Ostravice - Zbuj - Malenovice

17. 3. 2012
Jaro se neustále mydlí s paní zimou a počasí se mění den odedne. Před 14 dny zakázala Horská služba vstup do Beskyd z důvodu ledovky. Při tání zapršelo, do toho v noci přišly mrazy a bylo vymalováno. I každodenní Lysaři museli vzdát svou pouť a trochu "potupně" se vrátit nazpět. Lysá byla nedobytná královna obalená v ledu. Protože je už pár dnů hezky, vyrážíme na jednoduchou - hospodskou - tůru.

_dsc0009.jpg   Naše výprava je tentokrát ošizena o největšího trhače - Lumču, který musí do práce. Tak alespoň bereme osamocenou Marcelku, nasedáme ve Svinově na vláček a míříme do Beskyd. Ferda přistupuje v Kunčicích a pak společně míříme do Frýdlantu, kde přestupujeme na motoráček do Ostravice.

   Na nádraží nás už čeká Ivan a Janka s Betynkou. Přišli nám jen říct, že se jim do kopce šlapat nechce a zůstanou raději na své chatičce. Je nám to líto, ale respektujeme jejich rozhodnutí. Alespoň jsme je mohli pozdravit a obejmout.

   Pak už začíná náš výšlap. V družném hovoru míříme po asfaltu a stoupáme po červené značce směr Butořanka. Jelikož není naším cílem Lysá, míjíme odbočku z asfaltky a pokračujeme po ní až k chatě Sepetná. Kolem ní pak pokračujeme až narazíme na modrou značku. Zatím byla cesta naprosto v pohodě. Pak se povrch změní...

   Zde už nejezní auta a cesta je pokryta ledem. Prvně si odložíme oblečení, protože jsme se rychlou chůzí pěkně zahřáli, doplníme tekutiny a vydáme se na led. Bruslíme od fleku k fleku - tedy od odtátého místa, kde je už asfalt k dalšímu takovému místu. Chvíli si připadám jak rychlobruslař... Pak zas vypadám, jako bych měl v kalhotech... Jen s sebou nefláknout!!! Co by na to řekla fototechnika a pak samozřejmě mé pozadí...

Teplota je na březen luxusní - teploměr pod starým lyžařským vlekem ukazuje 15°C ve stínu!

   

kuk-do-studanky.jpg

Cestou potkáváme betonovou konstrukci s dvířky - takovou "nevzhlednou" studánku. Chvíli pátráme a pak nalézáme námi hledané návštěvníky - mloky skvrnité (Salamandra Salamandra).

mlok.jpg

Vidíme jich celkem pět.  Pro zvídavé vybírám kousek z informací na Wikipedii:

 

Mlok skvrnitý je robustní obojživelník s krátkými končetinami, poměrně dlouhým a silným ocasem a malou hlavou se zakulacenou tlamou a vypouklýma očima. Dospělý jedinec je dlouhý 18-28 cm. Nejčastěji se objevují mloci s černě zbarveným tělem se žlutými skvrnami nebo pruhy. Svým zbarvením se blízce podobá americkým axolotlům a stejně jako u nich má jeho barevné skvrnění funkci varovnou a odrazující. Pohlaví se od sebe zbarvením neliší. 

Mlok skvrnitý obývá výhradně vlhké lesní lokality, louky nebo pole v blízkosti vodních toků, jezírek nebo studánek, kam klade každoročně svá vajíčka, zvláště pak preferuje listnaté nebo smíšené lesy. Vyhledává především podhorské lokality, nejčastěji vystupuje do nadmořské výšky pod 1 200 m n. m.
Žije nočním způsobem života, přes den se ukrývá pod listy, kmeny stromů, větvemi, v dírách v zemi nebo pod kameny, kde je chráněn před přímým slunečním zářením. Ze svých úkrytů často vylézá i za deštivých a nepříznivých dnů. Jeho potravou se stávají nejčastěji malí až středně velcí bezobratlovci (žížaly, stonožky, drobný hmyz, pavouci, červi, slimáci aj.), které usmrcuje vysoce účinným jedem. Na přelomu října a listopadu se před nepříznivým zimním počasím schovává do podzemí, kde se drží přibližně stálá teplota.

Mločí jed, samandarin, který vyměšuje ze žláz za očima, není pro člověka příliš nebezpečný, pokud se však nedostane např. do očí, kde způsobuje silné pálení, ale menším živočichům, kteří se ho snaží napadnout nebo kteří se stávají jeho kořistí, může způsobit silné svalové křeče a zvýšení krevního oběhu v celém těle, spojené s obtížnějším dýcháním. Jed ve větším množství pak může takového živočicha i zabít. Díky této schopnosti nemá téměř žádného přirozeného nepřítele, největším nebezpečím je pro něj člověk.

zmrzla-cesta.jpg

Obloha je vyšmolkovaná, z dálky na nás kouká Lysá, která nás ale nachává v klidu. My jdeme ke Zbujovi!

