Miluji ty chvíle.
Chvíle, kdy musíte trávit čas na jednom místě, bez možnosti odejít a něco „dělat". Chvíle, kdy – když nechcete – prostě nemusíte dělat nic.
Pro mne to je cesta vlakem. Sedím ve Žlutém, vlakuška mi přinese mátový čaj, vezmu do ruky jejich časopis a začtu se do povídání Petra Horkého. Je to takový můj rituál. Vždycky se na něj těším.
Dnes pan Horký popisuje ne cestu někam, ale cestu nazpět.
Já mám u cest tam i zpět zvláštní pocity. Když mám odejít z domova, vůbec se mi nechce. Nejraději bych zůstal v té své „zaprděné jistotě". Proč riskovat a vydávat se do světa. Doma je klídek, pohoda, nic mi nehrozí, vše mám po ruce...
Stačí ale abych přešel určitou hranici a ten pocit zmizí. Začnu si užívat cesty.
Při cestě nazpět zjišťuji, že se mi nechce. Nechce se mi do toho zaběhlého koloběhu, nechce se mi opustit ten „jednoduše krásný" pohled na krásu kolem – bez znalostí problémů a starostí místních.
Petr Horký píše, že po návratu z cest se první dny na naši zemi dívá z odstupu, pohledem zahraničního turisty. Vzpomněl jsem si na náš první návrat ze Švýcarska. Sotva jsme vystoupili z autobusu, začali jsme vnímat ten obrovský rozdíl. A nevydrželo nám to ani minutu... Rovnýma nohama jsme vlítli do reálií naší země.
Bohužel mi nikdy to nadšení z cest nevydrželo dlouho. Snad proto si píšu naše „cestopisy", které vkládám na web. Ty chvíle mi znovu evokují ty nádherné chvíle mimo naši realitu.
Před pár dny jsme s kamarády probírali naši budoucí cestu, mimo jiné kombinovanou s cestou vlakem. Kamarádi vzpomínali na náš poslední návrat z Dolomit, kdy jsme museli brzy po ránu procházet nelichotivě vyhlížející Prahou plnou opilců a pak čtyři hodiny čekat na přípoj domů. Toto celé jim evokovalo nechuť – nebo až hrůzu z toho, co nás zase čeká.
Já to mám ale postavené trochu jinak. Cesta k naší „cestě" prostě patří a já se už dávno rozhodl to brát tak, jak to je, bez strachu či znechucení. A užívám si to.
Takže má dnešní cesta Žlutým pomalu končí. Mám před sebou dva dny vybočení ze standardu, dva dny dobrodružství.
A hodlám si to užít.
Komentáře (0)