Krimmelské vodopády

Úterý 17. července 2012

Dnešní ráno by podle předpovědi mělo být slunečné, ovšem na obloze se pohupují těžké mraky, mezi kterými se slunce jen těžko prokousává. My však máme jasný plán.

Po snídani naskakujeme do odpočatých vozítek a vyrážíme směr Krimmelské vodopády. Cestou zastavujeme v Jochbergu ve Sparu a doplňujeme potraviny. Pak vyjíždíme do sedla Pass Thurn a pokračujeme do Mittersilu. Tam odbočujeme doprava a asi po dvaceti kilometrech přijíždíme do Krimmlu. Cestou narazíte na čtyři dobře značená parkoviště, nejblíže vstupu je poslední č.4. Při vjezdu si u závory vyzvedáváme parkovací lístek, který se platí až při odjezdu (6 EUR).

Už z parkoviště jde vidět i slyšet první vodopád. Už teď je jasné, že to bude velké.

krimmelske-vodoady-kamzik.jpg

Procházíme kolem informačního centra, podcházíme pod cestou a v davu důchodců míříme ke vchodu.
Před dovolenou jsem se snažil zjistit si více informací o Krimmelských vodopádech. Většinou jsem zjistil jen to, že je to makačka, převýšení je velké (rozmezí od 300 do 1000 m) a to bylo asi vše. Proto jsem zvědavý, co nás čeká. Procházíme kolem restaurace a prodeje suvenýrů a u okýnka platíme vstupné (2,5 EUR) a vcházíme do areálu. Před námi se otevírá výhled na první vodopád. Fotíme si ho s kozorohem z bronzu v popředí.

dolni-vodopad-krimmelske-vodopady.jpg

Začínáme stoupat chodníčkem do prudkého kopečka. Jsou to takové krásné, prudké serpentinky. Nejspodnější část vodopádů se nachází ve výšce 1070 m n.m. První zastávka na výhledu je už ve výšce 1 110 m – na jedné zatáčce chodníčku vystoupáme 40m. Výhled je asi v polovině prvního vodopádu. Vím co dokáže udělat vodní tříšť a vím, jak je těžké v ní něco vyfotit. Nedělám si žádné iluze, že přivezu špičkové fotky. Raději se kochám nádherou a atmosférou okolí.

krimmelske-vodopady-sprska-na-vyhlidce.jpg

První vyhlídka dává jasně najevo co nás čeká. Po půlminutě koukání na vodu padající kolem vás do hlubiny mám nepromokavou bundu olepenou jemnými kapičkami vody. Rychle utíkáme zpět na cestičku do relativního sucha. Pak už stoupáme výše a výše od vyhlídky k vyhlídce. Zvenku nás skrápí mlha z vodopádů, zevnitř se vlhčíme vlastním potem. Ač je sluníčko na obloze vidět jen nárazově, jsme za chvíli pěkně propocení. Konečně dorážíme na vrchol vodopádu – k restauraci do výšky 1306 m. Nastoupali jsme zhruba 236 m. To ale není všechno – nad námi se tyčí další vodopád!!! No to si ještě mákneme! K odpočinku usedáme u potoka na kameny lemující řeku a svačíme. Sluníčko zrovna pěkně hřeje a tak se chvíli sluníme a nabíráme síly.

krimmelske-vodopady-posezeni-na-kamenech.jpg

Naše cesta pokračuje mírným stoupáním k mostu nad potokem a pak zase vchází do lesa. Znovu začínáme stoupat – tentokrát ještě prudčeji než v první části cesty. Chvílemi je štěrková cestička natolik prudká, že mám pocit, že kdybych se trochu předklonil, dosáhnu rukama na zem… Když už mám pocit, že toho mám plné zuby, předejde mne usměvavý důchodce v polobotkách, klobouku a s hůlkou! Nadávám si do chcípáku a předcházím ho. Jsem dobrý!!! Nakonec dorážíme na poslední vyhlídku ve výšce 1460 m. Překonali jsme stoupání zhruba 390 m. Máme dost. Bylo to na velice krátkém úseku a v jednom zátahu.

krimmelske-vodopady-muzici.jpg

K odpočinku popocházíme o pár stovek metrů výše proti proudu potoka. Sedáme si u vody a chladíme si v ní nohy. Zaslouží si to. Ač jsme prvně uvažovali o tom, že půjdeme ještě nějakou dobu dále do údolí, vzdáváme to a míříme nazpět. Před tím, než vyrážíme si prozřetelně utahujeme boty. Pokud bychom to neudělali, dole by nám to prsty tvrdě připomenuly. Přijít o nehty uprostřed dovolené by byl průšvih.

Celou trasu dolů dáváme v jednom zátahu. Nestačíme se divit, co všechno jsme nastoupali - cesta dolů nemá konce! Celou cestu míjíme stovky – ne li tisíce turistů, jdou dolů i nahoru, děti, dospěláci i důchodci. Slávek dolů celou cestu běží - ale pozor - pozpátku!!! Vyvíjí tak neuvěřitelnou rychlost, že mu my - popředu jdoucí - nestíháme. Máme strach, že nějakou zatáčku nevybere a skončí ve vodopádech. Pár kolemjdoucích turistů to po něm zkouší, ovšem na Slávka nemají! Ten nám po chvíli mizí v zatáčkách. Najdeme ho až na lavičce u vchodu. Je vysmátý a spokojený. Žádný karambol se na přeplněných serpentinách nekonal. Platíme parkoviště a vydáváme se domů. Vracíme se kolem čtvrté, od usměvavé Birgit dostáváme kávu a buchtu. Mastí se karty a píší zápisky. Janka se celý den trápí s bolestí ucha. Snad jí kapky z lístku netřesku pomohou…

Další krásný den dovolené je za námi.

Zpět na titulní stránku Rakousko 2012


Krimmelské vodopády

Vytisknout stránku Vytisknout stránku5. 1. 2013, 23:11, zobrazeno 4833x, dnes 2x
0.0 0Hodnocení