Lysá hora

Ještě před pár dny jsme byli přesvědčeni, že nám skončila turistická sezóna - hory v zimě patří lyžařům, turisté nejsou vítáni... Ale letošní podzim nás nepřestává překvapovat. Ale podrobněji k této huráááá akci...

Státní svátek 17. listopadu (2010) vyšel na středu. Příjemné - volno uprostřed pracovního týdne :o))

Podle předpovědi má být zataženo, místy déšť. Proto ráno vyspáváme a z pelechu se hrabeme až kolem osmé hodiny. Snídáme u televize a pouštíme si na ČT2 Panoramu. Zataženo, déšť, čekáme, až se objeví Pustevny. Po chvilce čekání nám záběry vyrážejí dech. Slunce!!! Máme strávit den doma pod pokličkou z mraků a dýchat smog? Ne! Jede se ven! Pustevny jsou asi 1018 m n. m., proto musíme minimálně do této výšky.

_dsc0107.jpg

Snažíme se vzbudit děti, aby šly s námi, jsme ale odmítnuti - abych se přiznal, nic jiného už nečekám. Janka rychle dodělává oběd, který snad z předtuchy začala vařit už včera, balíme se a vyrážíme. Na Pustevnách jsme byli nedávno, proto Jana navrhuje Lysou Horu. Byli jsme tam naposled snad před pěti lety, tak přitakávám a vyrážíme směr Malenovice. Parkujeme u Rajské boudy a zhruba v 10:40 vyrážíme. Rozhodujeme se jít po modré značce. Proto u parkoviště přecházíme cestu a úzkou asfaltkou mezi domky jdeme na značku. Po chvíli ji potkáváme a začínáme po ní stoupat do kopce. Celou cestu nás provází mlha. Příroda je celá zblblá, kvete spousta květin, které už měly dávno spát zimním spánkem - petrklíče, narcisy, sasanky...

_dsc0111.jpg

_dsc0130.jpg

_dsc0137.jpg

Cestou jsme potkali bludný kořen, naštěstí jsme si ho všimli včas a obloukem ho obešli!

_dsc0148.jpg

_dsc0174.jpg

_dsc0188.jpg

_dsc0202.jpg

_dsc0218.jpg

První krátkou zastávku děláme na Hradové, kde se připojuje zelená značka od hotelu P. Bezruče. Pak pokračujeme dále směrem Ivančena. V polovině tohoto úseku se stane zázrak. Mezi vrcholky stromů se začíná objevovat slunce - prodírá se mlhou a kreslí čarovné obrazce. Z mlhy se proti nám jako duchové objevují turisti, kteří už mají vrchol Lysé hory za sebou. A pak se to stane. Mlha z ničeho nic končí a my vystupujeme na sluníčko. Pak už jen zbývá pár metrů a před očima se nám otevře neuvěřitelný výhled: Beskydské moře! Inverze vykouzlila bílou peřinu mraků, ze které jako ostrovy na moři vystupují vrcholky kopců. Sluníčko na čistě modré obloze tomu dává ten správný šmrnc. Nemůžeme se vynadívat. Míjíme zkratku na Ivančenu a po modré obcházíme kopec k místu se jménem „Pod Kykulkou", kde zahýbáme doprava a po pár krocích docházíme ke kamenné mohyle na Ivančeně.

_dsc0226.jpg

Tady končí mlha. Vybavilo se mi dětství, kdy jsme na Polské televizi sledovali sci-fi, kdy po průchodu mlhou se z lidí stali neandrtálci. Tady to chvála bohu takto nefunguje.. I když někdy se tak lidi chovají i bez mlhy...

_dsc0250.jpg

Pod Ivančenou

_dsc0256.jpg

Vzdálené ostrovy. Vlevo Skalka (964 m n. m.), uprostřed Ondřejník (864 m n. m.) a úplně vpravo Solárka (840 m n. m.)

_dsc0263.jpg

_dsc0265.jpg

Mohyla na Ivančeně byla vybudována na památku odbojové skupiny Vladimíra Čermáka, známé jako „odboj slezských junáků".

_dsc0272.jpg

_dsc0274.jpg

 Pak pokračujeme dále a po pár krocích se nám ukazuje náš cíl - Lysá hora.

Stoupáme po úbočí Malchoru (1 219 m n. m.) až k místu s názvem Malchor - rozcestí. To už stojíme přímo pod vrcholkem Lysé. Máme dvě možnosti - buďto pokračovat po modré a obejít vrchol zprava, nebo využít žlutou značku, která vede přímo k vrcholu po staré sjezdovce. Ta je posázena stromky, které tady byly vysazeny po zákazu lyžování, výsledek je ale tristní - prakticky všechny stromky zašly... Janka rozhoduje - jdeme přímo.

_dsc0291.jpg

_dsc0298.jpg

Už jenom kousek!!!!

_dsc0304.jpg

Rozbouřené moře

_dsc0321.jpg

_dsc0327.jpg

_dsc0333.jpg

Bývalá sjezdovka na Lysé

_dsc0336.jpg

Stín Lysé hory.

_dsc0340.jpg

Pěkně zadýchaní se vyškrábeme na vrchol. Chvíli vydýcháme na odpočívadle a pak popojdeme k obelisku s hladícím bodem. Výhled je nádherný. Díky tomu, že jsme se na vrchol naší pomalou fotografickou chůzí vyškrábali až o půl třetí, není tady už tolik lidí. Většina se už vydala dolů. Chceme si zajít na jídlo do restaurace, ale polévku budou mít až za dvacet minut a hlášení nádražního rozhlasu ve stylu: „Kdo má segedínský guláš!!!" nás odrazuje úplně. Proto přecházíme do menší stravovny, kde se scházejí „Lysaři". Polévku dostáváme ihned, v klidu si sedáme do dolní místnosti a odpočíváme. Po jídle se projdeme po vrcholku a vracíme se na místo, kde jsme na vrchol vystoupali. Narážíme tam na dva mladé muže se špičkovou fotovýbavou. Po chvíli se dáváme do řeči s tím, že chci vědět, kde můžeme vidět jejich fotografie. Chci vidět, jak fotí jiní ze stejného místa jako já... Jejich stránky můžete vidět ZDE a ZDE.

_dsc0347.jpg

_dsc0350.jpg

Janka u hladícího bodu

_dsc0352.jpg

HRST ZAJÍMAVOSTÍ O LYSÉ HOŘE

  • Stále je možné se občas dočíst, že vrcholek Lysé je „nad horní hranicí lesa". V Beskydech však není žádné místo, kde by kvůli nadmořské výšce už přirozené les nerostl. Před příchodem valachů na Lysé les byl, a až oni vrchol i hřebeny odlesnili pro pastvu. Své jméno získala Lysá hora právě podle odlesněného vrcholu pravděpodobně v průběhu 17.- 19. století.
  • Samotnému vrcholu se dřív říkalo Gigula. Toto jméno patří k „pojmům", kterými si pastevci pojmenovávali krajinu. Gigula je názvem pro „vrchol kopce". Doposud má toto jméno několik kopců v Beskydech. Za války, v období Protektorátu Čechy a Morava, byla Lysá hora naším nejvyšším vrcholem. Všechny vyšší hory totiž ležely v zabraných Sudetách.
  • Snad v každém kraji existuje nějaká hora, kterou obývají „blaničtí rytíři". V Beskydech je to samozřejmě Lysá hora. V jejím nitru je ukryto vojsko slezských rytířů. Dokud prý havrani krouží nad horou, nenastal ten pravý čas. Až když se rozletí do údolí, vyjedou rytíři na koních, aby bojovali s nepřítelem. Jen jedenkrát ročně, na svatého Jana, udeří tambor do bubnu a vojsko spí dál.

 

_dsc0357.jpg

Nejvyšší kopec je Smrk, za ním vpravo je Kněhyně, Stolová, Radhošť, na kterém pouhým okem vidíme kostel, vpravo v oparu pak Velký Javorník. Úplně vpravo kouká Skalka.

