Chodit za keškami neznamená jen hledat na daných souřadnicích nějaké schránky. Znamená to vypadnou někam ven, většinou tam, kde covidturisti netvoří fronty a zárověň na místa, která by nás nenapadla navštívít.
10. 1. 2021 - Okolo Frýdku cestička...
Je neděle a nám se nechce sedět doma a tak hledáme, kam se vypravit. Nakonec nasedáme do vozítka a míříme do Frýdku - Místku. Parkujeme na vyhrazeném parkovišti restaurace U Mámy. Zname ji jen z poutače u cesty na Havířov, tak konečně víme, kde to je... Parkoviště je prázdné, ale pro jistotu klepu na dveře restaurace - doptávám se, jestli můžu využít jejich parkoviště. Jediný člověk v restauraci odpovídá, že není problém. A tak s čistým svědomím vyrážíme.
Tak tady jsme to vzdali - mne bolí záda a Janka má krátké nožičky - zůstane uprostřed stromu a nemůže se vyhoupnout na další - výše položenou větev. Tak to vzdává a já jsem rád, nechtěl bych jí vidět padat...
Procházíme cik cak Frýdecký les a lovíme jednu ješku za druhou. Nakonec dojdeme nazpět do civilizace k vodárně:
Toto je jedna ze dvou starých vodáren, které jsou krásně upravené - tedy na druhé se ještě pracuje.
Scházíme mezi domy a potkáváme výběh s bílými a rezavými lamami. Pokračujeme dále a zastavujeme u kešky u památníčku padlým. Byli to dva místní občané, kteří se zůčastnili osvobozování Frýdku. Když se vraceli večer domů, narazili na německé vojáky ukryté v lese. Nepřežili oni, ani ruský voják, který je doprovázel. Škoda životů na konci války...
Po návratu k autu ještě popojíždíme kousek dál, ke nacházíme důvtipně udělanou směnárnu CWG.
Krásná je v tom, že pokud chcete získat nějaké kolečko, musíte nahoru vložit své a tím vysunout spodní kousek. Alespoň tady nějaké kolečka zůstávají a nemizí, jako v jiných schránkách. Bohužel je mezi námi spousta kačerů, kteří nepochopili, nebo nechtějí pochopit, že se známky mění, ne berou!
Kousek za plotem potkáváme sochu Radegasta - a to nejsme na té dálnici z Pusteven na Radhošť. Ale pěkně sami, dole na okraji Frýdku - Místku!
17. 1. 2021 Klimkovických -10°C
Je zase neděle a venku teploměr ukazuje - pro náš region nezvyklých -10°C. Nebe je ale modré a nám se neche sedět doma. Oblekáme se proto pořádně a vyrážíme na LAB keš v Klimkovicích. Parkujeme přesně nad dálničním tunelem u starých lip a vyrážíme. Sníh se blýská, až oči přecházejí.
Nedá nám to a plácneme s sebou do sněhu. Kdy naposled jsme si udělali andělíčka???
Díky sluníčku a bezvětří nízkou teplotu nepociťujeme. Pěkně se projdeme a po spáteční cestě ještě zajedeme do Olbramic, kde odlovíme další zapomenutý kousek. Nakonec ještě uděláme pokus o odlov multinky v klimkovickém kostelíku Nejsvětější Trojice.
Kostelík to je krásný, ale s odlovem nepochodíme. Asi jsme něco špatně spočítali. Tak se tady budeme muset zastavit někdy příště.
21. 1. 2021 Jubilejní kolonie
Po splnění pracovních povinností se rozhodujeme udělat si procházku. Popojíždíme do Hrabůvky na ulici Jubiejní. Je zde kolonie, ktrerou na konci dvacátých let minulého století postavily Vítkovické železárny pro své zaměstnance. Znám starou havířskou kolonii v Radvanicích, odkud pochází mí předkové, ale takový luksus mne tedy opravdu překvapil.
Domy patřící městu jsou krásně opravené a budí pocit pohádky. Možná se tady zajdu podívat ještě v létě, ať budou olistěné stromy a vlídnější počasí.
