Zimní výpady do blízkého okolí

A tak vyrážíme na krátké výlety - někdy sami, někdy s kamarády. A abych nezapomněl, kdeže jsem to byl, udělám si alespoň pár poznámek:

27. 1. 2019 Lov kešek v okolí Radvanic

Janka má spoustu vyluštěných mysterek, které louská v dlouhých zimních večerech. A když už jí brní nohy, vypravíme se nějaké odlovit. Pořádně se oblečeme, naložíme naše geokamarády a vyrážíme směr Radvanice. Míříme do bezejmenného lesa, k bezejmennému rybníčku a do míst, kde kdysi havaroval Mig 15 bis. V popisu keše se dozvídáme více podrobností:

„10. listopadu 1959 spadlo v blízkosti VVUÚ letadlo. Ke katastrofě došlo při jednom z prvních létání 8. stíhacího leteckého pluku na letišti Mošnov. Npor. Vránek byl hodnocen jako slabší pilot a jeho vyřazení z leteckého výcviku bylo již téměř jisté. Inspektor techniky pilotáže 22. stíhací letecké divize však po vývozu na „spárce“ dal na přání pilota a jeho další výcvik povolil, což byla chyba. Npor. Vránek při následujícím letu za ztížených povětrnostních podmínek nedodržel režim sestupu, klesal do přízemního kouřma a v katastru obce Radvanice zachytil o vršky stromů. Při nárazu letounu na zem pilot zahynul. Šlo o Mig-15 bis, výr. č. 62 834, trup. ozn. 3834, škoda činila 533 783 Kč.“

GPS v té době ještě neexistoval a ani nám nyní moc pomoci nechce. Signál nás honí dokola, ale nakonec skrýš najdeme. Hanka - tedy autorka - má kešky vždy nápaditě provedené. I tato je pěkná. Chvíli přemýšlím, že jestli někde potkám model Mig 15 bis, tak ho postavím a přidám jí ho do výbavy  - aby to bylo tématické.

Projdeme se po okolí a odlovíme ještě další kousky. Vrcholu sice nedosahujeme, ale vrcholovku na zahřátí - alespoň symbolickou - si dáme.

No a protože je je přeci jen zima, končíme naši cestu u dobrého jídla v naší oblíbené restauraci. Mimochodem i v ní je krásná keška - bohužel deaktivovaná, protože prý porušovala pravidla umístění v komerčním objektu...

 

9. 2. 2019 Kešky v Zoo Ostrava

Už dlouho si slibujeme, že se zajdeme podívat do Ostravské ZOO. Kdysi jsme v ní byli mnohokrát ročně - děti to tam milovaly a my měli o zábavu na celý den postaráno. Děti už jsou velké a my ZOO zanedbáváme. A tak vyrážíme a pokusíme se odlovit kešky zde umístěné. Jdeme hned z rána abychom minuli mnoho návštěvníků. Ale protože se loudáme a užíváme si kousavého sluníčka, davy nás stejně doženou - i v zimě je tady spousta rodičů s dětmi.

Musím konstatovat, že zahrada udělal obrovský krok kupředu. Konečně vidíme dokončený pavilón evoluce, kde se přestěhovali šimpanzi. Je nádherný. Mimo opravených budov oceňujeme spoustu dalších stezek - ač bez zvířat, ukazují krásná zákoutí zahrady a navíc jsou nápaditě vybavená - jak místy pro zábavů dětí, tak pro klidné posezení.

srdce na dlani

Musím konstatovat, že jsme si den v ZOO užili, krásně se prošli, odpočinuli a ještě k tomu ulovili pár keší. Příště klidně znovu :)

 

2. 2. 2019 Procházka Bělským lesem

To, že sbíráme kešky je k něčemu dobré - podíváme se do míst, které jsme ještě nikdy nenavštívili a ani by nás to nenapadlo. Stejné to je i s Bělským lesem. Znám ho jen z cest okolo autem a jako "místopisný pojem". Máme ho za rohem a ještě jsme ho nenavštívili. Venku neprší a chvílemi vykukuje sluníčko - a tak vyrážíme na procházku lesem za odlovením pár keší.

