Opět po roce se scházíme, abychom pokořili vrchol Velkého Javorníku. Letos to je už po třetí, co vyrážíme z Bordovic od Marcelky a Lumíra.
Náš start je ráno poněkud pomalejší, korunu tomu dává objížďka ve Staré Vsi, semafory v Lubině a Lichnově. Přijíždíme ve chvíli, kdy nás zbytek osádky už netrpělivě očekává. Dostáváme frťana na přivítanou, přejeme Lumčovi k narozeninám a pak vyrážíme na náš výšlap.
Sluníčko pálí a tak si část osádky pořizuje apartní protiúpalové kloboučky
Já i Marcela se dnes budeme snažit naučit chodit s turistickými hůlkami, které už nějakou dobu leží doma a zahálí. Snad se s nimi nedokaličíme. U nádraží ve Veřovicích se napojujeme na žlutou značku a pomalu začínáme stoupat. Míjíme hospůdku „U Jany“. Na mou pobídku, ať cestu začneme zde jedním pivem, mi bylo sděleno, že si nahoře dáme kvasničák. Navnaděni touto vidinou přidáváme do kroku. Vzpomínáme, že minulé roky jsme tady v tuto dobu potkávali turisty „pyžamáky“. Petr nás uklidňuje, že o tom četl v novinách, a bylo to minulý týden. Po pár metrech neradi zjišťujeme, že Petr neumí čísla my se nedobrovolně stáváme součástí 10. ročníku recesního výšlapu na Velký Javorník v nočním úboru, který organizuje Společnost Opuštěných Sympaťáků ve spolupráci s Valašským královstvím. Letos chtějí překonat rekord z roku 2003, kdy se sešlo 110 účastníků v nočním úboru, který je zapsaný v České knize rekordů agentury „Dobrý den" v Pelhřimově.
Chata obležená nočními úbory a řadou až přede dveřmi...
Jelikož nemáme úbor noční, nejsme do počtu účastníků započítáni. Nejmladší člen výpravy - Honzík - prohlásí, že kdo je poslední zaplatí piva všem. K tomu mu Petr slíbí nahoře nanuk. Výsledek je pro nás tristní - mladík mizí v nedohlednu a my opírající se o turistické hůlky, snažíme se ho dohonit. Tak rychlý výstup jsme zatím ještě nikdy nepodnikli. Tryskem předbíháme všechny spáče v nočních košilích a míříme k vysněné polévce a pivu na vrcholu. Nahoře nás čeká studená sprcha. Chata je v obležení nahastrošených turistů a dav u vstupu do restaurace vypadá jako včelí roj. Tak tady se piva nedočkáme. Katka vtipně prohlásí: “Ten vrchní byl vždy pomalý - má jen dvě rychlosti - pomalou a ještě pomalejší. A teď zařadil tu druhou“.
Omladina na výhledu
Parta neuspokojených turistů
Jelikož venku pofukuje studený vítr, který chladí naše propocená těla, vzdáváme čekání a opět rychlým tempem sestupujeme dolů, kde snad konečně dostaneme tu slibovanou polévku a pivo. První zastávka je v nové nálevně „U Jany“. Petr hlásí: „Mají bramboračku!“ A tak si ji objednáváme společně s pivem a sedáme si k odpočinku. Po chvilce přichází druhá část naší výpravy a objednává si česnečku. Obsluha je informuje, že polévka není. A tak jim radíme, že si mají dát bramboračku. Obsluha nechápavě kouká. „Jakou bramboračku?“ Až potom se vysvětlí náš omyl - Petr špatně přečetl ceduli u vstupu, kde je napsáno „česnečka, bramboráčky“. A tak si dáme jen pivo (bramboráčky sní Míša s Petrem) a jdeme raději domů. Po pár metrech potkáváme druhou, tentokráte větší hospodu. Marcelka nás přesvědčí, že tady už polévku dostaneme. A tak usedáme a objednáváme si podruhé polévku. Zelnou, česnekovou a Lumír dršťkovou. Po chvíli čekání přináší servírka dvě zelňačky. Po deseti minutách dvě česnečky a hlásí: „Ještě Vám přinesu tu dršťkovou“. My ji upozorňujeme, že jí Lumča od nás již několikrát dostal... Rozveseleni „povedeným“ vtipem dojídáme své jídla a čekáme. Po 20 minutách přišla servírka s tím, že odnese prázdné talíře a Lumír se nervózně ptá: „A tu dršťkovou dostanu?“ Nedostal. A tak se opakuje historka z Rakouska z restaurace Hans Wödl nad jezerem Boden See, kdy Lumír také dostal „polévku, kterou svět neviděl...“ (Ke cti servírky musíme přiznat, že dostal alespoň ty piva zdarma!)
Pak už přicházíme na chaloupku, kde nás čeká zbytek naší výpravy - Janka s Ivanem. Tím končí ta namáhavá a bezpolévková část naší cesty a následuje úžasné odpoledne, večer a další den v oáze klidu v Bordovicích.... Díky za pozvání, byla to bomba!!!
Chlazení nohou po ukončení výšlapu v Bordovicích
Nahoru jsme šli proto, abychom si potom mohli odpočinout!
No a pak už začíná grilovačka!
No ještě že děti postavily Lumčův stan. Jinak by Lampíci spali pod širákem! Do večera se dobře bavíme a posloucháme kravál z místní zábavy - živá kapela hraje špičkové odrhovačky. Máme to i s kulturou! Zábava utichá až po třetí hodině ráno...
Jako první vstává Ivan s Betinkou
Pak dostává pusu na dobré ráno i Lumča (byli jste rychlí, nestihl jsem to vyfotit!!!)
Snídaně na sluníčku
Po snídani se hrají oblíbené Scrabble (a jí Jančina buchta)
No a odpoledne pokračuje siesta - zde oslavenec v ideální poloze.
Ivan vypadá, jako by startoval, ale on si sedá!
Nejmladší člen výpravy Honzík
Miška
Přidat komentář
Komentáře (2)
27. červen 2010
Marc a Lum
28. červen 2010