Za orchidejemi na Valachy

Ráno sedláme svého nového oře a za volant si na zkoušku sedá Luma. Cesta uteče jako voda a my parkujeme u nádraží ve Valašských Kloboucích. Sestupujeme kolem trati nazpět k mostu, kde trať podejdeme a stoupáme po červené turistické značce. Opět musíme konstatovat, že na Valachách je všeko do kopca, enem někdy z kopca...

První malou zastávku si děláme u kapličky Lovisko - tvarem ve stylu srubu tady pěkně sedí. Pokocháme se výhledem do krajiny a pak pokračujeme ve stoupání.

Po dalších metrech stoupání odbočujeme ze značené trasy do leva a vstupujeme do Přírodní rezervace Javorůvky. Hned na kraji louky narazíme na první vstavače. Je jich tady hromada!

Na území rezervace se nachází četná prameniště, území je tedy z velké části mokřadní. Z pestrého množství rostlin se zde vyskytují i vzácnější orchideje - vstavač mužský a kukačka, hlavinka horská, prstnatec bezový a májový, pětiprstka žežulník, kruštík bahenní nebo z kosatcovitých mečík střechovitý. Rozkvetlá louka přitahuje motýly, například otakárka fenyklového, hnědáska kostkovaného, modrásky bahenního a očkovaného, na okraji lesa žije bělopásek dvouřadý. Vyskytuje se zde vzácná a ohrožená vážka páskovec dvojzubý, z obojživelníků čolek horský a mlok skvrnitý.

Po louce našlapujeme jak v minovém poli, abychom nešlápli na žádnou kytku. Po dlouhé době s sebou mám i zrcadlovku, tak si začínám hrát a zjišťuji, že mám špatně seřízený objektiv, který ostří o něco více dozadu a spoustu detailních fotek mám mázlých. To naštve...
Sedáme si pod solítérní strom na louce a uděláme si krátkou přestávku na oběd. Pak louku po okraji obejdeme a vystoupáme k Fuskové studánce a od ní se vrátíme na červenou turistickou značku. Sotva na ní vstoupíme, okamžitě ji také i opouštíme a sestupujeme kousek níže k Přírodní památce Dobšena. Než k její hranici dojdeme, narazíme na něco úžasného:

Ve svahu nad námi se ve vysoké trávě objeví neuvěřitelné množství různobarevných orlíčků. Další květinové orgie...

Po nasátí vší té nádhery vystoupáme nad loučku, kde narazíme na prastarou monumentální borovici:

Vedle mohutného kmene leží padlá větev a vedle ní stojí cedule s tímto textem:

Jsi u jedné z paží mocné borovice. Mnoho let jsem stoupala z kořenů k Nebi se zpěvem ptáků nesena silným kmenem. Až mne jednoho dne mocný vichr snesl zpět k zemi. A Ty tu jsi se Mnou. Prosím neuklízej, nech mne Člověče. Sama se vracím ke kořenům, pokorně, tiše. Pozorně pozoruj, sleduj moji Cestu. I moje sestry a bratři tohoto lesa mne budou následovat. A mnozí další, jiní, zase díky tomu již povstávají, povstanou. Ponechej, udržuj jen stezičky tímto lesem. Jen jimi procházej - jdi.A tak Mne i Sebe pochopíš. A vědomější půjdeš Dál. Se mnou šťastný budeš stoupat k Nebi a vracet se k Zemi. Šťastný, že plníš jako já svůj Účel. Přítomný v každém okaMžiku. I TEĎ.

Orlíčky pod Borovicí

Po chodníčku paní Sedláčkové sestoupíme pár metrů na Dobšenu. Z cestičky nad loukou je daleký výhled do kraje. Louka opět kvete, ovšem již bez orchidejí. Asi je to opačnou světovou stranou, než byly Javorůvky.

Vracíme se na chodníček, vystoupáme ke staré borovici a chodníčkem kolem ní v lese se napojíme na červenou značku. Opět stoupáme do kopce až zastavujeme u rozhledny Královec na stejnojmenném vrcholu ve výšce 655 m n. m.

Podaří se nám zde odlovit kešku a pak pokračujeme dále již z kopce po červené na rozcestí Královec - rekreační středisko. Využíváme toho, že jsou již otevřené restaurace a s točeným pivkem si sedáme na trávu pod restaurací. Po občerstvení přemýšlíme, jestli půjdeme dále. Čas nahrává tomu, abychom ještě kousek popošli. 

Letní lyžník

Nastupujeme na zelenou turistickou značku a opět pomalu stoupáme k televyznímu vysílači Ploštiny. Hned vedle něj se rozkládá Přírodní rezervace Ploščiny: 

Ploščiny jsou pestrou mozaikou lučních a lesních společenstev a jsou hodnotné i pro svůj krajinný ráz. Na loukách s roztroušenými stromy rostou mimo jiné chráněné orchideje vstavač mužský a kukačka, prstnatec bezový či vemeník dvoulistý. V jedlových bučinách přirozeně zmlazují jedle.

Okrotice bílá

Vracíme se po zelené nazpět na rozcestí, kde se napojujeme na červenou značku a sestupujeme až k trati. Podejdeme pod ní tunelem a pak loukou kolem pasoucích se koní dojdeme k nádraží. Zatím co jsme tam na začátku naší cesty byli skoro sami, teď odpoledne je zde plno - slaví se opožděně den dětí. A tak jen rychle nasedáme do našeho přibližovadla a míříme k domovu.