_dsc0368.jpg

HORA NA KRAJI KARPAT

  • Když se při dobré viditelnosti rozhlédnete kolem, vidíte na východ, na jih i na západ záplavu hor a vrcholů. Okolo Lysé to jsou samozřejmě Moravskoslezské Beskydy, za nimi pak Javorníky na moravsko-slovenském pomezí, vidět jsou také Tatry, Velká i Malá Fatra nebo vrcholy v Polsku. Všechny tyto hory mají jedno společné: jsou součástí Karpat.
  • Karpaty jsou pohoří, které se rozkládá na území 7 států. Začínají v Rumunsku a zasahují až do Rakouska. Najdeme v nich velehory i pahorkatiny. Právě oblouk karpatských hor sloužil jako cesta, po které putovali valaši se svými stády. Byla to cesta, na které si obyvatelé hor postupně předávali znalost salašnictví. A tady, v Beskydech, ta cesta skončila.
  • Při pohledu na nekonečné vrcholy je možné snad alespoň trochu vnímat, jaké bylo putování pohořím Karpat, nejdelším a nejlesnatějším pohořím v Evropě.

POCHOD - ANEB VELMI ZJEDNODUŠENĚ O TOM, JAK TO ASI BYLO S VALACHY

Cesta valašských pastevců začala v Rumunsku. Rumunští Valaši se vydali i se svými stády za lepším živobytím po řídce obydlených Karpatech. Zabydleli se v ukrajinských horách, kde se jejich zvláštnímu způsobu chovu ovcí naučili tamní obyvatelé, Rusíni. Ti se za čas sami dali na cestu, také s ovcemi. To samé se opakovalo v polských a slovenských horách. A nakonec, po téměř 400 letech, celá pouť skončila u nás. Dál už nebylo kam jít, krajina na západ už byla příliš osídlená.

_dsc0371.jpg

Tam někde vzadu tušíme Vysoké Tatry...

_dsc0378.jpg

_dsc0406.jpg

Loučíme se s kolegy fotografy a přecházíme k obelisku vyfotit západ slunce. A máme šanci vidět ho dvakrát za sebou. Ne že bychom uměli posouvat čas, ale sluce prvně zachází za pruh mraků, po chvíli se objevuje pod ním a znovu zapadá za další mraky. V tu chvíli se poprvé zvedne lehký větřík a teplota poklesne trochu níže. (Jinak Janka chotí jen v tenké flaušce bez trička.)

_dsc0392.jpg

První západ slunce

zapad-slunce-nad-beskydskym-morem.jpg

Druhý západ slunce

_dsc0428.jpg

Základní kámen Bezručovy chaty. Dočkáme se jí někdy?

_dsc0427.jpg

Po západu slunce se vydáváme po modré značce nazpět stejnou trasou. Chceme využít zbytek světla a zajít v něm co nejdále. Poslední fotku děláme u kříže věnovaného obětem Lysé hory. Dokonce tu havaroval i vojenský MIG 19...

_dsc0444.jpg

_dsc0439.jpg

Poslední foto. Tam míříme - vpravo Malchor...

Fotoaparáty mizí v batozích a my mírným poklusem sestupujeme dolů. Kousek pod Ivančenou nás pohlcuje tma. V tu chvíli lituji, že jsem si vzal na nohy lehké trekovky a ne vysoké - kotníkové. Pod podrážkou cítím každou hranu kamenů a se snižující se intenzitou světla hrozí zvrtnutí kotníku, nedej bože něco horšího. Na Hradové už vyndáváme čelovku, kterou prozřetelně Janka zabalila s sebou. Tma a mlha nás nutí jít opatrně, místy cestu jen tušíme. Po hodině a čtyřiceti minutách docházíme nazpět k Rajské boudě. Pěkně uťapkaní sedáme do auta a chrochtáme si, jak se nám dnešní den povedl.

_dsc0429.jpg

Informace o Lysé hoře jsem čerpal z informačních tabulí na vrcholu...

mapa.jpg

 

Vytisknout stránku Vytisknout stránku19. 11. 2010, 12:22, zobrazeno 5679x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení