotrkowskej - neboli stáj jednorožců a procházka po Piotrkowké

Na pokoj se vracíme za soumraku krásně uchození. Rádi se vrhneme do pelechů a do rána spíme jako zabití. Čeká nás ovšem ještě celá neděle! Ráno odpočatí a spokojení vyrážíme na snídani do hotelové restaurace. Výběr ze švédských stolů je bohatý, vše je čerstvé a chutné. Po snídani se balíme a vracíme "kartu" od pokoje na recepci. Tam se také domlouváme, že si auto necháme u nich schované na parkovišti až do odpoledne. Nemají problém. Pěšky vyrážíme opět za poznáním.

Zastávka třetí - Centrum Nauki i Techniki EC1, Łódź Fabryczna, ulica Pitrkowska a Manufaktura

Odpoledne už jsme pěkně uchození. Nasedáme do našeho vozítka a vyrážíme směr k domovu. Máme před sebou opět 3 hodiny a necelých 300 km cesty. Domů dorážíme po šesté večer celí nadšení z výletu. Oba přiznáváme, že jsme během tohoto víkendu dokonale vypnuli hlavu. Bylo to hlavně díky tomu, že jsme se pohybovali v neznámem městě, v jiném prostředí a komunikovali s cizinci (Polsky rozumíme, ale mluvit jsme se nikdy nenaučili. Tak to zkoušíme, šišláme a komolíme :) To vše nedává prostor k myšlenkám na práci a na starosti. A to stálo za to.

Łódź je město protikladů. Na jedné straně vidíte nádherné moderní stavby, úžasně zrekonstruované staré budovy a průmyslové objekty. Muzea, kulturní stánky, akce a k tomu spoustu historie. Na straně druhé polorozpadlé nebo notně omšelé stavby, na které ještě nepřišla řada, nebo není, kdo by to opravil. Ale tak to prostě je. Možná bude zajímavé se tady podívat třeba za deset let, protože při obrovské rozestavěnosti, jaká tady je, to bude zase jiné město. Snad se toho dočkáme...

Informace jsem čerpal z Wikipedie az webu Lodz Trawel, kde najdete spoustu informací o tomto úžasném městě.