Trávíme v okolí prakticky celé odpoledne a projdeme celou Hrabůvku, kterou skoro neznám. Díky keškám se dozvím i kdo byl Dr. Martínek a najdeme památník letců RAF.
Cestou domů ještě odlovíme jednu LAB keš ve starých Vítkovicích. Naplno prožité odpoledne.
16. 2. 2021 Ostrovní kešky
Je úterý ráno. Trochu netypická doba pro odlov keší - tedy alespoň pro nás. Touto dobou vždy pilně pracujeme. Dnes to má ale být jinak. Proč? No proto, že je už několik dnů pod nulou - místy ne málo a tak zamrzly stojaté vody. Navíc již zítra se chystá oteplení, tak abychom to neprošvihli!
Janka se domlouvá s Tobem, že zkusíme odlovit dvě schránky - jednu u Benešova a druhou v Háji. První na řadě je ostrůvek na rybníku Přehyně. Opatrně vstupujeme s velkými rozestupy na led a pozorujeme, zda drží. Drží! A tak za chvíli máme odlovený první kousek. Po chvíli trápení se se zapadnutím do sněhu vyjíždíme na cestu a pokračujeme na další místo.
Tady led na první pohled vypadá měkký, ale jsou to jen pořádně zmrzlé stopy odvážlivců, kteří se zde pokušeli dostat ještě v době, kdy nebyl led pevný. My v pohodě šplháme po zmrzlých stěnách a odlovujeme poslední kousek naší dnešní společné cesty.
Odpoledene stejného úterý má Janka ještě v plánu odlovit další "mokrou" kešku, do které se jí v létě nechtělo namáčet. A tak popojíždíme jen kousek a máme třetí kus dnešního zmrzlého dne:
Původně jsme měli chuť si ještě odlovit kešku na ostrově Hlučínského jezera, ale owner se rozhodl ji z důvodu ledu a snadného odlovení zavřít. No co, nemusí se nám to líbit a ani s ním nemusíme souhlasit, ovšem nic s tím nenaděláme. Prostě tam nepůjdem...
21. 2. 2021 Neděle - okolo Těrlické přehrady
Po včerejším patnáctikilometrovém výšlapu ve sněhu a blátě okolo Ratiboře se dnes nikam nechystáme. Sluníčko ale maluje na modré obloze a nám se nechce sedět doma. A tak se rozhodujeme vytáhnout Františka do přírody. Nakládáme ho s nátlamkama do auta a jedeme na druhou stranu Těrlické přehrady. Parkujeme u hotelu Fridrich a sestupujeme k vodě. Tam zjišťujeme, že námi plánovaná procházka po zpevněných cestičkách bere za své... Když jsme byli na protějším břehu, narazili jsme na upravené chodníčky a pohodové stezky. Tady není nic. Nezbývá nám nic jiného, než se drát lesem přímo za keškami - bláto nebláto, zmrzlá voda - nezmrzlá voda...
Přehrada je ještě zamrzlá, ale teplota kolem sedmi stupňů nad nulou ji už pěkně rozpouští. Hladina vody je hodně vysoko a jít po "břehu" vlastně ani nejde. Každou chvíli se nám sníh pod nohama boří a zlověstně praská. Ze svahů stékají potoky vody, které musíme přeskakovat. No z pohodové procházky se stává adventura...
Když dojdeme k místu, kde by se měla nacházet keška, zjišťujeme, že je asi tři metry od břehu a led už je pod vodou. Chvíli uvažujeme, že to vzdáme, nakonec ale objevíme lávku, která mi umožní se dostat až ke kmeni a schránku bezpečně ulovit. No to bylo o fous a mokrou nohu...
Dereme se dále džunglí kolem břehu, obcházíme "fjord dobrodružství" a dojdeme až na špici pevniny vnořující se do přehrady. Je odsud krásný výhled na zamrzlou přehradu. V dáli tušíme vrchol Lysé Hory.
