Kelčský Javorník

Parkujeme v Rajnochovicích u hostince "Ve dvoře". Dáme si malé občerstvení a pozorujeme podkováře, jak koníkům upravuje podkovy. Je tady plno dětí, které tady mají turnus koňáckého tábora.

Sedí se tu krásně, ale my přeci jen chceme zdolat Kelčský Javorník a na něm novou rozhlednu. A tak začínáme hned u hostince u rozcestníku "Rosošné, 429 m n. m."

Rozloučíme se s občerstvovnou a vyrážíme po asfaltu do kopečka.

Děvčata by raději ten asfalt zvládla na koloběžkách, ale ty nejsou v dosahu, tak musí po svých.

Vyhaslá jiskra života

Když se konečně dostaneme mimo asfalt, chci si vyměnit klasické trekovky za prsťáky. Lumír se rozhodne je také vyzkoušet - a tak mi je předehřeje...

Celá trasa je relativně krátká - od hospůdky až k rozhledně je to 4,3 km a stoupání 456 m. Takže furt do kopce. A jelikož u stoupání neustále kecáme, musíme zastavovat, aby nás stačily doběhnout plíce :)

A jsme na vrcholu! Tedy pod rozhlednou na Kelčském Javorníku. Byla otevřena teprve loni v září, ale podle Stáňat, kteří tady byli loni těsně pod otevřením už má dřevo úplně jinou barvu. Vybavily se mi vzpomínky na Savojské Alpy a městečko Avoriaz, které je také celé obložené dřevem a mění barvu od světlého dřeva až po úplně černou podle jeho stáří.
Rozhledna je moc pěkná, do krajiny krásně zapadá. Na webu jsem našel i spoustu návrhů - některých zajímavých, některých naopak strašidelných. Jeden návrh se mi snad ještě více líbil, než tato rozhledna - obrázek najdete zde.

Mimochodem - kolem je hromada lidí - jak jsme nahoru šlapali skoro sami, tady je přelidněno.

Společně vystoupáme na nejvyšší patro věže . U paty jste ve výšce 862,6 m n. m. a nahoře pak 892,61 m n. m. Takže vyšlapeme zhruba 30 m.

Nahoře fouká silný vítr a tak si raději oblékáme bundy. Janka vypadá, že má péřovku (určitě by jí to v tom větru a chladu nevadilo), ale to se jí jen nafoukla tenká turistická bundička.

Rozhled je kolem parádní - vidíme až Velkou Fatru a Klak. Škoda, že je opar...

Po obvodu máte mapky s vyznačeným okolím, takže se v tom výhledu neztratíte.

No a pak sejdeme k patě rozhledny, najdeme si volný placatý šutr a už v závětří si dáme zasloužený oběd.

Profil výstupu je jednoduchý - vystoupáme plynule 453 m + 30 na rozhlednu. Sestup dolů je pak už rychlovka. Brzdím ve svých prstovkách tak, až ty prsty začínám cítit. Na asfaltu si zase raději obuju trekovky, prsty přeci jen méně trpí.

Dole nás už čeká autíčko, cestou nakoupíme mlsky (buřtíky a zeleninu) a končíme u Stáňat na chaloupce. Hádejte co děláme?

Opečeme si buřtíky se zeleninkou a povídáme si a relaxujeme. Marcelko, díky za krásný výlet a jeho nádherné zakončení. Jako vždy s vámi bylo parádně.