Z Bílé na Bobek

A tak 15. 10. 2017 domlouváme jen lehoučký výlet, abych ho v klidu udýchal a nepřivodil si nějaké komplikace. Jedeme k Marcelce a Lumírovi na chalupu a odtud přejíždíme na Bílou, kde míříme k lanovce na vrcholek Zbojnická.

Je mi to trapné, ale musím přiznat, že jsem nevěděl o tom, že lanovka jezdí i mímo lyžařskou sezonu. Bil bych se za to, že to tak není, a hle...

Naši cestu začínáme naprosto tradičně mastňácky - sedáme si na pivko hned po zakoupení jízdenek na lanovku. Řekli jsme si, že to bude pohoda, tak to také tak bude!!!

Po občerstvení popojdeme pár metrů k lanovce. A co nevidíme - před námi jsou prasáci! Tedy kluci pardón, to nebylo myšleno špatně, jen jsem si vzpomenul na naše společné výlety v Savojských Alpách, kde podobných nadšenců jezdili stovky a byli tak špinaví, že jsme jim začali interně říkat prasáci. Naši lanovkoví spolucestující byli ale proti Savojákům čistí a nebyli těžkooděni, jako jejich západní kolegové.

Na horní stanici lanovky nás směrovky posílají na úžasné místa. Tady měli lidé opravdu krásné nápady a žili vesele :)

Hned vedle lanovky se nám otevírají nádherné výhledy na Lysou, Smrk a další "velikány" Beskyd.

Tak před nimi zvěčním ty naše velikánky a pokračujeme pomalu k modré značce.

Počasí je naprosto luxusní. Janka je okamžitě u lesa a načuhuje dovnitř. No jestli zavadí o hříbek, je s námi amen! No ale jelikož letos se konečně po pár letech bídy urodilo, asi ani nemůžeme s ničím jiným počítat.

Po chvíli zmizí mimo Jany v lese i Lumír. No a je to tady. Přeci to tady nenecháme!!!!!!

Procházka se zvrhne ve sběr hub. Nemusíme ani moc do lesa. Stačí jen jít vedle chodníčku a sbírat. Houbičky drží své kloboučky v tlapkách, mávají s nimi a volají: "Tady jsme!!!!"

Ani já neodolám a šmejdím svým nevalným zrakem v podrostu. Stačím jej ale i zvednout a kochat se nádhernými výhledy.

Zachvíli jsme na Bobku. Výhled není jen směrem na Lysou, ale i na druhou stranu, na Malou Fatru. Tu ale vidíme jen z lehka, zakrytou oparem.

Odkládáme tašky plné hub, dalekohledem pozorujeme okolí a nakonec uleháme k odpočinku.

To víte, nemocní musí hodně odpočívat!

Zpáteční cestou se domlouváme, že necháme houby houbami a půjdeme nazpět do Ostravice po modré, bez využití lanovky.

Ale copak takové roztomilky máme nechat ležet v lese? Než sejdeme dolů, jsou naše tašky plné.
Sešup dolů - už vedle lanovky - je dost prudký a celkem náročný - tedy aspoň pro mne. Asi jsem měl ještě ležet v pelechu a ne trajdat po horách. Ale když bylo tak krásně!

A bylo to prakticky naposled v tomto roce. Tak si to bylo třeba užít. A na zimu jsme připraveni - alespoň co se hub týká...