Poslední plánovanou kešku musíme dobýt obchvatem. Františka necháme na kopečku a scházíme opět k přehradě. Po návratu hodnotíme naše další možnosti. Po rozumné úvaze vzdáváme schránky umístěné na kmenu nad vodou, v kanále a nakonec i na konci roury ze které se derou vodopády kalné vody. Opravdu nemusíme odlovit všechno...
23. 2. 2021 - Odpolední výpad do Hlučína
V práci končíme v půl čtvrté a vůbec se nám nechce domů. A tak volíme místo cesty domů cestu na Landek. Parkujeme na vnitřním parkovišti a rozhodujeme se tady projít a odlovit místní labku. První je u cesty, tu dáme bez problémů. Druhá je na kopci a tak stoupáme po zamrzlé cestě vzhůru. Když se konečně vyšplháme na vrchol hřebene Landeku, zůstaneme zoufale stát. Tady to je neprůchodné! Cesta se skládá z pěti centimetrů černého bahna, které plynule přetéká na obě strany do lesa. Tam to odmítáme jít. Jsme v civilu a vypadali bychom jak čuňata po prvních dvou krocích! Takže jinak. Vracíme se k autu a Janka nalézá labku uprostřed Hlučína - kolem náměstí, tam nebude bahno!
Parkujeme u Lídlu a dále pokračujeme po svých do centra Hlučína.
Jedna ze zastávek nás dovede do prostor zámku, kde potkáváme krásnou repliku balisty. Co to je?
BALISTA byl stroj na vrhání kamenných projektilů a šípových střel velikosti oštěpu, který vynalezli Římané cca roku 150 př. n. l. Stroj byl vylepšenou kopií řeckých zbraní oxybeles a gastraphetes. Konstrukce byla sestavena z podstavce, vodícího prvku se žlábkem a napínacího, spoušťového ústrojí a dvou ramen spojených tětivou a zasunutých do svazku zkroucených žíní nebo Ian. Od Řeků převzali tuto techniku Římané, kteří stroje upravili, přejmenovali a zařadili do své armády a námořnictva na paluby galér.Balista, řecky palintonon, sloužila k vrháni kamenných nebo kovových střel strmou drahou pod uhlem cca 45 stupňů. Dostřel balisty byl kolem 350-450 m střelou těžkou 0,5 kg.
Podstavec je orientovaný na střelbu po balistické draze a nebyl výškově stavitelný. Na horní straně byl dřeveny rám se svazky zkroucených žíní z koňských ocasů, nebo zvířecích šlach. V nich byla zasunuta ramena s tětivou a kapsou na střelu. Tětiva se zavřela do spoustě, a potom se naprala soustavou kladek (kladkostrojem) a rumpálem. Oba svazky musely byt stejně zkroucené (měly stejné předpětí, aby ramena měla stejnou torzi, neboli tah a střela letěla na cíl.
Ze zámku míříme do ulice U Bašty. A opravdu baštu nalézáme - tolikrát jsem kolem jel, ale nikdy jsem nezašel do této uličky a tento zbytek opevnění neviděl:
A zezadu:
Končíme za náměstím u dalšího zbytku městských hradeb. Dokonce kousek odsud je i bonusová keška. Na lavičkách ale sedí mladí kluci a mastí společně nějakou hru na mobilu. A tak zajdeme do sousedního řeznictví, kde nám milá prodavačka nabízí na okoštování domácí sekanou a pak játrovou paštiku. Obojí je mňam! V peněžence ale máme jen pár korun a jim nejede čtečka. Tak odcházíme jen se dvěmi jitrničkami na zítřejší oběd a kouskem játrovky na večeři. Venku kluci dál mastí hru a tak je obcházíme a v tajnosti se vplížím za ně a nepozorován odlovím bonusovku. Mám pocit, že by je nevyrušilo od hry vůbec nic.
Mezi uličkami potkáváme box na popelnice s krásně udělanou střechou - jako živá!
Cestou k autu ještě odskočím do Lídlu pro čerstvý chleba a jedeme domů - už se nemůžeme dočkat večeře. Před domem se na nás smějou první sněženky! Paráda, jaro je tady!!!