To, že neprší je sice fajn, ale neznamená to, že je sucho. Chceme si zkrátit cestu přes pole a po pár krocích se musíme vrátit. Boty máme obalené bahnem a boříme se skoro po kotníky. A tak se pokorně vracíme na asfaltové chodníčky a poctivě je využíváme. Navíc je všude zmrzlo, tak se lov keší obšas mění na skluzavkový adrenalin.

To, že je v lese studánka Matky Boží vubec nevíme. Ani to, že se okolí říká Starobělské lurdy. Pravidelně se zde konají procesí a mše pod širým nebem - chodí zde až 3000 účastníků! V popisu keše se dozvídáme o historii tohoto místa:

V roce 1913 železarenský mistr Jan Vycpávek při procházce lesem přisel na myšlenku vystavět v údoli lesního potůčku kapličku Panny Marie Lurdské, jako výraz díků za to, že při nehodě v železárnách nepřišel o život. V roce 1928 Vítkovické železárny nechaly přebudovat kapličku do současné podoby.

Při odlovu keší nalézáme krásnou schránku, na níž čteme ne moc lichotivý slogan. Vybaví se mi doba těsně po revoluci, kdy jsme navštívili Rakousko a toto četli na dveřích obchodů. Cítil jsem se tenkrát velmi nepříjemně a styděl jsem se za to, odkud jsem. Ta doba je dávno pryč, ale znova to na mne dýchlo. Tady se ten slogan asi vztahuje k mudlům, kteří něvěda co našli, keše ničí, nebo si je odnášejí domů. Ownerovi se nedivím, že ho to štve...

Až na konci naší cesty nalézáme velmi povedenou pařezovou keš. Tady si dal autor opravdu velkou práci. V létě bude krásně schovaná, nyní - bez listí a keřů - je na ráně kousek od cesty. Trvá nám to docela dlouho, než se k ní odvážíme přiblížit, aby nás nikdo neviděl. Jak na potvoru jsou snad všichni lidi z okolí na procházce!!!

A tak jsme poznali další kousek Ostravy nejen podle jména, ale i fyzicky. Vracíme se pěkně uťapkaní, vyfoukaní a špinaví. Ale spokojení :)

3. 3. 2019 Lesopark Poruba

Po sobotní rodinné návštěve se chceme v neděli vydat někam ven. Marcelka s Lumírem nám nabízejí svezení do Oder za keškami, ale protože většinu už máme odlovenou, rozhodujeme se projít kousek za domem - lesoparkem za nemocnicí v Porubě. Vybavíme se do nečasu a vyrážíme na tramvaj. A koho to nepotkáváme na pumpě? Marcelku s Lumírem. Tak k nim naskakujeme do autíčka a necháme se přiblížit na začátek naší cesty - k Domu sester. Odtud vyrážíme za naším dobrodružstvím.

Procházíme kolem Myslivny a pozorujeme vykácený kus lesa - co se tady děje? Lesem dojdeme až k cestě, která stále vede od nikud nikam.

Je to tolik potřebný obchvat Poruby, který by měl odvést velkou část dopravy z centra a od nemocnice. Ale stále není dostavěný, protože nelze vykoupit jeden pozemek. Jak se žije jeho majiteli, když ví, že ho tolik lidí nesnáší???

V sobotu večer si telefonujeme s Františkem, že byl před pár dny v těchto místech a potkal "stezku slunce", na které mají být sluneční hodiny. Prý ji s ním musím někdy projít. Slibuje mi poslat obrázek jedněch hodin, které potkal.

Kousek od nedostavěného obchvatu na jedny sluneční hodiny narážíme. Večer otevřu e-mail a hádejte, u kterých Ferda byl? No just u těchto :)

Přiroda v lese ještě spí. Před domem máme rozkvetlé sněženky a šafránky - zde narazíme jen na pár kvítků žlutého podbělu. Ale Janka si to vojenským pochodem vykračuje za dalšími keškami.

Některé jsou opět půvabné - moc děkujeme. Nakonec dojdeme pěšky až domů a v nohách máme více než 14 tisíc kroků.  Na to, že jsme šli jen za humna to je pěkné.