Manínské tiesňavy a Velký Manín

Po loňském deštivém podzimu, kdy začalo pršet, když byly listy zelené a přestalo když už nebyly žádné, jsme se letos modlili, abychom stihli alespoň jeden výlet v nádherně barevných horách. Meteorologové slibují babí léto na tento víkend (9. 10. 2010), proto neváháme a přijímáme nabídku Marcelky s Lumírem a míříme na Slovensko do Manínské tiesňavy.

Vyjíždíme v klidu ráno kolem osmé a míříme přes Frýdek - Místek a Ostravici na přechod do Makova. Celou cestu projíždíme hustou mlhou, až na vršku na Bumbálce vyjíždíme do sluníčka. Jana juchá, že nás čeká další nádherný den. Při sjezdu do Makova se ale zase noříme do mlhy... Projíždíme Bytčou, mostem se přemostíme nad Váhom a odbočujeme doprava na jih směr Považská Bystrica. Míjíme novou dálnici v těchto místech postavenou na pilotech a po pár minutách odbočujeme doleva směr Vrtižer. Poetické jméno, viďte :o))

_dsc0094.jpg

_dsc0097.jpg

Naše cesta auty končí tam, kde začíná ta pěší - konkrétně u kempu v Povážské Teplé (49°8'38.75"N, 18°29'48.904"E). Kemp je „zatvorený", včetně jeho parkoviště. Parkujeme proto o pár desítek metrů nazpět v úzké uličce, končící závorou. Pěšky se vydáváme opět do kempu, kde začíná značka. Rozhodujeme se jít v protisměru - tedy proti informačním cedulím. Po pár metrech začíná plynulé stoupání. Kolem je neustále mlžno, nad námi už ale tušíme sluníčko. Po zhruba kilometru vystoupáme k železitému pramenu a po pár krocích začne sluníčko trhat mlhu. První, čeho si všimneme, je spousta pavučinek, kterými jsou omotány špičky malých smrčků. Pak začne sluníčko kouzlit a jeho paprsky čím dál více trhají mlžný opar. Holky najednou volají: „Otoč se! Otoč se!" Za námi se z mlhy vyloupnul vršek Malého Manína. Stromy na něm už chytají nádhernou barvu. V první chvíli mne napadně - ty brďo, kam to lezeme? Tak vysoko a to je Malý Manín? Jak je velký ten Velký???

_dsc0102.jpg

Malý Manín

_dsc0105.jpg

_dsc0114.jpg

_dsc0119.jpg

_dsc0121.jpg

Naše cesta pokračuje lesem až na místo, kde před nedávnem řádil buď vítr, nebo zuřivá těžba. Celý kus lesa je úplně holý, ale žlutá značka nás vede cik - cak chodníčkem zprudka nahoru. Díky tomuto „zředění" lesa se nám otevírají nádherné výhledy směrem na Javorníky a Beskydy. Před nimi vidíme Považskou Bystricu, Váh, novou dálnici a také Povážský hrad. Počasí je nádherné a výhled úžasný.

_dsc0124.jpg

_dsc0127.jpg

_dsc0125.jpg

_dsc0128_panorama.jpg

Po dalším stoupání se dostáváme na hřeben pod Velkým Manínem. Značka tu odbočuje do leva a míří pryč od vrcholu. Cesta na vrchol není značená. Lumír vyráží do kopečka směr vrchol. Po vyšlápnuté stezce jdeme do dalšího kopce. Prvně potkáváme vrcholek se skálou. To ale ještě není námi hledaný vrchol. Marcelce se již nechce a tak opatrně namítá, že už stačilo. Lumča ale prohlásí, že by nemohl říct, že jsme zdolali další vrchol se slovem Velký ve jméně a tak pokračujeme dále. Naštěstí to už není daleko. Vrcholek značí kamenná mohyla s cedulí zapíchnutou v jejím vrcholu. Dosáhli jsme výšky 891 m n. m.

_dsc0141.jpg

Lumír kráčí k vrcholu Velkého Manína

_dsc0142.jpg

_dsc0144.jpg

Tak už to můžeme potvrdit - letos jsme zdolali celkem pět vrcholů s názvem Velký - Velký Javorník v Javorníkách, Velký Javorník v Beskydech, Velký Choč a Velký Rozsutec no a dnešní Velký Manín.

