Za keškama na Morávku

A tak ráno nakládáme Frantu a společně míříme na velké parkoviště na Morávce. Je prázdné a tak v klidu vyrážíme. Naše první zastávka je u kešky pod mostem přes řeku. Když chceme ji odlovit, zjistíme, že pod mostem má postavený domeček bezdomovec. Janka to nemá ráda, ale já zůstávám a nakonec překvapený nalézám schránku. No schránku - to prostě musíte vidět. Nebudu napovídat.

Za řekou odbočujeme doleva a stoupáme ke sjezdovce Sviňorky. Tady se rozhodujeme vyrazit přímo nahoru. Sice brblám, protože jsem si vzal jen sandály a je po dešti, ale nakonec vstoupím do svahu také.

Šlapeme pěkně zprudka nahoru a funíme - ještě že není horko. Janka si to komplikuje a každou chvíli zmizí v lese se slovy: "Když oni na mě volají!" Ptáte se, kdo volá? No přeci houby... Čekám na zbytek spolusouputníků v půlce sjezdovky. Když mne Janka předejde, zůstane stát, chvíli čichá a pak zase zmizí v lese. Já se koukám na místo, kde před vteřinou stála a volám na ni: "A ten pravák jsi chtěla zašlápnout, nebo co???"

Cítila ho dobře, jen ho neviděla. Když bych chtěl mluvit o houbařském štěstí, tak se asi v tu chvíli šíleně unavilo...

Praváček je pevný, čerstvý a bez červů...

Nakonec se zdárně vyplížíme na konec sjezdovky a kocháme se krásným pohledem do údolí řeky Morávky a na protější vrchol Kyčera u Morávky (834 m n. m.) a Ropičku (918 m n. m.). Odlovíme místní mysterku a pak pokračujeme za dalšími úlovky - jak houbovými, tak keškovými.

Nakonec to dopadne tak, že jdu s taškou v každé ruce po cestě a Janka vybíhá do svahu za keškami a při tom sbírá jednoho hříbka za druhým. Ujde toho o polovinu více než my s Ferdou. Nakonec neodolá ani Ferda mizí v lese oba dva. No přeci to tam nenechají!!!

Nakonec najdeme více hříbků, než kešek, ale výlet to je krásný. Projdeme úbočí pod oběma Travnými a dojdeme skoro až na Přelač. Pak střihneme zkratku z kopce dolů a kolem samot scházíme nazpět do Morávky. Zastavíme se v restauraci na jedno točené a krásně utahaní se dvěmi taškami hříbků míříme domů.