Využíváme pondělního květnového svátku a ve velké grupě vyrážíme směr Malé Karpaty - pro nás teritorium nepoznané. Jdeme ho prozkoumat a možná se do něj i trochu zakoukat...
Sobota 6. 5. 2017
Vyjíždíme brzo ráno v sobotu 6. května 2017 a už kolem desáte dorážíme do městečka Smolenice. Ubytováváme se v nádherném penzionku Villa Agnes a hned vyjíždíme na první výlet.
Ještě než vyrazíme do přírody, zastavujeme u krásné prodejny firmy Včelko, která prodává včelí produkty - od medu přes medovinu až po kosmetiku. Vyzkoušíme a i nakoupíme dobrotky a pak vyrážíme na výlet
Ještě z parkoviště u Včelky vidíme spičku věže Smolenického zámku. Pak vyjíždíme na sever a velkým obloukem obkroužíme Malé Karpaty - zastavujeme až Plaveckém Podhradí.
Podhradí je to proto, že nad městečkem se tyčí zřícenina Plaveckého hradu.
Jako je již naše tradice, zastavujeme se v místní hospůdce na ozvěžení místním Corgoněm.
Pak se napojujeme na žlutou značku a stoupáme na rozhlednu na Vápenné. Funíme do prudkého kopce v nádherném zeleném listnatém lese. Tady se od nás odděluje Rabasovic skupina (zůstává dole) a Ferda - ten vystřelí s mlaďochy nahoru.
Uprostřed či spíše na konci skupiny funíme my s Jankou. Ale díky pomalosti naší chůze si stíháme všímat té krásy kolem - i nočního motýla spícího na kvetoucí bylince. Snažím se znásilnit malý foťáček a moc se mi to nedaří... Zlatá zrcadlovka...
Z vrcholu Vápenného jenádherný výhled do okolí. Je sice trochu opar, ale jinak je nádherně.
Tady se zase dělíme - Ferda se rozhoduje pro sestup dolů, zbytek bandy pokračuje po červené na Klokoč.
Klokoč 661 m n. m.
Na vrcholku stojí dřevěný kříž pobitý hřeby a vruty. Zvláštní pohled...
Pokračujeme přes Amonovu lúku na Báborskou a kolem hradu scházíme nazpět do Podhradí. Tady nás už čeká na lavičce Ferda a společně si jdeme odpočinout na naše krásné ubytování.Ušlapali jsme asi 14 kilometrů s celkovým převýšením 792 metrů. To si to posezení u dobrotek zasloužíme!
Neděle 7. 5. 2017
Neděle je opět nádherná. Opakujeme včerejší manévr obchvatu Karpat a parkujeme o dědinku dříve - v Plaveckém Mikuláši u OÚ. Vyrážíme po žluté značce k vyrcholu Kršlenica. Hned na začátku nás čeká prakticky celé převýšení dnešního dne najednou na krátkém úseku. Je to blbých cca 240 m, ale plíce nás ne a ne dojít. Konečně je tu vrchol Kršlenici.
Jsme přímo nad Plaveckým Mikulášem, na protějším kopci vidíme žříceninu Plaveckého hradu. Jsou tu krásné výhledy. Začíná se zatahovat a vypadá to, že bude bouřka.
Pak nás už čeká je pozvolný sestup. Pod Čiernou skalou se napojujeme na červenou značku a po ní dojdeme až na Mon Repos, kde si dáme svačinu. O kousek níže pozorujeme aktivní činnost místních bobrů...
Navštívíme i místní zajímavost - jeskyni Děravá skála, která je 26 m dlouhá a 15 m vysoká. Byla osídlena již paleolitu. Sedím u ohniště a přemýšlím, jak bych se cítil, kdyby se kolem vše propadlo do té doby. Až mi naskočí husí kůže...
Vracíme se nazpět k autům a jedeme si odpočinout. Dnešní trasa byla krátká - jen cca 8 kilometrů s výživným převýšením na začátku - jinak jen pomalé klesání.
Protože jsme ve Smolenicích brzo, rozhodneme se zajít si na večeři. Když jsme na Slovensku, tak asi na halužky. SMůla - je zde asi 6 restaurací, ale všechny nabízejí jen jedno - pizzu. Co jsme v Itálii??? Při hledání dobrého jídla i zmokneme a jsme dosti znechucení. Nakonec se v zoufalství zapíchneme do plné restaurace k jedinému stolu a dáme si - no pizzu...
Pondělí 8. května 2017
Poslední den nechceme věnovat jen cestě domů a tak vyrážíme na poslední výšlap. Rabasi se s námi loučí a jedou se podívat na Čachtice.
My jdeme k zámku a kolem něj dále do kopců.
Vystoupáme na staré hradiště Molpir, odkud jsou krásné výhledy na zámek, který v současnosti slouží jako konferenční centrum.
Po hraně bílé skály jdeme až na Vlčiareň a odtud míříme k jeskyni Driny. Potkáváme něco neuvěřitelného - ač znalí toho, jak dokáže být bílá Polanská niva - zdejší záplava bílých květů česneku medvědího nám vyráží dech.
Česnek je naprosto všude a celý les nádherně voní.
Nad jeskyní se nám otevírají nádherné výhledy na Malé Karpaty - tolik odstínů zelené...
V záplavě česneků dojdeme až nazpět do Smolenice.
Část cesty jdeme mimo značení po hraně skály, stejně tak na jeskyni Driny stoupáme mimo značku - kolmo nahoru po vyznačené stezce. Nakonec z toho je 9 kilometrů a celkových 478 m stoupání. Krásná procházka.
Věci už máme nabalené v autech a tak jen popojedeme na dobití energie a míříme domů.
Malé Karpaty jsou nádherné, stálo za to je vidět a možná se zde někdy i vrátit!
Komentáře (1)
Když jedu na Slovensko, taky si vždy ráda dám halušky. Ale jak mi bylo místními sděleno (můj partner pochází z Malých Karpat), oblast jejich rozšíření je spíše v horských oblastech na severu. Na jihu Slovenska to tradiční jídlo není (chybí ty pastviny s ovcemi),... takže ho v místních restauracích moc nenajdete. V kraji Malých Karpat je dobré si dát víno, lokše, pagáče a na podzim husu. A co se týče pizzy... to je jakýsi prapodivný zvyk (nebo úchylka) Slováků , kterou taktéž moc nechápu - v každé dědině zaručeně najdete pizzerii. (mj. ve Smolenicích by měli halušky mít v restauraci, která stojí po cestě na zámek u hřiště (Koliba pod zámkom). více
24. říjen 2017