_dsc0150.jpg

Bedla osvětlená přírodním reflektorem - sluncem...

_dsc0152.jpg

_dsc0153.jpg

Po krátké přestávce a povídání si se dvěma domorodci se vracíme na žlutou značku. Ta nás přivede až do žlabu se jménem Vápencová Jaskyňa. Jeskyni jsme žádnou nenašli, zato žlutá značka nás zprudka lesem vede na rozcestí Pod Veľkým Manínom. Tam odbočujeme do leva na zelenou značku. Les je zde poznamenán těžbou dřeva. Značku lovíme, kde se dá, cestiček je tady spousta, ale i tak se nám podaří jí ztratit. Vůbec toho ale nelitujeme - vycházíme na nádherné louce s úžasným výhledem. První co nám přitáhne oči, je obrovská jeskyně ve skále. Až později zjišťujeme že to je skalní převis Kostolecké tiesňavy. Zajímavé jsou hlavně svým složením - jsou tvořeny převrásněnými vápenci.

_dsc0159.jpg

_dsc0161.jpg

Celé toto pohoří, ve kterém se nacházíme, se jmenuje Strážovské vrchy. Známe spíš jejich severnější část - Súlovské skály - ty jsou tvořeny slepencem, který vypadá jako zvětralý beton. Na jaro zde pravidelně jezdíme sledovat koniklece, které zde rostou v hojném počtu. Nevíme, jestli kvetou i tady, ale cestou nalézáme zbytky ocúnů a dle informačních tabulí zde kvete i střevíčník pantoflíček. Na louce se usazujeme na silných pokácených kmenech a odpočíváme. Sluníčko hřeje a přímo láká s odpočinku.

_dsc0168.jpg

_dsc0171.jpg

_dsc0180.jpg

Po svačině projdeme napříč loukou k samostatně stojící lípě, pod jejíž rokošatou korunou stojí kříž. Na lípě nalézáme značku naučného okruhu, která nás ale vede opačným směrem. Nedbáme značky a sestupujeme podle svého do obce Záskalie.

_dsc0194.jpg

Značka ukazuje doprava, my chceme ale doleva!

_dsc0196.jpg

Cestička do Záskalia

_dsc0202.jpg

I batoh lze použít jako improvizovaný stativ...

_dsc0204.jpg

_dsc0213.jpg

Zde opět narážíme na zelenou značku. Ta nás zavede až do samotných Manínských tiesňav. Musím se přiznat, že jsem si původně myslel, že to jsou pouze místa pro pěší. Soutěskami ovšem vede asfaltová cesta. Je úzká, v nejužším místě má pouze 3,7 m. Autobus ani nákladní auto tudy neprojede. Ještě do začátku minulého století zde formani museli své vozy rozebrat a s nákladem je přenést na druhou stranu soutěsky, kde je opětovně skládali a pokračovali v cestě.

_dsc0219.jpg

Vstup do tiesňavy ze strany od Záskalia

_dsc0229.jpg

Místy asfaltová cesta přechází v "most" z hrubých klád, pod kterými šumí Manínský potok

_dsc0235.jpg

Janka a Marc v nejužším místě tiesňav

Cestou potkáváme symbolický „cintorín" na „rozprávkovej lúčce". Pak už jen scházíme po úzké asfaltce kolem informačních cedulí směrem k autům. To že jsme v hluboké soutěsce jednoduše cítíme notným poklesem teploty, tak i vidíme při zvednutí hlavy jasným sluncem na vrcholech okolních skal.

_dsc0225.jpg

_dsc0241.jpg

Pro zajímavost ještě sedáme do aut a opatrně projíždíme Manínskou i Kostoleckou tiesňavu. Jelikož zde není jinak kde zaparkovat, otáčíme vozítka a skrz soutěsky vyjíždíme směr domov.

Pro ty, kteří neví, kde jsme se to vyskytli a kudy jsme šli přikládám mapky:

celkova-mapa.jpg

mapa-detail.jpg

Vytisknout stránku Vytisknout stránku18. 10. 2010, 13:15, zobrazeno 5722x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení