Šafrány ve Velké Fatře

Slovensko a zvlášť jeho hory jsou nádherné. Když je ještě obzvláštní něco tak křehkého a pomíjivého jako jsou šafránky, tak určitě stojí za to je navštívit.

Celou akci spískala Marcelka a přizvala k ní ještě Vaška a Janku s Ivanem. Celá velká grupa se vydává 1. května 2009 ráno směr Velká Fatra. Ubytování máme zajištěné ve Vyšné Revúci (720 m n. m), jižně od Ružomberoku. Na místo dorážíme kolem desáté a po krátkém bloudění nalézáme náš domeček.

prijezd.jpg

Ubytování je slušné, každý máme svůj pokoj, je tu čisto a útulně. Všichni jsme natěšení a tak se rozhodujeme okamžitě vyrazit na kratší z plánovaných túr. Cestou jsme si ve vesnici všimli turistické značky a tak se po zelené značce vydáváme směr Križná (1 574 m n. m) Když už jdeme asi 5 km a jediná značka, kterou vidíme je žlutá, meditujeme o tom, že naše mapa už není z nejmladších a asi se změnilo značení... Jo kdyby! Blouděním po vesnici se nám popletl vnitřní kompas a my vyrazili na jinou stranu. Pozdě bycha honit - vydáváme se na Plosku (1 532 m n. m).

dscf0076.jpg

Už cestou se snažíme najít nějaké zbylé šafránky. Je nám jasné, že jejich plnou dobu květu jsme alespoň o tři týdny prošvihli. Naše paní bytná se nechala slyšet, že v místech se zbytky sněhu bychom je mohli najít. A tak doufáme. Stoupáme do kopce a nalézáme sem tam pouze malé, dokvétající rostlinky.

vasek-ho-ma.jpg

Vašek našel rostlinku a moc si ji oblíbil :o)) Prý mu něco připomíná. Pro zajímavost detail oblíbené rostliny:

kyti.jpg

Počasí nám přeje - je modrá obloha na které se prohánějí bílé mráčky a pofukuje mírný chladivý větřík. Toto vše platí, dokud se nedošplháme na Kýšky (1 340 m n. m). Zároveň s nádherným výhledem na Nízké Tatry se dostáváme na holou planinu, kde se do nás zprudka opře ledový vítr.

i-v-sedle.jpg

pod-ploskou.jpg

pod-ploskou-2.jpg

dsc_1369.jpg

Samotný výšlap na vrchol Ploské - cca 200 m převýšení - je pak souboj s větrem. Fouká přímo proti nám a každé dva kroky dopředu jsou zdaněny jedním zpět. Cestou odpočíváme v poloze ležmo - přestane foukat, zlatá tráva je vyhřátá sluncem - ani se nechce vstávat.

odpocinek-pod-vrcholem.jpg

Na vrchol docházíme notně udýchaní a zabalení jako by jsme zdolávali Himálajské vrcholy. Čepice, kapuce a bundy zapnuté až po krk. Vrchol nás ale za své zdolání odměňuje tím, na co jsme se tak těšili.

dscf0116.jpg

Celý vrchol je ještě ukryt ve vrstvě tajícího sněhu, okolo něhož se modrají nádherné houfy šafránů. Nevíme, kde si můžeme stoupnout - je jich tu plno.

dsc_1343.jpg

kam-koukas.jpg

dscf0119.jpg

dscf0105.jpg

na-vrcholu-plosky.jpg

vrchol-plosky-gruppe.jpg

zmrzla-marcka.jpg

dsc_1365.jpg

bacha-kam-slapes.jpg

 Vítr ale dosahuje vrcholu a tak sestupujeme do Sedla Ploské, kde si sedáme k odpočinku. Vítr ustal a my se můžeme "odkuklit". Pozorujeme skály Čierneho Kameňe (1 479 m n. m) a užíváme si nádherného jarního sluníčka.

dscf0120.jpg

dscf0122.jpg

Za šafrány je vrchol Černý Kameň

maxi_flasa_corgon.jpg

Pak už nám zbývá jen po žluté značce sestoupit do Vyšné Revúce. Rozhodujeme se, zda navštívíme místní restauraci - hlavně proto, že se hraje mezinárodní zápas Česko - Slovensko. Kdybychom náhodou vedli, mohli by jsme dostat od rozvášněných domorodců do zubů.... Nakonec zjišťujeme, že v hospodě je víc Čechů, než Slováků a tak si sedáme ven na verandu a odměňujeme se jedním chlazeným Corgoňem.

