Gruň - Beskydy

Podzimní počasí se letos obzvláště povedlo. V neděli 6. 11 . 2011 se s Marc a Lum vydáváme směr Beskydy - konkrétně na Gruň. Pokud máte zájem, pojďte se s námi projít po naučné stezce Gruň - Bílý kříž.

Naše cesta začíná na parkovišti u Charbuláka. Odstavujeme našeho ocelového oře a vydáváme se z kopce. Sluníčko už je zubaté a moc nehřeje, větřík mírně pofukuje. Je ale hodně nad nulou a my se těšíme na poklidnou procházku.

_dsc0003-nef.jpg

Co nám o místním pohostinství říkají informační tabule:
(jestli dovolíte, budu z těchto cedulí čerpat celou naší společnou cestu - až na Bílý kříž...)

Charbulák
- horský hotel Charbulák leží na hřebeni Gruně s pěknými (až legendárními) výhledy na Beskydy i slovenské hory. Rodina Charbuláků se v Beskydech objevila na začátku 19. století jako potomci příslušníků napoleonské armády. Původní sídlo Charbuláků v údolí Řečice je dnes zatopeno přehradou Šance. Dnešní hotel Charbulák vybudovali v roce 1918 a slouží turistům dodnes. Celý hřeben Gruně byl oblíbeným místem básníka Petra Bezruce, často pobýval na chatě Švarná Hanka, později u Charbuláků. Jeho veršovaný pozdrav turistům je umístěn v jídelně chaty. Okolo hotelu Charbulák zároveň prochází naučná stezka Gruň.

_dsc0005-nef.jpg

_dsc0007-nef.jpg

Cestou potkáváme nádherné domečky - či spíš moderní vily. Jen sousedé se trochu nepovedli, nejsou sice hluční, ale poněkud zatouchají...

_dsc0010-nef.jpg

Gruň - Školisko
Jsme na Gruni - největší osadě Starých Hamer, její rozloha je přes sto hektarů. Gruň dostal pojmenování podle svojí podoby. V řeči prvních osadníků - vlašských pastýřů - znamená „gruň" táhlý travnatý horský hřeben, nahoře plochý. Tak vypadal Gruň až do padesátých let. Zdejší půda musela uživit, byť skromně, velké množství lidí a ti si jí velice vážili. Později, když ubylo hospodářů závislých svou obživou na půdě, začaly mnohé pozemky zarůstat náletem dřevin. Svou roli sehrálo i necitlivé zalesňování pasinků lesní správou. Proto nenávratně zmizely některé kouzelné pohledy zachycené na dobových fotografiích. I přesto zůstal Gruň posledním odlesněným a obydleným horským hřebenem v Beskydech.
Nejvíc lidí žilo na Gruni za okupace. Po válce spousta zdejších obyvatel odešla za lehčím životem do pohraničí. V roce 1945 chodilo do zdejší školy ve dvou školních budovách celkem 149 dětí ze 76 chalup z Gruně a několika okolních osad.
Vraťme se nyní až do 19. století a povězme si něco málo o historii školství na této osadě. První škola na Gruni byla postavena na tomto místě, dnes zvaném Školisko, roku 1861. Vyučovalo se v ní tři dny v týdnu, další tři dny v týdnu učil první gruňský učitel, válečný vysloužilec Josef Rudolf, na škole v Rečici. Roku 1911 už škola nestačila, a proto byla 300 m vlevo odtud nad cestou postavena nová dřevěná škola. Po přestěhování inventáře dne 19. 9. 1911 první gruňská škola divným řízením osudu vyhořela. Třetí, zděná škola, byla v sousedství druhé postavena roku 1930 a po válce dostala jméno po básníku Petru Bezručovi, který na Gruni často pobýval a velmi si ho oblíbil. V této škole se vyučovalo až do roku 1972.

_dsc0011-nef.jpg

Kousek za školou stojí krásný malý kostelík kostel Panny Marie z let 1887-1891

_dsc0014-nef.jpg

_dsc0018-nef.jpg

Pokračujeme kolem kostelíku po úzké asfaltce (postavené z peněz EU - díky :o) až k monstróznímu příbytku místních stračen. Nad ním vlají i vlajky. No vlastenectví, jak se patří. Ale nějak smrdí...

_dsc0022-nef.jpg

_dsc0027-nef.jpg

Pak přicházíme ke stezce pro bosé nohy. Janka si zkouší, jaké to bylo běhat na boso.

Chodník pro bosé nohy
Starodávný název tohoto místa je Hranice. Proč asi dostalo od našich předků toto pojmenování? Mezi starousedlíky se tradují různá zdůvodnění tohoto názvu. Někteří se domnívají, že tady byly hranice pastevního družstva, jiní hovoří o hranicích lesních správ. Pravdou je, že v těchto místech v minulosti stávala předsunutá hlídka financů - někdejších celníků, kteří sídlili v jedné z gruňských chalup dále na hřebeni a kontrolovali pohyb zboží přes hranici. Financi tu chytali pašeráky tabáku a jiného zboží. Přesto, že je skutečná hranice odtud o několik kilometrů dále, místo dostalo pojmenování - Hranice.
Sundejme si boty a pojďme se projít tak, jak tudy chodívaly v létě děti z okolních chalup do školy - na boso. Vždyť je to zdravé a docela zajímavé. Chůze v mokré trávě posiluje nohy. Je vlastně přirozenou koupelí nohou, její účinek posiluje čerstvý vzduch. Pozitivní působení chůze bosýma nohama po přírodních materiálech na lidský organismus má vysvětlení - každý ví, že chodidla jsou lechtivá, a to je důsledkem toho, že tam je velké množství nervových zakončení. Své nervové zakončení, reflexní bod na chodidle, má každý vnitřní orgán těla. Chůzí bosýma nohama se tak provádí přirozená reflexní masáž, působící na celé tělo. Povzbuzuje se přirozeným způsobem látková výměna, oběhová soustava, svěžest celého těla a dobrá nálada.

_dsc0031-nef.jpg

Pohled nazpět. Bílé budovy jsou výše zmiňovaný kravín, za ním kostelík Panny Marie.

_dsc0036-nef.jpg

Bačovská chyža
Tato chyža, původní Tomečkova usedlost, byla při založení družstva roku 1911 odkoupena a od té doby sloužila družstvu jako bačovňa. Byla využívána pro ubytování bači s rodinou, pro výrobu a prodej sýra i pro pořádání členských schůzí družstva. Do současné podoby byla rekonstruována v roce 1982. Od té doby v ní bydlely dvě bačovské rodiny.

_dsc0045-nef.jpg

Pomník valašské ovci
Valašské ovce patří do beskydské krajiny. Přivedli je sem první osadníci, přicházející po hřebenech hor od východu. Pásli je nejdříve v listnaté části lesa, nejraději pod javory. Později se pastvou a klučením horské polány rozšiřovaly v rozsáhlé pastviny. Koliby pastýřů se časem změnily na trvalá obydlí. Ovce poskytovaly svým majitelům vše, co potřebovali k životu: mléko, z něhož se vyráběly sýry, maso, vlnu a kožešiny na ošacení. Říkalo se, že ten, kdo v době největší bídy a vystěhovalectví na začátku dvacátého století vlastnil 30 až 40 ovcí - valašek, se nemusel stěhovat za živobytím do Ameriky. Ovce se chovaly ve velmi tvrdých podmínkách, byly celoročně venku. V létě se pásly na chudých pastvinách a musely vydržet zdejší dlouhotrvající deště. Pastýř, který celé léto pásl a dojil, neměl čas na sklizeň a uskladnění dostatku krmiva na zimu. Proto se ovce v zimě často musely spokojit s četynou - chvojím smrků a jedlí. Zimní měsíce ovce přečkaly v zimních košárech (ohradách), které se nazývaly mraznice. Toto označení přešlo i do názvu jedné z osad, která je kousek pod námi. Takové životní podmínky úspěšně přečkalo jen to nejodolnější plemeno ovcí - valaška. Její dlouhá, hrubá a splývavá vlna se při dešti sklopí, voda steče po povrchu rouna jako po šindelové střeše a zvíře nepromokne.
Ve dvacátém století byly valašky překřižovány cizími plemeny s jemnější vlnou a vyšší užitkovostí. Zušlechťování původní valašky bylo tak důkladné, že se na ni málem zapomnělo a okolo roku 1980 se už psalo, že je vzácnější než sibiřský tygr. Na poslední chvíli se podařilo několik posledních kusů z Československa zachránit a soustředit právě zde, v JZD na Starých Hamrech. V současnosti je plemeno ovcí, které spoluvytvářelo beskydskou krajinu, zachráněno a má i svou plemennou knihu.

