Tento způsob zimy zdá se mi poněkud podivným. Je konec ledna a místo aby hory okupovali lyžníci, sněhuláci a sáňkaři, je tu plno turistů. Po sněhu není ani památky, mráz nehrozí a vypadá to jako v krásném podzimu. Prostě zvláštní. Že by nový nastolený standard? To budou mít vlekaři problém...
A tak v sobotu 30. ledna vyrážíme s velkou bandou na jednoduchou, krátkou a pro jistotu asfaltovou cestu. Sice v batohu nesu návleky, ale sníh nehrozí. Ani bláto. Sluníčko hřeje, chvilkami pofukuje vlahý větřík - no prostě paráda.
Parkujeme v Komorní Lhotce u kostela. Horko těžko nacházíme místo. Je tady plno. Vyrážíme po žluté do kopečka - kolem kostela směr Godula.
Jsme navlečení a stoupání nás pěkně rozehřívá. Za chvilku odkládáme svršky.
Zastavovat do kopce moc nemůžeme - neustále nás do kopečka táhne malý Xavier. Má energie na rozdávání. A tak šlapeme a děláme jako že můžeme...
Prvně zabrblá Ivka - to jsem rád, že jsem to nebyl já - lenivý fotograf...
Vydechneme až na Ondráši. Chata je plná k prasknutí. Pět nás najde místo, čtyři však zůstávají venku. Naštěstí je obsluha docela rychlá a my po polévce a pivu můžeme odpočatí vyrazit na další cestu.
Uděláme si společnou fotku a začneme setupovat dolů. Dojdeme na Ropičník, kde odbočíme doprava a sestupujeme nazpět do Komorní Lhotky.
V tak krásné odpoledne ještě nechceme domů. Nasedáme do aut a popojedeme na občerstvení na Kohůtku. Historie se opakuje, protože najít místo pro 9 lidí je problém. Nakonec se nám podaří posadit, i když rozdělení u dvou stolů.
Pak začne martýrium. Na první pivo čekáme hodinu, jídlo dostaneme rychleji. Nekteří z nás nerozumně požádají o pivo druhé. Druhá hodina... Pivo výborné, jídlo dobré, obsluha katastrofální. No ne vše je dokonalé...
Odpoledne zakončíme u Vaška a Ivky na malém občerstvení a popovídání. Vůbec se nám nechce loučit. Aspoň domlouváme další společné výlety - třeba květnový výpad na Medvědí soutěsku v Rakousku. Už se těšíme!!!
Komentáře (0)