Za keškami v lednu 2026

3. 1. 2023 Bedřiška

V sobotu po obědě se rozhodujeme odlovit pár keší v osadě Bedřiška, která se zrovna brání zbourání. Sedáme na tramvaj a popojíždíme k Feroně a odtud jdeme do Bedřišky. Je to takový odstrčený koutek obklíčený starým dolem Bedřich a Plzeňskou čtyřproudovkou. Čekal jsem nějakou hrůzu, ale staré finské domky jsou tady pěkně upravené a všude je čisto. Dojdeme k pozůstatků šachty a výdušné jámy, kde odlovíme kešku. Pak pokračujeme kolem opravované střelnice až kparku u Boříka. Je tady jedna vánoční biltema a sada labek. Janka objeví krásnou klouzačku, ale ať se snaží, jak se naží, nejede a nejede...

Procházíme se parkem a lovíme labky - najednou nás někdo zdraví - za námi je Jaruška s Láďou! Tak to je náhoda. Pomůžeme jim odlovit biltemu, kterou jsme dělali před chvílí a společně se pak vydáme pěšky do Poruby. Je to příjemná procházka a pokec. Zajímavá náhoda.

4. 1. 2026 - Dělostřelecká tvrz Smolkov

V neděli dopoledne se rozhodnem prozkoumat zajímavost kosek od nás, o níž víme jen kvůli keškám - je to dělostřelecká tvrz Smolkov - kousek mezi Kravařemi a Smolkovem. Příjezd je docela o ústa - sotva sjedeme z hlavní cesty na Opavu, míjíme cedulku "Cesta se v zimě neudržuje" a místo asfaltu najedeme na uježděný ledový povrch. Žádná sůl, žádný štěrk. Když se cesta začíná svažovat zprudka dolů, odbočíme doprava na plácek u obslužné cesty. Dál by se mi opravdu pokračovat nechtělo.

Vystupujeme z vyhřátého auta a stoupáme zasněženou cestou do kopce k pěchotnímu srubi "Nad silnicí". Je už hodně obsypaný zeminou a nemá žádný vchod. Dělostřelecký zvon je vytržený a všechny vstupy jsou zabetonované. Až později se dozvídáme proč. Celý komplex bunkrů je pospojovaný a dodnes je využívaný jako sklad AČR. Pokračujeme k největšímu bunkru - dělostřeleckému srubu "U trigonometru". To je už opravdu macek.

Pokračujeme k dělostřelecká otočné a výsuvné věži "V lese". Celý bunkr je pod zemí, vystupuje z ní jen válcová část, ze ketré měla vyjíždět samotná věž s děly. Ta ale nebyla osazena. Dojdeme až pozorovacímu srubu "Nad Hájem" - což je opravdu jen malá pozorovací věžička. Obloukem dojdeme k oplocení posledního a nepřístupného objektu "Nad valchou". Tady dále nemůžeme - vše je oplocené s cedulkami zákaz vstupu a zákaz fotografování. Více informací o celém areálu jsem našel zde.

11. 1. 2026 - Ledové krápníky ve Spálově

V sobotu Janka polehává, protože má pocit, že na ni "něco leze". V neděli už to ale nevydrží a chce alespoň na krátkou procházku. A tak ji nakládám do auta a jedeme kousek za Odry směrem na Spálov. Parkujeme u cesty a vydáváme se zamrzlým a zasněženým korytem potoka do kopce k důlnímu dílu Perova Skála. Je to jeskyně v břidlicovém kopci - docela malá, ale obzvláštěna něčím neobvyklým - krápníky. Ovšem ledovými!

Přímo do jeskyňky je vstup zakázán. My na něj tentokrát nedáme, podlezeme zábranu a popojdeme jen k jejímu okraji, abychom se pokochali ledovými stalagmity. Opatrně, abychom nějaký nerozbili. I když - za nedlouho si je zase sama přiroda schová na příští zimu...

Před vchodem si mladá rodinka opéká buřty. Odlovíme místní kešku a vracíme se k autu. Jance se ale ještě domů nechce - vždyť je tady tak krásně! A tak popojíždíme k rybníkům u Oder s tím, že odlovíme nějaké další kešky. Ovšem tady už nejsme schovaní pod kopcem v náručí lesa. Tady už je vyfukov. Vydržíme to jen čtyři kešky a balíme to. Zima.....

 

24. 1. 2026 -  Stromovka a CITO

Ač je venku nevlídno - asi - 3°C, je ledový vítr a do toho mrholí, vyrážíme s Jankou na odlov a CITO. První na řadě je pokus odlovit se žebříkem "vodní energii" - kešku, kterou jsme minule při lovení místních biltem nedali. Už na ni nemáme sílu a ani odvahu. Na laně jsou sice smyce a je to těsně u kmene stromu, ale na nás už je moc fyzicky náročná. Pravda, pokusil jsem se, ale když mám najednou nohy ve výšce pasu a rukama se neumím vytáhnout na další oko, je konec... Janka se ale rozhodla, že tam dovláčíme žebřík a já tam vylezu. Snažil jsem se jí to rozmluvit, že je to vysoko, ale nedala se zviklat. A tak neseme a neseme a pak stavíme a stavíme a:

Plně roztažený třímetrový žebřík se jen zlehka opře o spodní větev. Vyškrábu se nahoru a zjišťuji, že větve jsou shora parádně kluzké a namrzlé. Chytit se není čeho a schránka je ještě o dobré tři metry výše. Smůla. A tak alespoň zajdeme dalších 160 m dále do lesa a odlovíme další pětku - tentokrát ale na zemi. Máme štěstí.

Pak už pokračujeme do Bravantic na krmení zvířátek. Sejde se nás tady spousta, parádně si popovídáme a i ty zvířátka nakonec něco dostanou...

25. 1. 2026 - Citeciváda

Jako každý rok i letos se účastníme pravidelné akce - testu Cimrmanovy teorie cirkulace vánočních dárků v praxi. Vytváříme šišoid a za vedení zkušeného cirkulátora JardyVery si vycirkulujeme dárky. Zase se to několikrát zaškobrtlo - objevilo se místo se silnými patogenními zónami, ale nakonec vše dobře dopadlo.

Jarda rozdává instrukce a malý František to má na klidném a pohodovém háku. Jako vždy.

31. 1. 2026 - Dva eventy a Janka na dubu

Venku je opět zima - co bychom také mohli v lednu očekávat, že? My ovšem vyrážíme obrazit dva eventy najednou a k tomu odlovit stromovku. Vozítkem popojíždíme ke kinu Luna a maje dostatek času popocházíme kousek dále k mohutnému Quercus robur - tedy k dubu letnímu. Na něm je umístěna schránečka. Krásná. Jen se k ní musí někdo vyšplhat. Tentokrát to na sebe bere statečně Janka.

Veverka Janka.

Krásná mikro schránka.

Po odlovu se vracíme nazpět za Lunu, kde v parku potkáváme geokolegy na SWAPni si srdcem poklad. Chvíli pokecáme a pak nakládáme Davídka se Smugem + Zbyňka a míříme opět do Bravantic, na další krmení zvířátek. Tady už pořádně fouká a reálných -5°C se mění na pocitových mínus deset. Nakrmíme, pokecáme a Janka jde do kešky František vložit trekáče. Než se jí podaří schránku otevřít a zase zavřít, má skoro umrzlé ruce. A tak to vzdáváme a jedeme domů. Do tepla...