 

3-bendable.jpg

Večer se hrají oblíbené Scrabble a odpočíváme po náročném dni. Pak uléháme ke spánku, který si po dnešku zasloužíme. Sotva ale ulehneme, ozve se zoufalé: "Bééééé, béééé". To se ozývá ovečka "černohubka"  našich bytných, kteří bydlí naproti. " Bééé, bééé". Prvně si z toho děláme srandu a plačtivou ovečku pojmenováváme Shaun, podle animovaného seriálu Happy Sheep. Když nás ještě ve tři ráno ze spaní vytrhává její bečení, řvu z otevřeného okna: "Drž hubu, Shaune!!!!!". Nepomáhá to...

Druhý den se vydáváme po zelené. Vidíme, jak jsme se předešlého dne "kvalitně" orientovali. Jdeme pomalým stoupáním Suchou dolinou kolem potoka Revúca, směrem na Rybovské sedlo.

dscf0056.jpg

 Naše skupina se pak dělí na dvě části - sportovce a lenivce. Sportovci jdou zprudka nahoru směr Križná, lenivci pak pokračují po lesní cestě méně prudkým stoupáním v úbočí kopce. Touto cestou nabereme výšku podstatně pomaleji, ale nedosáhneme až k hřebenu. Po chvíli se ve družném hovoru napojujeme na žlutou, kterou mají přijít i sportovci. Jelikož se jich nemůžeme dočkat, pomalu se vracíme k našemu ubytování. Najíme se, odpočineme a užíváme si krásného počasí.

ii-trek-spolu.jpg

dscf0013.jpg

Sportovci dorážejí až po páté odpolední, Marcelka je unavená a očividně toho má plné zuby. Až nyní se dozvídáme, že v Rybovském sedle se rozhodli pro náročnější trasu - na Križnou (1 574 m n. m) a Ostriedok (1 592 m n. m). Přinesli krásné fotky, které ale během jedné tisíciny vteřiny zmizely, když klekla paměťová karta. Smůla, ale i to se může stát... Noc je trochu klidnější, i Shaun nás budí jen občas...

Poslední den ráno uklízíme chatu a rozhodujeme se, kam se vydáme. Nakonec se rozhodujeme zajet do Ružomberoku a využít lanovky na Malinné. Čeká nás ale zklamání. Lanovka nejezdí. Zjišťujeme, kdy pojede, ale celý areál je totálně mrtvý. Nikde ani zmínka, kdy končí či začíná sezóna, kdy lanovka pojede, prostě totální NIC. Jsme znechucení, ale nevzdáváme se myšlenky na zdolání vrcholu. Pěšky to nestihneme, tak se snažíme popojet autem. Cesta ale za chvíli končí, aniž bychom si sebeméně pomohli k vrcholu. Nad loukou, kde jsme skončili je cesta s turistickou značkou směrem na Malinné. Prvně zkoumáme možnost projet loukou, ale nakonec to vzdáváme a jedeme najít začátek cesty se značkou. Jelikož bloudíme, ptáme se místního mladého muže o radu. Nasedá k nám a vede nás na začátek cesty. Zde je cedule, informující o zákazu vjedu. Ne však dopravní značka. Uvažujeme, zda máme dostatek odvahy, porušit tento zákaz, vše ale vyřeší náš průvodce. Zavolá na městskou policii, kde nám s operačním důstojníkem domluví povolení výjezdu nahoru. No paráda! Jako největší mastňáci se vydáváme úzkou asfaltovou cestičkou k vrcholu.

highlander.jpg

vasek-na-brdu.jpg

Tam pokračuje anabáze z lanovky. Celý lyžařský areál v nádherné kotlině zeje prázdnotou. Vrtá nám hlavou, proč místo, tak blízko velkému městu s možností atraktivní dopravy lanovkou není využito k zábavě a relaxaci? Panuje všeobecné zklamání. Náladu si alespoň zlepšíme krátkým výstupem na skály, ze kterých je nádherný výhled na celé Malinné.

Pak nás už jen čeká cesta domů. Prožili jsme krásný, slunečný jarní víkend v náručí Velké Fatry.

dsc_1361.jpg

dsc_1385.jpg

 

Vytisknout stránku Vytisknout stránku27. 9. 2009, 14:06, zobrazeno 3641x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení