Lukšinec

I všední den jde při troše snahy prožít zajímavě. Alespoň u nás... Ve čtvrtek 27. 1. 2011 vstáváme brzo a vyrážíme za prací. Náš poslední zákazník je v Ostravici. Počasí se vyvedlo a tak místo pokračovaní v cestě zastavujeme u nádraží a v půl jedné vyrážíme směr Lysá...

No pravda je trochu jiná - dohodli jsme se, že cestu zakončíme v polovině cesty - U Zbuja. Na Lysou je už trochu pozdě, hlavně při rychlosti naší chůze. První stoupání (co kecám, celou cestu je stoupání!!!) po asfaltové cestě pokryté sněhem a štěrkem chceme vyjít svižným krokem... no ne že by se nám to nedařilo, daří, ale začíná se nám přitápět pod kotlem. Postupně se rozepínáme, pak i svlékáme... Po zhruba 1,5 km funění do kopce opouštíme červenou turistickou značku a pokračujeme po cestě doleva k hotelu Sepetná (dříve Montér). Projdeme kolem něj, mineme zákaz vjezdu a pokračujeme, až se napojíme na modrou značku. Máme za sebou něco nad dva kilometry a lije z nás jako z koňů... Odkládáme další svršky a už rozvážnějším krokem pokračujeme v cestě (no jak zvládneme ty plánované hory v létě, když tady tak funíme??? Jediná rada - trénovat!!!)

_dsc0003.jpg

Lysá hora se nám zdárně schovává za stromy nebo v mracích. Míjíme osiřelý vlek a sjezdovku pod Ostrým a pokračujeme dále. Až v zatáčce s názvem Za Ostrou se nám ukáže v celé své majestátnosti. Poprvé vytahuji z batohu foťák a přitom poslouchám to ticho kolem. Najednou ho něco přeruší. Někde z okolí se ozývá táhlé vytí... Chvíli meditujeme, zda to je pes, nebo se v Beskydech ozývají vlci? Kdo ví...

_dsc0005.jpg

Za zatáčkou se dostáváme k nádherné moderní dřevěnce - je v úžasném místě. Vzpomínám si, když jí stavěli. Nyní má už dost vybledlé dřevo a zasloužila by si znovu natřít. Přece jenom jsme na horách a počasí tu dává všem a všemu zabrat.

_dsc0013.jpg

Vpravo za domkem vidíte Lysou horu.

Po chvíli už pohodového stoupání přicházíme ke Zbujovi. Na ceduli máme napsáno, že otevřeno je až do šesti večer. Míjíme ho a pokračujeme na Staškov - Albínovo náměstí. Ušli jsme 4 km a překonali převýšení 303 m. No na to jak jsme zpocení, mám pocit, že jsme o kilometr výše! Uděláme si malou přestávku na teplý čaj a Janka si zalepí patu. Po sedmi letech jí začaly tlačit boty! Před posezením hyzdí krajinu zaparkovaná Ochcávka 4x4. Meditujeme, který mastňák si jezdí až tady, vysoko za zákaz vjezdu. Nakonec to uzavřeme na obsluhu Zbuja, kdo jiný...

_dsc0023.jpg

Jana ještě dálkově (telefonicky) ovládá Katku, která doma vaří zelnou polévku. Když to spočítám, kolik protelefonovala, tak se nám vyplatí tu polévku U Zbuja koupit a donést domů :o))

_dsc0015.jpg

_dsc0018.jpg

Rozhodujeme se pokračovat ještě výše - chceme dojít až na Lukšinec.

_dsc0026.jpg

_dsc0027.jpg

Po pár krocích začneme stoupat nádherným nízkým porostem obaleným sněhem a jinovatkou. Kouzelný les!

_dsc0029.jpg

Chvíli se nám otevře výhled do údolí na chatu Bezruč.

_dsc0043.jpg

Po chvíli se ale sluníčko schová za hradbu mraků na jihu a osvětluje pouze kopečky vlevo od nás - Kykulku a Ivančenu. Vše potemní a les ztrácí svou prosluněnou atmosféru. Míjíme křížení se žlutou značkou Pod Lukšincem a pohodovou hřebenovkou mírně stoupáme na Lukšinec. Odkládáme si batoh na stůl v odpočívadle a pokoušíme myšlenku, pokračovat na Lysou. Jelikož je ale zataženo, hodinky nám říkají, že je půl třetí, vzdáváme poslední 3 km a 370m převýšení. V tu chvíli na odpočívadlo přichází mladá partička, která vyšla z Ostravice před námi. Před Sepetnou neodbočili a pokračovali po červené. My jsme je předběhli, ale jen o chvilku. Jdou přespat na Lysou, tak jim přejeme šťastnou cestu a svižným krokem (bodejť, z kopečka...) míříme ke Zbujovi.