_dsc0047-nef.jpg

_dsc0051-nef.jpg

Už od parkoviště má Lumča kofeinový absťák a těší se, že ho dorovná. První plánovaná zastávka ale padá. Nápis na rozvaděči na boku Chyže mluví za vše. A tak pokračujeme dál. Švarná Hanka to jistí. Tam si to kafčo určitě dáme!!!

_dsc0055-nef.jpg

A jsme u Švarné Hanky:

Hostinec u Švarné Hanky
Horská chata „Švarná Hanka" vznikla zásluhou manželů Plchových, kteří již dříve provozovali pohorskou turistickou stanici na Bučkovicích-Hamrovicích (Staré Hamry) od r. 1898. Počátkem 20. stol. koupili jednu chalupu v osadě Gruň-Staré Hamry od majitelky zvané „Švarná Hanka". Změnili ji v turistickou chatu. Název byl prý přenesen na p. Andělu Píchovou, která byla návštěvníky ctěna jako „Mamulka české turistiky".
Od r. 1908 chatu soustavně navštěvoval básník Petr Bezruč. S přáteli odtud podnikal výlety na Lysou horu. Vzniklo zde tehdy 10 jeho básní, nazvaných „Písně z Gruně", které chtěl vydat anonymně. Z přátel, kteří sem za P. Bezručem dojížděli, to byli jeho bratr Antonín Vašek, Dr. Antonín Pírek z Hané, básník Otakar Bystřina a Joža Vochala, národopisec a vlastivědný pracovník ze Sedlišť.

_dsc0056-nef.jpg

Ha! Podraz!!! Zase zavřeno. Lumča začíná chytat deprese. Ani tein v teplém čaji ho nemůže uspokojit!!!

_dsc0061-nef.jpg

Snad nás zachrání bernardýn se soudkem! ZRADA! Soudek už mu před námi někdo zcizil!!! Že by měl větší absťák než Lumča??? No nic, jdeme dál. Teď už nám nezbývá nic jiného, než dojít do konce...

_dsc0070-nef.jpg

_dsc0083-nef.jpg

Podzim v Beskydech

_dsc0091-nef.jpg

Chvíli se nám otevře výhled na nejvyšší horu Beskyd - Lysou. Tam dnes chtěla jít Janka, ale my jí to vymluvili. Tam bude šíleně moc lidí. I když to nevíme, pro jistotu před ní vykřikujeme: "Vidíš ty davy??? To je hlava na hlavě!!!" My jdeme skoro sami. Jen do protivky potkáme mou paní doktorku - zubní. Jsem u ní poslední dobou pečený vařený. A potkáme se i tady. Že by to něco znamenalo???

_dsc0095-nef.jpg

Pět minut vyhřívání na sluníčku na Muroňce.

Muroňka
V minulosti bylo na Starých Hamrech více osad než dnes. Ty, které zanikly, měly často podobný osud jako Muroňka, kde jsme se právě zastavili.
Muroňka dostala název podle bratří Muroňů ze Skalice, kteří se tu usídlili někdy v osmnáctém století. Na místě kolib, které jim původně sloužily jen na léto při pastvě jejich zvířat, si časem postavili dvě chalupy. Později majetek jejich potomků přešel do vlastnictví těšínského panství. Většinou se to stávalo tak, že se obyvatelé zadlužili, často pro alkohol. Lesní správa na tuto situaci čekala a využila ji. Snahou lesní správy od poloviny 19. století bylo zvětšovat a zaokrouhlovat starohamerský lesní revír. Zadlužené usedlosti nadlesní vykupovali, často přepláceli. Na získané pasinky vysazovali stromky a zbavovali tak horský lid možnosti chovat dobytek, jediný zdroj jejich obživy. Po zalesnění pasinků je okolní pozemky už neuživily a tak byli závislí na práci v lese. Pozemky v okolí chalup byly tak cenné a potřebné, že se často ani neoraly, aby poskytly co nejvíce trávy a sena pro dobytek. Brambory se pak sadily v lese, na rubisku. Panská lesní správa do domků zde na Muroňce později umístila rodiny lesních dělníků. Ve dvou chalupách žilo pět rodin, celkem 21 lidí. Všichni mužští obyvatelé pracovali od mládí, od čtrnácti let, v lese. Studna přímo u chalup nebyla, voda se musela donášet. Krátce po válce, v roce 1946, všichni osadu opustili a odešli za lepším živobytím do pohraničí.
50. letech byla větší část Muroňky zalesněna a zchátralé domy strženy. Z původní třináctihektarové osady s více než dvaceti obyvateli zůstala dnes jen tříhektarová pastvina. Některé další osady byly zalesněny úplně a jako památka na ně zůstalo jen místní pojmenování. I další současné osady Starých Hamer mají vlivem zalesňování rozlohu menší než v minulosti.

