Máme před sebou poslední den naší nádherné dovolené. Musíme si přiznat, že jsme přesyceni dojmy a zážitky. Kdybychom už jeli včera domů, úplně by to stačilo. Nakonec jsme ale rádi, že jsme tady a chceme si poslední chvíle v nádherné Andalusii užít plnými doušky.
Ráno se loučíme s kempem v Granadě, najíždíme na dálnici a s úlevou opouštíme velkoměsto. Provoz konečně slábne a my kličkujeme uzoučkými cestičkami nádhernou krajinou.
Hráz přehrady Pantano de Los Benmejales
Naše první zastávka je neplánovaná, zato zajímavá. Zastavujeme za hrází přehrady Pantano de Los Benmejales. Voda v přehradě má nádhernou zelenomodrou barvu a je plná velkých ryb. Netroufnu si odhadnout, jak se jmenují, ale jsou to macci. Janka nelituje kroků ani své svačiny a běží do auta pro krmení. Ryby jsou jak divoké a skáčou z vody, jen aby byly u sousta první...
Výpusť z přehrady vede do hlubokého kaňonu, který vidíme ještě dlouho po opuštění přehrady.
Projíždíme městečkem Alhama de Granada. Jako spousta dalších je opět postaveno na tektonickém zlomu. Mne spíš ale zaujmou velká makové pole obklopující město.
Naším dnešním prvním cílem je malá horská vesnička s půvabným jménem Comares. V průvodci se o ní jen lehce zmiňují, jako o ospalém místě, které si spokojeně vegetuje v zapomnění, které vyhovuje jak starousedlíkům, tak četným přistěhovalcům. Poznávacím znakem této vesničky je, že z dálky vypadá jako sněhová závěj.
V tomto je průvodce přesný. Mineme vesnici Puerto de Zafarraya, serpentinami vystoupáme na sedlo a zase sestoupáme k přehradě Embalse de la Vinuela. Kousek za ní „švenknu" očima po okolí a uvědomím si, že vidím sníh na vrcholku hory. Když znovu zaostřím, zjistím, že nejde o sněhovou čepici, ale o náš cíl. Comares!
Zastavujeme na krátký odpočinek a udělání pár fotek. Je to nádhera!
Vašek mezitím studuje cestu v mapě a porovnává ji s navigací. Ta nás vede po silnici, která není vůbec v mapě! Co teď? Jet dle mapy a najet si 25 km, nebo věřit GPS a zkrátit si cestu? V tu chvíli začínám tušit dobrodružství. Že ale až tak adrenalinové, to mne v duchu nenapadne! Venca bezmezně věří své navigaci a tak se náš Lunochodek vydává na cestu, která má prověřit jeho vlastnosti. Z hlavní cesty najíždíme na uzoučkou asfaltku, která se pochvíli mění v panelovku a po pár stovkách metrů v kamenitou prašnou cestu. Je tak úzká, že otočit se je nemožné. Z jedné strany prudký kopec, z druhé díra... Není cesty zpět!!! Zvláště po tom, co se cesta zlomí a my sjíždíme dolů z takového kopce, že naše zabrzděná kola se smýkají po ostrých velkých kamenech. Tak to nahoru nedáme ani náhodou. Musíme vpřed! Jsem pěkně vystrašený, zvlášť když si uvědomím, že jedeme bez rezervy!!! Tady píchnout, tak jsme v prd...! Kopec skloužeme bez defektu, ale čeká nás zatáčka o 180°, ve které chybí pravá krajnice. Deště ji podemlely a ta se utrhla. Do zatáčky najíždíme asi na čtyřikrát a následně jedeme levým kolem v prudkém svahu tak, že pravé kolo míjí urvanou krajnici o milimetry. Kdyby se s námi utrhla, jsme namydlení... V tu chvíli se opravdu bojím...
Jediná fotka ze začátku naší adrenalinové cesty. Zbytek doby naší jízdy jsem křečovitě mačkal madla v autě...
Naštěstí se cesta opět mění v panelovku a my vjíždíme do vesnice na druhé straně hory. Chvíli čekáme, až nám místní obyvatel uhne z cesty se svým Pajerem 4x4. Když ho míjíme, nevěřícně za námi kroutí hlavou. V tu chvíli se skláním nad statečností našeho Lunochodku, nad jeho jízdními vlastnostmi s pohonem 1x2 a omlouvám se, jestli jsem nad ním někdy ohrnoval nos. Toto je nejlepší auto na cesty do Španělského neznáma!!! Musím také poděkovat Vaškovi, jeho heroický řidičský výkon nikdy nebude zapomenut.
