Dnešní den je vyhrazen pro návštěvu Sierra Nevady. Už jen název tohoto pohoří v nás vzbuzuje zvědavost a příslib něčeho neobvyklého. Vyjíždíme ráno na jih po autostrádě (všechny jsou zde zdarma) a pohoří Sierra Nevada objíždíme z východu. Chceme navštívit tři půvabné vesničky na úbočí Alpujarras:
Za horským masivem dále na jih pod Granadou se rozkládají údolí pohoří Alpujarras, kde se od 12. století začali usazovat berberští utečenci ze Sevilly. Později zde byla poslední maurská pevnost na území Španělska.
Směrem k severu vybíhají údolí směrem do Sierry Nevady, na jih je uzavírají menší pohoří Lujar, La Contraviesa a Gador. Věčné sněhy vysokých hor poskytují obyvatelům všech asi sedmdesáti vesnic v údolích dostatek vláhy po celý rok. Řeky si v měkkých horninách v horských oblastech vyhloubily hluboké kaňony a po staletí ukládaly naplaveniny a úrodnou půdu v pánvích a údolích pod horami. Právě v těchto pánvích vznikaly vesnice, protože půda tu byla měkká a úrodná. Terasy, které zabraňují odnosu sedimentárních naplavenin, začaly vznikat již před více než dvěma tisíci lety za dob Vizigótů a iberských Keltů. Zbytky jejich osídlení byly objeveny v Capileiře.
Maurové navázali na zemědělské tradice a upravili systém kanálů a teras svým nenapodobitelným způsobem. Přeměnili Alpujarras v ráj na zemi a po staletí obývali tuto zemi al-Andalus. Odolávali královským dekretům bezpodmínečně požadujícím násilné pokřesťanštění a několikrát se zvůli vládců vzepřeli. Roku 1568 povstali k poslednímu marnému vzdoru a jejich krátká revolta vedla k úplnému vytlačení Maurů ze Španělska. I poté však muselo několik rodin z každé vesnice zůstat, aby naučili nové španělské kolonisty z Galície a Asturie, kteří přišli osídlit vysídlená území, zacházet se složitou soustavou zavlažovacích kanálů.
Během následujících: staletí přešla půda do rukou několika mocných rodin a z většiny obyvatel se stali chudí nádeníci. Občanská válka se Alpujarrasu dotkla jen letmo. Tu a tam se objevil náklaďák mladých nacionalistů z Granady, kteří obklíčili několik překvapených venkovanů a zastřelili je za „zločiny", o nichž chudáci rolníci neměli ani ponětí. Pak se znenadání objevil náklaďák s republikány z Almerie, kteří udělali totéž. Za Frankovy nadvlády se upevnilo vlastnictví majitelů půdy a tato oblast zabředla do nesmírné chudoby. Dnes je tu nejnižší příjem na hlavu v celé Andalusii a poslední průzkumy ukazují, že „negramotnost tu dosahuje úrovně rozvojového světa, pokračují problémy s vyčerpáním zemědělské půdy, desertifikací, špatným stavem komunikací a vysokým stupeň nezaměstnanosti".
Autostráda za Granadou stoupá do kopce a protíná sedlo s názvem Puerto del Suspiro del Moro - v překladu Sedlo maurského vzdechu. Zde se podle pověsti naposled směrem na Granadu otočil Maurský král Boabdil po té, co musel předat vládu nad městem křesťanům.
My z autostrády odbočujeme vlevo do městečka Lanjarón, kde vyvěrá léčivá minerální voda. Zde se také balí a prodává po celém Španělsku. My se nezastavujeme a jedeme dál až do městečka Orgiva. Z průvodce víme, co zde můžeme čekat:
Osm kilometrů východně od Lanjarónu leží Orgiva (někdy psáno jako órji- va), hlavní město západního Alpujarrasu. Leží blíž k centru údolí, ale je to stále jen odrazový můstek. Jogínskě centrum Cortijo Romero, kilometr východně od města, prozrazuje, o co v tomto městečku vlastně kráčí, Orgiva a okolní farmy totiž lákají stále větší počet přistěhovalců z Evropy, kteří propadli hnutí New Age. Budova tržiště je plná stánků s celozrnným pečivem, sem tam se mihne zbloudilý šaman a na okraji města narazíte i na nefalšovanou týpí vesničku „El Beneficio", kde různí Evropané a praštění Američané z vlastní vůle mrznou i přes zimu pod celtovinou.
První pohled na vesničky
Už kus před Orgivou vidíme první „independentní“ osoby - kolem cesty se trousí vousaté, vlasaté individua v kristuskách, na sobě plandavé oblečení a zvláštní lesk v očích. Čím víc se blížíme k městu, tím jejich koncentrace stoupá. Sedí na zemi u cesty a stopují, někdy i rodinky se stejně vyhlížejícími dětmi. Tak to je bomba, na zpáteční cestě se zde jistě zastavíme!
...a Capileira mizí v mracích...
My pokračujeme úzkými cestami stále vzhůru - po chvíli se nám objeví místa, kvůli kterých zde jedeme. Městečka Pampaneira, Bubión a Capileira. Pod námi vidíme Orgivu, a pokud by nám počasí přálo, viděli bychom i hory Afriky. My ale máme tentokrát na počasí smůlu. Je zataženo a nízké mraky nám zavírají výhledy. Stoupáme postupně výše a uvědomujeme si, jak musely být tyto vesnice odříznuté od světa. Až do padesátých let, než se zde postavila silnice, byl přístup možný pouze po stezce pro muly s názvem Camino Real - Královská cesta. Tato cesta se používá dodnes a spojuje postupně všechny vesnice. Slouží ale jen místním a několika málo turistům, kteří se zde objeví.
