Barania Gora - Polské Beskydy

V sobotu 21. 10. 2017 ráno nakládáme Marcelku s Lumírem a míříme do Havířova, kde přisedá Ferda. V plné sestavě pak míříme do Těšína, kde překračujeme hranice a po krásných polských cestých míříme do Wisly. Podaří se nám minout odbočku a vystoupáme do sedla Kubalonka, kde teprve zjišťujeme náš omyl. Navigace nás vede zkratkou po uzoučké asfaltce plné pěších, kde si připadáme totálně nepatřičně. Projedeme kolem zámečku a konečně se dostáváme k Czernianskiemu jezeru, podél kterého dojedeme na konce cesty, kde začíná modrá značka.

Zaplatíme si parkovné a začneme podél Bílé Wisly stoupak po asfaltu do mírného kopce.

Ze stromů okolo při každém zafoukání větru padají krásně barevné listy. Říčka pod námi se valí pod kolmým břehem a přeskakuje přes kameny a kaskády. Nádherné údolíčko. Škoda že není lepší počasí - ale neprší!

Narazíme na splav, vedle kterého jsou stupňovité nádrže, skrz které se ryby můžou pohodlně dostat proti proudu a samotnému splavu.

Já mám dnes špatný den - nějak mi nesedly nové léky a k tomu pozůstatky virózky mi z krásného výšlapu dělají cestu sebezapření a těžké námahy. Tak takto jsem se ještě na horách nikdy nenadřel...

Kamarádi mne dopují cukrem, abych to s nimi nahoru vyšel. Děkuji za doping!

Vodopády na Bíle Wisle. Polsky se to píše Biała Wisełka - tedy spíše malá Wisla - u nás bychom asi řekli Vislička...

První krátká přestávka před stoupáním na Baraniu Goru.

Před vrcholem našla Marcelka koně...

Nebo trůn - podle toho, jak si sedne :)
Tady je záběr z divadelního představení Šašek a královna. Za šaška jsem tu já...

Pod vrcholem nacházíme zbytky borůvek - ještě jsou sladké, tak si jich pár utrhneme - na zabarvení jazyka...

A jsme nahoře! Z rozhledny jde vidět na 50 merů a samé mléko. Máme smůlu i štěstí - štěstí v tom, že neprší. Dáme svačinu a míříme rychle dolů - nahoře přeci jen fouká studený vítr.

Krátká přestávka u Koliby u Marioli

Nakrmíme nejen sebe, ale i malé bojázlivé koťe.

Cestou máme pocit, že nás někdo pozoruje..

Dojdeme k autu a jedeme domů. Cestou se shodneme na tom, že máme ještě chuť na kafe a něco na zub.

A tak končíme v Havířově v MG klubu, kde si dáme do nosu a uzavřeme poslední letošní podzimní horský výlet.

Horám zdar!!!