_dsc0110-nef.jpg

Pak už přicházíme k prazvláštní stavbě. Mám z ní takový "vesmírný" pocit.

Nacházíte se u EEP Bílý Kříž v oblasti Moravskoslezských Beskyd v nadmořské výšce 893 m. 49°30'09"s.š. a 18°32'19"v.d.

Základní klimatické charakteristiky lokality:
- průměrná roční teplota 5,5°C
- roční úhrny srážek 1000 - 1400 mm. V roce 1997 byl úhrn 1637 mm (záplavy na Moravě, téměř 600 mm srážek během 3 dnů)
- průměrná relativní vlhkost vzduchu 80%
- průměrný počet dnů se sněhovou pokrývkou 160
- oblast s nízkým imisním zatížením SOV

Nejrozšířenější dřevinou oblasti je smrk ztepilý, který je hlavním objektem zde prováděného výzkumu.
Popis EEP Bílý Kříž:
- lamelové kultivační sféry - pěstování smíšeného smrko-bukového porostu ve dvojnásobné vzdušné koncentraci oxidu uhličitého
- výzkumný smrkový porost - sledovaní environmentálních a antropogenních vlivů na fyziologické procesy smrku ztepilého.
- stanice měření čistoty ovzduší Českého hydrometeorologického ústavu
- kultivační sféry slouží k pěstování smíšeného smrko-bukověho porostu v koncentraci C02 zvýšené na dvojnásobek běžné koncentrace
- zkoumá se zde reakce smrku ztepilého a buku lesního na prostředí budoucnosti
- V každé sféře je 62 buků a 34 smrků ve stáří 4 roky (v r. 2006)
- údaje o konstrukci; základna 9 x 9 m, výška 7 m, plocha skla 300 m2, hmotnost ocelové konstrukce 8,5 t.
- CO2 je skladováno v kapalné formě v zásobníku o obsahu 17 t, jeho celková roční spotřeba činí asi 100 t.
- ventilátory vymění veškerý vzduch ve sféře za 1 minutu
- otevírání a zavírání lamelových oken je řízeno automaticky v závislosti na síle a směru větru z důvodu udržení potřebné koncentrace C02

_dsc0114.jpg

Po prohlídce (skrz plot) technicko ekologické zajímavosti pokračujeme k Bílémi kříži.

Bílý kříž
Krajní mez katastru Staré Hamry na východě. Lokalita ve výši 898 m, nachází se v sedle hraničního hřebene mezi slovenskou Turzovkou a Kysuckou vrchovinou, dříve nazývané „zadní hory". Je to křižovatka pěti turistických tras, mezi kterými je mezinárodní turistická trasa označená Ě3 v rámci EU. Hřebenem vede také evropské rozvodí Odra-Dunaj.

Místo dostalo název podle vztyčeného bíle natřeného dřevěného kříže s letopočtem 1878.0 jeho vzniku kolují jen místní podání. Jedno tvrdí, že zde došlo ke krutému střetu mezi strážci hranic („portáši") s pašeráky („šverky"), při kterých byly oběti na obou stranách. Druhý výklad zase míní, že je zde pochováno 7 portášů, kteří podlehli morové ráně a bílá barva na kříži prý vyjadřuje milosrdenství a varuje před morovou nákazou.

Třetí příběh vypráví „dojemnou" příhodu. Na konci devatenáctého století byl zaznamenán tento příběh: Chudobné ženě z Bílého kříže zemřela jediná dcera, pracovitá a krásná sedmnáctiletá děvucha. Dostala horečku a třásla se zimnicí. Dávali jí pít koření, nemoc zaříkávali při svíčkách, obrázek zázračné frýdecké Panny Marie jí položili na prsa, žel nic nepomáhalo. Během dvou dnů dívka zemřela. Nejbližší zvonice byla u hospody na Bílém kříži a byla majetkem hospodské, která nechtěla zadarmo zvonit. Za zvonění se platilo 20 krejcarů, jen ranní, polední a večerní zvonění se odbývalo zdarma. Tak museli za duši zesnulé Johany zaplatit turisté. Kdoví, kdo tehdy zaplatil chudobné pohřeb až na hřbitov na Morávce... Říká se, že podobný silný příběh z Morávky přiměl poštovního úředníka na místecké poště Vladimíra Vaška (uměleckým jménem Petr Bezruč), k sepsání básně o Maryčce Magdonové ze Starých Hamer.