Postupně míjíme všechny tři vesnice. Podle mapy cesta končí nad Capileirou. My ale žádný zákaz vjezdu nepotkáváme. Jen asfaltová cesta se mění v prašnou. S mrazením u žaludku - kdy nás někdo zastaví, že tu nemáme co dělat - stoupáme výš a výš. Zastavujeme na vyhlídce Tajos del Angel a alespoň z obrázku na ceduli vidíme, co bychom viděli, kdyby mraků nebylo...
V pravo Bubión, vlepo Pampaneira.
Tak toto bychom viděli, kdyby mraky nebyly...
Bubión
Odhodláváme se k další cestě a stoupáme výš a výš! Totálně mastňácký výšlap na Sierra Nevadu! Konečně konec - zastavuje nás závora se strážním domkem. Silnice za závorou pokračuje dále, je ale zase o nějakou tu třídu horší... Když ztaje sníh, jezdí tudy pravidelná autobusová linka na druhou stranu Sierra Nevady - můžete se nechat svést a vystoupit pod Mulhacénem - nejvyšší horou Španělska (3479 m n. m.). Je to nejvýše položená cesta v Evropě.
Tady pokračuje nejvýše položená cesta v Evropě. My tady ale končíme.
My necháme odpočinout Lunochodka a vydáváme se po značené stezce směrem na vyhlídku. Vašek natáhne dlouhé nohy a zmizí nám z dohledu. Stoupáme borovým lesem a naproti nám běží horda dětí školního věku. Vystoupáme nad les a zjišťujeme, že nic nevidíme... Vašek už na nás čeká ve své oblíbené poloze. Chvíli čekáme - Vašek mění polohu - a pak se rozhodujeme sestoupit dolů. Kolem jsou jen mraky a viditelnost se rychle snižuje. Sestupujeme ve stejném pořadí - před námi Vašek, my uzavíráme řadu.
Dole u parkoviště pozorujeme davy školou povinných Španělátek, kterak řádí jak černá ruka. Kantor - místo aby se rozčiloval - tančí s malou skupinkou flamengo. Ostatní děti řvou a rozbíjejí, co se dá. Tak tady Vaška - bývalého kantora - určitě nenajdeme. To by ty hajzlíky musel pozabíjet...
V dálce bychom měli vidět Afriku. Nějaké kopečky se tam rýsují, ale jestli jsou africké, to opravdu nevím...
Venca čeká, až ho doženeme...
Dohání nás spíše mraky a párek anglicky mluvících turistů.
Chvíli čekáme, jestli se mraky rozplynou. Venca mění polohu, ale ani to nepomáhá. Mlhy je více a více...
Uřvané dětičky před prapodivně vyhlížejícím odpočívadlem. Nahoře se tančí.
Domeček v pustině - malý, soukromý ráj. Zavlažovaná zahrada, ovocné stromy, bazén. Kde se to tu vzalo, když okolo je jen kámen a zase kámen?
Zašpiněný Lunochodek před skokem do prázdna...
Sierra Nevadské zátiší.
Nalézáme ho kousek od našeho Lunochodku. Málem máme problém ho poznat - ne Vaška, ale auto. Jeho bílá barva díky prašné cestě zmizela pod nánosem hnědého prachu... Sedáme do autíčka a vydáváme se do Capileiry. Tam projdem kousek po cestě, navštívíme obchůdek a zase popojedeme.
Tentokrát až do Papileiry, kde uděláme delší procházku. Městečka jsou prázná, jen prodavači unuděně sedí před svými obchůdky nacpanými tretkami pro turisty. Ti ale kromě nás - scházejí...
Obchůdky v Capileiře
Tady jsem si vyfotil to, co nevidíme. Škoda, počasí neporučíme.
Pohled na všechny tři vesničky dohromady.
Zastavení v poslední - nejnižší vysoké vesničce - Pampaneiře.
Nakonec sjíždíme podívat se do Ogivy na independenty... Ti ale mají siestu a jsou někde schovaní. Tak to jsme pohnojili. Venca alespoň míří do centra městečka na čumendu - no to jsme si dali. Jediná cesta ven je uzoučkými cestičkami mezi domy. Místa jsou tak úzké, že do zatáčky najíždíme natřikrát, abychom se neodřeli. Vrcholem je míjení s protijedoucím autem. Tak těsně jsem kolem aut ještě neprojížděl. To jsou milimetry!!! Horor - do uliček už nikdy!
Cesta domů už proběhne v pohodě. Zítra nás čeká poslední den naší úžasné cesty.
(Omlouvám se za komolení jména vesničky Ogiva. Píše se s dlouhým O na začátku. Ovšem zobrazit se mi toto písmeno v editoru nepovedlo. Neustále se zobrazuje klikyhák.)
Další místa naší cesty naleznete zde:
Andalusie - úvodní stránka
Gibraltar
Gibraltar II.
Tarifa
Arcos de la Frontera
Zahara de la Siera
Ronda
Informace o dopravě, průvodcích a cenách.
Historie a současnost Španělska
Vytisknout stránku
Komentáře (0)