_dsc0016.jpg

_dsc0017.jpg

To, že je jaro už signalizují pilně poletující včeličky - kolem plno sněhu a ony lítají jak divé. Raději je nebudeme dráždit, že?

Konečně jsme tady! Vyjít ke Zbujovi mělo v plánu podstatně více lidí, než jen my. Okolo hospůdky je plno. Máme ale štěstí, po chvilce se uvolňuje stůl a my usedáme na vyhřáté dřevěné lavičky. Objednávka je zde jistá - polévku, pivo a Lysou horu!

_dsc0021.jpg

_dsc0025.jpg

Snažíme se dovolat Lumčovi a trochu ho pozlobit, ale nebere nám telefon. Dobře dělá, naše líčení krás okolí a zahřívání žaludků by se mu asi moc nelíbilo.

tom-zbuj.jpg

Na památku, mne Janka zvěční jako Valacha, při nízkém sluníčku spíš vypadám jako maskovaná čarodějnice...

Pak už uvolňujeme místo nově příchozím a pokračujeme ve stoupání na Albínovo náměstí. Od Zbuja je to jen pár desítek metrů, ale dává nám to zabrat. Cesta vede lesem, takže je ještě totálně pokrytá ledem a nedá se po ní udělat ani krok. Jdeme po pravé straně, která ale zprudka padá do lesa. Několikrát mále zhučíme mezi stromy. Janka to bere zleva a mizí v lese. Protijdoucí či spíše protijedoucí dámy jsou Ferdou poučeny, že mají jet po zadku, že to bude jistější. Po jejich návrhu, ať jim to prvně ukáže - Ferda zbaběle vyklízí pole...

_dsc0030.jpg

Na náměstí chvíli čekáme na Janku, která se vynoří z lesa. Tam to sice neklouzalo, ale bylo tam tolik sněhu, že zapadla skoro po pás a nemohla se vyhrabat ven. Boty má plné sněhu...

_dsc0036.jpg

K Jance přisedá Marcelka, která se probořila také, ale až těsně před lavičkou... Jak ale vidíte, náladu jim to nepokazilo...

Albínovým náměstím jsme dosáhli nejvyššího bodu. Teď přijde klesání. Sestupujeme po asfaltové cestě směrem k lyžařským vlekům.

_dsc0038.jpg

Pohled na další místní hospůdku: U Veličků.

_dsc0043_panorama.jpg

Panorama - uprostřed snímku Veličkovi, v pozadí Ivančena, Malchor a Lysá hora.

_dsc0055.jpg

Další důkaz, že jaro už je tady - kvetoucí devětsil.

_dsc0057.jpg

V nižších polohách je sních už jen opravdu na sjezdovkách. Pár posledních lyžařů najdeme i tady...

_dsc0060.jpg

Zasloužený odpočinek - po zamrzlé cestě to je pěkný záhul...

_dsc0061.jpg

Mezi stromy se nám otevře pohled na zrekonstruovanou budovu, která patřila i s přilehlými chatičkami Bytostavu. Dnes jej provozuje Křesťanská akademie mladých. V chatičkách jsme kdysi prožili pár krásných víkendů...

_dsc0065.jpg

Pak už sestupujeme zmrzlým lesem ke Korýtku. Kolem je tolik ledu, že se nedá udělat bezpečně ani krok. Proto raději vynecháváme návštevu Satinských vodopádů (sestup k nim je nebezpečný i v létě, natož v této ledovici...) a scházíme do údolí Satiny.

_dsc0067.jpg

_dsc0068.jpg

V údolí už není po sněhu ani památky - ideální čas vzít někoho za packu a jít na procházku...

_dsc0072.jpg
 
A jelikož jsme nazvali tuto tůru hospodskou, jak jinak ji završit, než v hospodě... No a jak jinak, než v Rajské boudě!
 Dáváme si občerstvení a vracíme se Malenovicemi do Frýdlantu. V Malenovicích míjíme spoustu nových vil, od zajímavých, až po výstřelky či spíše hříchy milionářů... Že by druhá čeladná???

_dsc0073.jpg

A pak už to má vše rychlý konec. Na nádraží ve Frýdlantě nasedáme do vláčku směr Ostrava - Kunčice, tam se loučíme s Ferdou a po přestupu míříme do Ostravy. Ač se to nezdá, jsme pěkně uťapkaní. Byl to nádherný, slunečně - ledový den.

mapa.jpg

Vytisknout stránku Vytisknout stránku13. 5. 2012, 12:21, zobrazeno 2962x, dnes 2x
5.0 1Hodnocení