Dachstein 2007 - den osmý

26. 7. den osmý

Poslední ráno Lumír cinká za dveřmi a my vstáváme vstříc konci naší dovolené. Máme celé dopoledne volno, jen musíme zabalit a uklidit pokoj.

Po snídani vyrážíme do městečka, podívat se na přípravy startu závodu veteránů. Pozorujeme úžasný mumraj, nádherné stroje a znovu prožíváme tu krásnou atmosféru, kterou jsme cítili včera. Čas je ale proti nám a tak odcházíme do hotelu kolem dlouhé kolony naleštěných stařečků seřazených za sebou ke startu závodu.

Na hotelu si dáme poslední oběd, nafasujeme svačinu a po naložení bagáže se loučíme se Sztipkovými a vyjíždíme.

Naše první a poslední zastávka je v městečku Hallstatt, sevřeném mezi horami, ležící na okraji velkého jezera. Až do minulého století tady byl přístup pouze lodí, dokud neprokopali skrz skálu tunely. Hallstatt je známý tím, že se tu už před dávnými věky těžila sůl, která se roznášela do celé Evropy. Vyjíždíme zubačkovou lanovkou na kopec nad městečkem a jdeme na prohlídku solných dolů.

Lanovka - či spíše minivláček nás vyveze nad město.

Výhledy na město s jezerem jsou famózní!

Každý nafasujeme montérky dle své velikosti a takto nastrašení jdeme na prohlídku. Procházíme dlouhými tunely a jeskyněmi s audio vizuálním programem až dojdeme k něčemu, co jsme nečekali. V rámci urychlení prohlídky nechodíme po schodech, ale jezdíme po skluzavce! Je to fofr a zábava. Ale to nejlepší má teprve přijít. Přicházíme ke skluzavce, která mizí hluboko ve tmě. Průvodci rozumíme jen to, že to není nebezpečné. A tak se vrhám jako první dolů a čekám co bude.... Uprostřed toho fofru mi něco blikne do očí a za chvilku už brzdím dole. Tam pak najdu obrazovku a na ní vidím svou fotku a u toho údaj, že jsem si to dolů svištěl rychlostí 29,9 km/hod. Za chvíli přišustí i Jana s výkonem 29,0! No bomba. Atrakce. Poslední jede průvodce a dosahuje rychlostí nad 40 km/hod. Na konci prohlídky si sedáme obkročmo na důlní vagónky a ty nás vyvezou štolou ven. Když si svlékáme montérky, volá na mne Jana: "Pojď sem, to musíš vidět!" V šatně na nástěnce visí naše fotky z klouzačky. Strašné, takové zjevy tady přeci nemůžeme nechat! A tak dáváme 5 EUR za každou, aby to neviděl nikdo jiný.....

Po prohlídce solného dolu si sedáme na verandičku restaurace, osvěžujeme se zrzavým nápojem, prohlížíme fotky a užíváme si výhledu.

Poslední fotka z vyhlídky nad městem. Pak již vláčkem - lanovkou sjíždíme do města. Procházíme se a kocháme se nádherným západem slunce.

Hrušeň opřená o dům obsypaná plody...

Domácí jsou asi dlouho pryč, nějak jim zarostly židličky...

Na stolečku si alespoň Janka vyfotí kytičku, kterou tak dlouho po kopcích hledala, ale nenašla...

Vracíme se pomalu k autobusu, abychom nezmeškali odjezd. V tu chvíli uslyšíme známé cinkání! Lumír se slivovičkou!!!! V tu chvíli máme pusu plnou slin. Planý poplach! To jen kolem projíždí cyklista, který má na kole stejný zvonek, jako Lumír na své "kelni" se štamprlemi. Po pár dnech se nám vyvinul reflex jako u pavlovových psů!

Poslední foto z naší nádherné dovolené - speciální dopravní značka. Pak nás už čeká jen cesta domů. Do Ostravy přijíždíme kolem páté ráno.

Návrat na úvodní stránku