_dsc0116.jpg

_dsc0119.jpg

_dsc0124.jpg

No a pak už se blíží horní úvrať naší cesty. Jdeme po žluté značce, do které někdo vepsal své pocity. Máme hlad, žízeň a směr k "sídlu zlodějů" nás moc nemotivuje k návštěvě pohoštění...

_dsc0128.jpg

Co vás první praští do očí - a co samozřejmě vidíte po celou cestu sem - je opravený "panelákový" apartmánový dům. Taková příšernost zde nemá co dělat. Ale co s tím... Peníze jsou všemocné.

_dsc0129.jpg

Chata Sulov. Při naší minulé návštěvě byla zavřená. Ža by se to změnilo???

_dsc0133.jpg

Změnilo, mají otevřeno! Naštěstí chytáme volný stůl a prakticky okamžitě si objednáváme oběd. Podle toho, kolik tu je lidí si asi pěkně počkáme. Zvedám se od stolu a jdu si prohlédnout plastickou mapu Beskyd (plastické mapy miluju, konečně vidím vše!). Z mého zájmu mě vytrhuje Jana: "Tome! Máš tady jídlo!!!" No tak toto jsem nečekal! To byl neuvěřitelný fofr! A navíc je jídlo velice chutné! No klobou dolů, Sulov má 100 bodů a pokračuje do dalšího kola bez ztráty desítky...

_dsc0136.jpg

Interiéru dominuje malý medvídek, míša, plyšáček... BAF! Bojím, bojím!

_dsc0137.jpg

_dsc0138.jpg

_dsc0140.jpg

Pohled od Kysuce na Sulov.

_dsc0142.jpg

No a jsme na Slovensku. Naši bratia sú na nás pripravený:

_dsc0143.jpg

No kšeft je kšeft...

_dsc0151.jpg

Od Kysuce je nádherný výhled. Za devatero horami...

_dsc0154.jpg

I když jsme v srdci Beskyd, dá se i tady stavět, jen vědět jak na to (a mit na to...).

_dsc0161.jpg

No a pak už nám zbývá cesta nazpět. Potkávám podruhé paní doktorku, u Švarné Hanky už mají otevřeno - a mají smůlu, měli mít otevřeno dříve! Provoz se zhustil, odpoledne už vyrazilo ven podstatně více turistu a maminek s kočárky. Bodejď, po houpavém asfáltku to je nádherná procházka. No a vy si na ni také někdy zajděte. Stojí to za to!!!

_dsc0166.jpg

Cestou nazpět se ještě zastavíme u Charbuláka na to toužebně očekávané kafe. Zde jako by se zastavil čas. Od posledně zde upravili krb, ale pocit z minulosti tu zůstává. Taková nostalgická chvilka...

24. 2. 2017 Doplnění

V diskuzi po d tímto článkem se ozval Jiří, že nesouhlasí s mým výrokem ve článku:

Dobrý den. Pěkný článek. Pěkné fotky. Jen tu příšernost na B. Kříži postavili Němci již za první republiky. Nejdřív měla sedlovou střechu po požáru dostala nynější vzhled. Po válce připadl ROH. V privatizaci dopadl velmi špatně, teprve v nedávné době byl opraven a přestavěn na apartmány a to jej zachránilo. K tomuto místu už dávno patří jako Eiffelova věž k Paříží nebo Tančící dům k Praze. I ty mnozí chtěli zbourat.


A tak si dovoluji ukrást a vložit zde krásnou pohlednici, kterou má Jiří vloženou na svém albu "Pohlednice Bílý Kříž "na Rajce.net. Starých obrázku je tam spousta, nahlédněte.

bily-kriz.jpg

Ač se s Jiřím úplně neshodneme (viz diskuze), musím uznat, že původní provedení stavby mi díky šikmé střeše a dřevu v horní části přijde podstatně přirozenější, než dnešní stav. Ano pane Jiří, historicky má tato stavba právo zde být a je dobře, že zůstala zachovaná. Nelíbí se mi - či spíše vadí mi - její moderní pojetí, ale bourat ji nebudu :) Děkuji vám za upozornění, doplnění informací a uvedení do reality.

Tomáš

Vytisknout stránku Vytisknout stránku13. 11. 2011, 20:37, zobrazeno 8604x, dnes 0x
4.0 5Hodnocení