Za Pínem na Veľký Kriváň

Ráno jedeme jako pendl - Ostrava Opavská, Ostrava Dr. Malého, další zastávka Havířov Ostrovského a pak už rovnou směr Slovensko. Na parkoviště ve Vrátné přijíždíme chvilku po deváté. Než zaplatíme parkovné a dojdeme k lanovce, je už zavřeno - další jízda až v deset. A tak si sedáme na kafe a pivko v bufetu u pokladny. Sotva si sedneme, hlásí nám pán, že lanovku z důvodu hojnosti čekajících turistů opět otevřeli. Takže rychle dopít a hurá nahoru.

Po výstupu z lanovky ve Snilovském sedle vyrážíme směr Velký Kriváň. Sluníčko svítí, ale příjemně pofukuje, tak není velké horko. Ani nevíme jak a stojíme na vrcholu ve výšce 1 708 m. n. m.

Vyhlídka okolo je úžasná.

Tato fotografie budiž důkazem, že s námi byl už - za pár dnů sedmdesáti devítiletý milovník hor, turista tělěm i duší, pan emeriní učitel František. K této fotografii se vyjádřil takto:

ČERNÝ OREL

Dostal jsem sérii fotografií, které zcela nepochybně potvrzují skutečnost, že černý orel ještě dokázal vzlétnout! Jsa unesen, dopraven do Vrátné doliny v M.F. a vehnán do kabinkové lanovky, byl jsem povznesen do Snilovského sedla. Odtud jsem se pak, povzbuzován přáteli, láskou k horám i touhou nějak ještě vyniknout (vzlétnout) začal plazit k vrcholům.  Po strhující bitvě sama se sebou jsem dorazil a stanul na samém vrcholu kóty 1709 m.n.m., zvaném Velký Fatranský Kriváň. Na potvrzení této událostí, pořídili poťouchlí jedinci, kteří mne doprovázeli, několik fotografií. Komentuji je takto: Je na nich člověk, který je mi podobný. Je to uvnitř nadšený, ale smutný jedinec. Značně ošedivěly orel s prořídlými péry, který se snaží „dělat ramena“. Uvnitř jeho mysli však zní labutí píseň. Jo, ještě jsem to dokázal, ale mládí je v prdeli! Co se dá dělat? Nechť! Čert to vem!“ Ještě jsem ale dokázal pojmenovat ty milované kopce a vzpomenout si na jméno kytky: Kruhatka Matthiolova!

21.6. 2025

Mimochodem, ač to - dle slov autora - vypadá, že to sotva vyšel, není tomu tak - k vrcholu vylétl opravdu jako orel, bez jakýchkoli problémů či potíží. Pro něj je to možná labutí píseň - ale to porovnává s tím, že to kdysi běhal nahoru i dolů. Chtěl bych mít v jeho letech ten elán a výdrž!

P.S.
Trvalo nám to až do jeho 77 let, než jsme mohli říci, že mu stačíme a někdy i ho předběhneme... Před tím to vůběc nemělo smysl zkoušet...

Já mám ale ještě jednu potřebu - z batůžku vytahuji butelku s tullamorkou a všichni připíjíme Pepínovi - a nakonec mu tady také nějký ten hlt necháme. A vzpomínáme...

Sestupujeme dolů na Hranu Velkého Kriváně a odtud po červené popojdeme na Pekelník ( 1 609 m n. m.) a odtud sestoupáme na Bublen (1 5010 m n. m.)

Za námi Velký Kriváň

Tady se rozhodujeme jít kratší cestou - odbočíme na modrou a sestoupíme na rozcestí Chrapáky, kde opouštíme žlutou barvu a odbočujeme na modrou a jdeme po úbočí masivu Kriváně, směrem ke stanici lanovky. Je to nádherná cesta:

Louky kolem nádherně kvetou - je tu prostě parádně!

Když se vracíme s Františkem k lanovce, sedí už Tomík na terase restaurace a čeká na nás. Koupíme si kafe a neřidiči pivo a za chvíli už sedáme na lanovku a míříme dolů. Byla to jen krátká a krásná procházka s převýšením 345 m a délkou 5,5 km. Taková čtvrteční procházka parkem Malé Fatry.