25. 2. 2021 Ptačí louky u Kozmic
Ve čtvrtek odpoledne už té práce máme plné zuby. A tak až kolem čtvrté sedáme do auta a míříme ke Kozmicím. Kačka se Sebim tady byli před pár dny - podívat se na divoké koně. A tak využíváme jejich tip a jedeme. Parkujeme u cesty a dáváme se promáčenou loukou k vyhlídce.
Uprostřed luk stojí malá vyhlídka. Vyšplháme nahoru a v tichu a klidu pozorujeme okolí. Jsme tu sami, okolo jen ptáci a v dáli stádečko Exmoorských poníků.
Za loukami Kozmice
Popojdeme ještě kousek dál, odlovit kešku určenou právě těmto koním - je moc roztomilá. Děkujeme ownerovi za snahu!
26. 2. 2021 Darkovičky
Namlsali jsme se čtvrtečním odpoledním výletem a v pátek utíkáme z práce dříve - dokud je venku sluníčko. Jedeme do Darkoviček, kde jsme minule odlovili místní kešky. Tentokrát máme v plánu zdolat novou Labku a k tomu si vzít i nějaké fyzické schránky.
Nakonec se projdeme docela pěkně, sluníčko nám u toho pěkně svítí, jen vítr je studený a nutí nás si natáhnout čepice a vyhrnout límce...
Cestu nám znepříjemňují lesáci, kteří z podmáčených cestiček dělají neprůchodné tankodromy.
Kde ta keška je???
Pěchotní srub "Jaroš"
Vracíme se k autu pěkně uťapkaní a vyfoukaní - nepodařilo se nám najít jen jednu schránku - budeme se muset vrátit a podívat se ještě jednou - už víme co hledat...
28. 2. 2021 Bílovka
Jelikož jsme v týdnu poletovali po výletech, máme pracovní sobotu. A jelikož je neděle posledním dnem, kdy můžeme vyjet mimo Ostravu - bo zarachkovid - vyrážíme se Stáňaty na odlov jedné části trasy okolo Bílovky. Tedy jejího úplného konce. Dopředu víme, že tam bude hodně bláta a tak se řádně oblékáme a obouváme. Parkujeme kousek před Skřipovem, těsně za dalšími kačery, kteří se ale rozhodují jít jinak než my...
Trasa je předem daná, jen cestičky od kešky ke kešce občas nejsou jasně dané. Občas jdeme tou schůdnější a zjitíme, že jsme přesně u kešky, ale ta je v lomu pod skalou dole. Pak zase jdme cestou necestou, protože mezi dvěmi keškami prostě cesta nevede. Všude je to samá voda a cestičky se v ní ztrácejí. Místy to je pěkně dobrodružné.
Že by tužky???
Marci hop!
Na dolní úvrati potkáváme kačery, kteří s námi přijeli na parkoviště. Radíme jim, aby si vypočítali bonusovku, aby se nemuseli vracet. Ti nám tvrdí, že je vedle parkoviště. No to není!!! Až za chvíli vyjde najevo rozdíl pohledů a slov. Ona je u parkoviště - ale ne u našeho. Kolegové totiž vozítkem popojeli a parkují na jinémm parkovišti, u kterého je bonusovka opravdu uložena. Měli jsme pravdu všichni - každý tu svou...
Druhá půlka cesty je už pohodová - prvně jdem po asfaltové cestičce v nádherném bukovém lese a pak stoupáme po cestě kolem Bílovky nazpět k autíčku. Jedna z posledních kešek je schovaná za potokem, ve kterém je ještě spousta vody. Lumovi to nedá a dlouhým hopem překonává překážku a odlovuje schránku. Marcelka se může pyšnit tím, že má chlapa za vodou...
Když se naloďujeme do auta, parkují vedle mladí lidé s prckem a míří rovnou ke kešce - další kačeři!!! My pak máme v plánu jet rovnou domů. Ale známe se - nedá nám to a ještě cestou odlovíme pár drive-in kešek. Zarazí nás až jedna umístěná v tunelu pod cestou, kterým se žene rozvodněná Bílovka - tak na to nejsme připravení. Prostě někdy jindy!!!
Vytisknout stránku
Komentáře (0)