Poděkování

Pochvala vždy potěší.
Zvláště od člověka, kterého si vážíte, jako já pana Neffa.

Jako kluk jsem hltal knihy žánru sci-fi a fantasy. Všechny knihovny v mém okolí jsem měl přečtené. Na střední škole jsem měl pravidelně ve čtvrtek ranní absence. Ne že bych chodil za školu, ale knihkupectví otvíralo až v pole.jpgosm, ve stejném čase, kdy začalo zvonit na první hodinu. Stál jsem v řadě už po sedmé hodině, kdy jsem dorazil ranním autobusem k prodejně knih a čas si krátil povídáním si se stejně postiženými. Čtvrtek byl dnem těšení se na knihu. Chvála bohu jsme měli tolerantního kantora. Když mne uviděl v 8:20 uříceného mezi dveřmi, jen se zeptal: "Co vyšlo?" A já věděl, že absence je prominuta. Zvlášť, když jsem později měl v "Botasce" i knihu pro něj :o).
(P.S. Pro ty mladší - botaska byla taška přes rameno, bez které jste nebyli - jak se dnes říká - in).

Tehdy jsem poprvé zaregistroval jméno Ondřej Neff. Patřil mezi mé oblíbené autory, jehož knihy byly i v mé knihovničce. Jádro pudla, Vejce naruby nebo Pole šťastných náhod - kniha, kterou mám pod kůží i po dvaceti letech...

Tehdejší možnosti zakoupení kvalitní knihy v porovnání s dnešní dobou byly opačné. Kdysi se na knihy stály řady. Dnes procházíte mezi zcela zaplněnými regály knihkupectví a pečlivě vybíráte, co si koupíte. Ani při nejlepší vůli nemáte šanci koupit a hlavně přečíst všechno to, co Vás zaujalo.

Stejné to bylo i v oblasti fotografování. Pár fotoaparátů sovětské a východoněmecké provenience (mnohdy jen pod pultem) v prodejnách Drogerie - foto - kino. Filmy Foma a podpultové Orwo v metráži.... Vývojka, ustalovač, fotopapíry lesklé, matné, velvet a třeba i zlaté - to byl hit! Seděli jsme doma zavření v koupelně, svítili si červeným světlem, máchali se v chemikáliích, Opemus blikal a my se  těšili  na výsledky toho, co jsme nafotili. Rodina trpěla a my byli šťastní... tajna-black.jpg

A tady znovu narážím na jméno pana Ondřeje Neffa, jako na neúnavného popularizátora fotografie. Jeho tajná kniha o digitální fotografii mne v prvním vydání velice zaujala a prakticky nakopla k tomu, abych do digitálu šel. Jeho weby Neviditelný pes a Digineff jsou neocenitelné zdroje informací a zábavy.

Proto se nedivte, že mám velkou radost z pochvaly, kterou mi pan Neff vyseknul na stránkách Digineff.cz

Nemám ambice být známým fotografem, nefotím proto, abych oslňoval na výstavách a vydělával na svých fotografiích. Fotím pouze pro radost, pro zachycení krásy okamžiku, zakonzervování vzpomínek a pocitů.

Děkuji pane Neff, nalil jste mi zase do žil chuť vzít fotoaparát do rukou a hledat krásy kolem sebe.

Byla i doba, kdy jsem odložil fotoaparát do brašny a na focení zanevřel. Celé toto období spustil svým článkem "Umění vidět (fotografii)" pan Karbusický.
(PHOTO life, ročník X, číslo 56 (6/06) Prosinec 2006 / leden 2007)

Zde je část článku, samozřejmě vytržená z kontextu:

Umění vidět fotografii je základním požadavkem tvůrčí fotografie, stejně jako schopnost oprostit se od reality, od prostého stavu věcí kolem nás. Prosté snímání toho, co nám příroda či lidská činnost nabízí, je určitě z hlediska poznávacího důležité, není na tom ale nic tvůrčího, protože jsme prostřednictvím fotografie nic nevytvořili, ale pouze reprodukovali realitu, tedy zhotovili dokumentární fotografii.

Teď si sami musíte položit otázku: "Je dokumentování či reprodukování světa důvodem toho, proč fotografuji, nebo chci na svých snímcích zobrazovat to, co jiní nevidí?"

Jistě znáte místa, kde není nutné ani nikam chodit, stačí jen stát a fotografovat všemi směry, tak krásná může být krajina. Známí či kamarádi pak obdivují vaše fotografie a vy se dmete pýchou.
Jenže v tomto okamžiku se chlubíte cizím peřím. Vaše fotografie nejsou krásné, váš autorský přínos je prakticky nulový.
Krásná je totiž krajina na vašich fotografiích...


Tato slova hluboce ranila mé ješitné ego. Dokola jsem si je četl a v ústech měl divnou pachuť... Copak se jen chlubím cizím peřím? Co to je kravinu! V tu chvíli jsem hluboce zanevřel na autora tohoto článku... Fotoaparát zmizel v brašně, ta ve skříni a má chuť fotit v nekonečnu.

Opravdu docela dlouho dobu trvalo, než jsem si v hlavě vše srovnal a znovu oprášil výbavičku... Dlouhá doba to byla také díky zimnímu období, kdy jsem pasivním fotografem, či spíše nefotografem.

Po čase jsem se smířil s tím, že previzualizace propagovaná panem Karbusickým nebude mou silnou stránkou a já se budu i nadále chlubit cizím peřím. Budu fotit z míst, kde se ani nemusí chodit, budu cvakat kolem sebe a potom se dmout pýchou před mými přáteli, kterým udělám fotkou radost.

Budu se snažit fotografie udělat co nejlépe - tak, abych na nich neudělal zásadní chyby v kompozici, budu hledat místa, ze kterých fotografie něco řekne, místa, která vás vezmou u srdce a donutí se na chvíli zastavit. Snad se časem dopracuji k nějaké kreativitě a snad ze mne bude i slušný fotograf.

Na pana Karbusického se nezlobím - má pravdu. Je nutné dát do fotky víc než jen zmáčknutí spouště, je třeba hledat to nejlepší, je třeba nad fotkou přemýšlet! Budu se celý život učit a hledat inspiraci - v chytrých knihách, časopisech, v nádherných fotkách svých kolegů fotografů a samozřejmě i v kráse okolo nás. Vždyť ta se dá najít i tam, kde by jste ji určitě nehledali.

Nakonec jsem se rozhodl fotit tak, abych z focení a následně z fotek měl radost. Proto to přeci dělám! 

Vytisknout stránku Vytisknout stránku15. 3. 2009, 18:15, zobrazeno 3349x, dnes 1x
0.0 0Hodnocení