Malý a velký Javorník

 Pro ty, kteří znají zeměpis stejně blbě jako já, tak z Ostravy musíte překonat Moravskoslezské Beskydy, pak zdolat Vsetínské Vrchy a teprve potom se dokopete do Javorníků...

Naše cesta povede z místa s názvem Kasárne po žluté na sedlo Gežov a po červené na Malý Javorník. Cestou nazpět neodbočíme na žlutou, ale vystoupáme kousek na Velký Javorník. 

 

Ráno 26. 8. 2010 vyrážíme z Ostravy pro Marcelku a Lumíra na jejich chatičku, kde se už několik dní snaží vytvořit prostor pro generální očistu. Dorážíme celí natěšení na výšlap ve chvíli, kdy Lumča vrtá do zdi a Marc mu asistuje.  Ale jejich snažení stojí za to!

Další cesta už nás vede přímo do místa našeho startu. Projíždíme Rožnov pod Radhoštěm, Dolní Bečvu, Hutisko - Solanec a na konec Velké Karlovice. Odtud se vyšplháme přes místo s poetickým názvem Podťaté na Kasárne. To už jsme na Slovensku. Či spíše na hranici, kterou budeme během naší cesty několikrát přestupovat.

Vyrážíme z parkoviště po žluté značce. Naše cesta ale zcela netypicky pro náš team končí po pár stovkách metrů - v hospodě... Marcelce je líto, že jsme s nimi nebyli v Černé Hoře a tak nás zve na Černou Horu. Tedy na tu naši - zrzavou, pivní... První dotaz směřujeme ale na obsluhu - můžeme platit českými? Ano, zní odpověď a my usedáme. Objednáme pivko a pak se ptáme na polévku. Servírka „československy“ odpovídá, že mají „čočkovů“, což nás rozveselí a tak si ji s radostí objednáváme.

Nyní máme chvíli v klidu se kochat výhledy - vidíme Beskydskou Lysou Horu, Smrk, Radhošť, v popředí Vsetínské vrhy. Jen obloha je zatažená. Marcelka glosuje naše rosničky: „Mělo být cekem 26°C, 13°C v Horní Lhotě a 13°C v Dolní...“ Má pravdu, je 15°C a docela fouká...

Janka je připravená na sběr hub. První nalézáme hned na kraji cesty. Ovšem nejsou k jídlu...

Po dobrém obědě už opravdu vyrážíme. První zastávku máme na sedle Gežov - kousek pod Velkým Javorníkem. Ten zatím míjíme, zastavíme se tam cestou zpátky. I když jsme ušli jen dva a půl km, sedáme si ke krátkému odpočinku. Lumír ulehá na lavičku a odpočívá... Jsme celkem zděšení z nepořádku kolem. Odpadky jsou všude okolo a hyzdí toto místo s nádhernými výhledy. Alespoň, že tyto nás budou provázet celou cestu. Už dlouho jsme nepotkali tak dobrou viditelnost a už vůbec ne tak krásné rozhledy. Celá cesta je vedena po hřebeni, nečekejte ale, že půjdete po rovině. Pěkně z kopečka do kopečka...

Odpočinek na Gežově

Zhruba za dva kilometry přicházíme na místo s názvem Stratenec (1 055m n. m.) Dnes se vůbec budeme setkávat se samými zajímavými jmény...

Lumčův škaredý pohled...

Zde stojí malá dřevěná rozhlednička, dále tři kříže a památník padlým při osvobozování těchto míst. Při krásném rozhledu si uvědomujeme, že se oproti minulé zastávce rapidně změnilo počasí - vítr rozfoukal těžké mraky a objevila se i modrá obloha!
Příjemný pobyt nám kazí slovenská rodinka s dětmi, kteří se rozhodli upéct si buřty a začoudí ohněm celé okolí... a tak raději pokračujeme v naší cestě.

Výhledy jsou úchvatné...

Předposlední zastávkou je sedlo Bukovina. Zdržíme se jen chvíli u velkého kamene s cedulí a věnováním. Pak už jen dorážíme na náš první cíl a místo otočky - Malý Javorník (1 019 m n. m.) Ušli jsme zhruba 7 km a už jsme nějak utahaní. Uděláme si vrcholovou fotku, nasvačíme se a pak si leháme do trávy. Sluníčko hřeje a my si užíváme nádherné chvíle klidu a pohody. Jen Marc je nějaká nesvá - Lumča usnul a funí ji do ucha... A tak nás všechny staví do latě a vydáváme se cestou nazpět.

Všimněte si nádherných jmen místních sedel: Frňovské, Papajské, Chrcholinec.
A obec Papradno tomu dává zaslouženo korunu. Nádhera!

Dnes se poměr sil poprvé v historii našich cest obrátil. My s Janou jdeme vepředu, Lumča uzavírá řadu s lakonickým konstatováním: „Dnes mi to nějak nechodí...“ Má toho dost - po dovolené na kolech oprava domečku a dnes zase výšlap...

Hořce fotila Janka!

Rychlým krokem míjíme všechny naše předešlé zastávky, až v sedle Gežov odbočujeme směr Velký Javorník. Po pár metrech nás překvapí nádherné trsy hořců. Neodoláme a fotíme je. Pak už nám zbývá jen pár kroků na vrchol Velkého Javorníku (1 071 m n. m.) Zde je vztyčený dvojitý kříž. Uděláme vrcholovou fotku, ale na tvářích účastníků je vidět značná únava.

Dvojkříž na Velkém Javorníku

Únava a větrno...

A ještě jedna rarita - tyto cedule asi hned tak někde nepotkáte!!!

A tak už jen v pohodě scházíme k našemu oři, startujeme ho a vracíme se domů.

Dnes bylo krásně, počasí zase vyšlo (máme opět štěstí) a výhledy byly okouzlující.  I když jsme ušli jen necelých 15 km, jsme pěkně zdrchaní. Ovšem stálo to za to!