_dsc0044.jpg

Odpočívadlo na Lukšinci 

_dsc0045.jpg

Hradba mraků zakrývá slunce. To ale nebrání tomu, aby se dělaly blbiny, pardón, andělíčci:

_dsc0050.jpg

Zapnout bundu...

jana.jpg

zaklonit, áááá...

_dsc0052.jpg

žuch!

_dsc0053.jpg

No a tady máte mého andělíčka!!!  (S růžkama :o))

_dsc0060.jpg

Matrace U Zbuja. Chrání sloupek, asi proti zuřivým nebrzdícím cyklistům a běžkařům...

_dsc0061.jpg

_dsc0069.jpg

Představujeme si, jak si v klidu sedneme do šenku a dáme si polévku a čaj. Je čtvrtek odpoledne, šenkýř bude rád, že tam má alespoň nějaké hosty. Jak jsme se ale mýlili! Už před vstupem vidíme venku řadu běžek opřených o stěnu, budeme mít společnost. Ovšem toto jsme nečekali. U Zbuja je totálně narváno, hučí to tam jak v úle.

Ještě před vstupem do šenku se domlouváme, že si dáme fazolačku, protože zelňačka nás čeká doma. To bude v noci rachot :o)) Jelikož mne ale davy uvnitř totálně rozhodily, objednávám u vrchního zelňačku a čaj. Pak se dodatečně opravuju, zelňačku máme přeci doma! Sedáme si hned do zádveří, kde je zima a kouří se od pusy, ale je tu prázdno. Slabě slyšíme, jak obsluha volá do kuchyně: „Dvakrát zelnou! Teda ne! Fazolovou!!!" Také jsme ho zblbli. Za chvíli nám přináší čaj a košík s chlebem k polévce. Smějeme se, že jsme ho totálně zblbli a on vysvětluje, že přijeli běžkaři a objednali si zelnou. Tak jim nese chleba a oni že si chleba neobjednal! Tak jim vysvětluje, že chleba je k polévce zdarma, a oni že si žádnou polévku neobjednali! No nakonec z toho vyšlo, že lyžníci chtěli zelenou, ne zelnou!

Za chvilku máme na stole kouřící polévku plnou velkých fazolí - becoků! Je to lahůdka. Shodujeme se, že je dobrá jako od maminky. Tady k tomu ale servírují Lysou horu a Beskydy, tak chutná ještě lépe!!! Za chvíli se začíná šenk vyprazdňovat - prvně odchází notně podroušení lyžaři se slovy: „Já svou opilost zvládám!" Po nich začnou odcházet ostatní. Jsou z chaty Sepetná, kde mají školení, a aby jen neseděli za stolem, jsou občas vypuštěni ke Zbujovi na pivo. A najednou je v šenku prázdno!

_dsc0075.jpg

Poslední pohled na Lysou horu mezi plotem U Zbuja.

Ještě prohodíme pár slov s obsluhou a ptáme se na Ochcávku na Staškově. Zjišťujeme, že patří ekologovi, ochránci přírody a vysokoškolskému kantorovi, který si tak krátí cestu za pozorováním zvěře. Že zničí stopu pro běžkaře a rozbíjí cestu mu nevadí. Takže jsme u starého biblického - káže vodu a pije víno. (A nám kazí idylku) Cesta dolů už je rychlá. Zapínáme se až pod krk (přestali topit :o) a dáváme se do kroku. Cestou předbíháme roztroušené „Sepetňáky", kteří nám razí cestu mezi svými výkřiky: „Stopa, stopa!" Cesta je lemována čůrajícími pány - pivo od Zbuja chce ven :o) U auta jsem kolem půl páté. Čtyři hodiny i s posezením u polévky a čaje.

_dsc0078.jpg

Cestou domů zpozoruje Jana, že u Ivíka a Janky na chatě se kouří z komína. Proto se otáčíme a jdeme je navštívit. Patnáct minut pokecáme, prohlédneme si krásně se rekonstruující chatičku a míříme domů. Už jsme unavení a těšíme se na teplou sprchu.

mapa.jpg

Vycházíme z Ostravice po červené, pak kolem chaty Sepetná na modrou a po ní na Albínovo náměstí. Odtud po zelené na Lukšinec. Celkem 6 km, převýšení 551 m a čas cca 2 hodiny. Vracíme se nazpět stejně, je zde ale možnost jít po červené až do Ostravice.

Vytisknout stránku Vytisknout stránku28. 1. 2011, 14:02, zobrazeno 3216x, dnes 0x
5.0 2Hodnocení