Comares je už nadosah. Vystoupáme serpentinami k jeho úpatí a pak zastavujeme na prvním lepším parkovišti. Vašek i Lunochodek zaslouží odpočinek. Když jsem si říkal, že mne na naší cestě už nic nedokáže překvapit, Comares to znovu dokázalo.
Už první pohled z parkoviště nám bere dech. Parááááda!
Po keramických stopách usazených do chodníku procházíme uzoučkými uličkami až na náměstíčko s vyhlídkou. Kolem je klid a pohoda. Pár místních sedí v restauraci a popíjí kafe, jinak se nehne nic a nikdo.
Tak tady si určitě dáme kafíčko - ale až potom!
Vysvětlení stop v chodníku - po stopách návštěvy Musulmána.
Procházíme městečkem až na jeho samotný konec. Ten tvoří malé náměstíčko a za ním hřbitov. Neodoláme a jdeme si ho prohlédnout.
Tentokrát si Venca ten odpočinek zaslouží. Za tu bravuní jízdu!
Pohřbívat do země je na tomto skalnatém ostrohu nemožné, proto místní postavili velké „kolumbária", kde ale nejsou uloženy urny, ale celé rakve. Ty se po vložení do určeného prostoru zazdí a vznikne malý výklenek na obrázky a kytky.
Nádherný výhled z "konce" Comares
Procházíme hřbitovem až na okraj, kde stojí „márnice". Okolo je bílá zeď, ze které se naskýtá nádherný pohled do okolí. Kocháme se úžasnými rozhledy jen do chvíle, než sklopíme svůj zrak pod zeď. Leží tam vyhozené věnce, kytky, svíčky - a mezi nimi celá rakev! To nám vyráží dech. S obavami bloudíme zrakem v odpadcích, zda neuvidíme i kousek nebožtíka... Nalézáme jen malou dětskou rakvičku. Brrr, raději se vracíme s mrazením v zádech do vesnice.
Venca už zase odpočívá. Já se z něho zblázním! Asi si něco udělám:
Tyto pohledy jsou ale kouzelné. Pro ně stojí za to žít. Žádné skoky, jen klid a pohoda...
Na šok je nejlepší něco dobrého do žaludku. Sedáme si na náměstí k restauraci a dáváme si výborné kafe. Vedle restaurace je i hotel ve starém domě s terasou a restaurací. Vlastní ho dva gayové, a vše je parádní. Oni, starý hotýlek i výhled z jeho terasy. Tady jsme si měli sednout, to by teprve byla romantika!!!
Do španělských dějin se vesnička zapsala, co by sídlo zbojníků a bývalá bašta Omara ibn Hafsuna - jeho horskou tvrz s kostelem jsme navštívili před pár dny - viz Bobastro.
Po keramických stopách pokračujeme v prohlídce vesničky. Vašek prohlásí, že tady si koupí domeček na staré roky a v klidu tu dožije. Lákavá představa. V jedné z uliček potkáváme mulu s nákladem pomerančů. Staří manželé nás okamžitě odchytí a snaží se nám prodat vlastní víno a mandle. Na víno nás nenalákají - zítra letíme domů a do kufru nic tekutého nedáme. Kupujeme si alespoň mandle a u druhé starší dámy sušené fíky.
No comment...
Vybaveni na cestu se vracíme k Lunochodku a vyrážíme směr Málaga. Comares se nám cestou zjevuje pokaždé z jiného úhlu, ale vždy nádherný a nezapomenutelný.
Při pohledu na jih už vidíme moře. To znamená, že se blíží konec naší dovolené.
Můžete jet dlouhé kilometry, ale Comares Vás neustále pronásleduje. Sbohem a snad někdy příště!
Další místa naší cesty naleznete zde:
Andalusie - úvodní stránka
Gibraltar
Gibraltar II.
Tarifa
Arcos de la Frontera
Zahara de la Siera
Ronda
Informace o dopravě, průvodcích a cenách.
Historie a současnost Španělska
Přidat komentář
Komentáře (2)
25. únor 2012
noskovaj (at) seznam.cz
1. únor 2013