Ránní probuzení není - co se zad týká - o moc lepší než večerní usínání. S lítostí píšu Marcelce, že dnes s nimi nezvládám slibovanou společnou tůru. Dopoledne se ještě válíme v pelechu a přemýšlíme, zda předčasně neukončíme naši krátkou dovolenou. Nakonec se rozhodujeme zůstat a užít si poslední dva dny, co to dá - nebo tělo dovolí :)
Janka se pasuje do role šerpy a bere na sebe celý náklad dnešního dne. Já si vedle ní vykračuji jen tak na lehko. No vykračuji...
Od našeho ubytování to máme kousek - stačí přejít křižovatku a po pár krocích mezi rozkvetlými stromy stojíme v Panonském háji pod Olivetskou horou (hebrejsky הַר הַזֵּיתִים Har ha-Zejtim, arabsky جبل الزيتون Džabal az-Zajtún nebo جبل الطور Džabal at-Túr). Tedy tak se jmenuje místo ve východním Jeruzalémě, kam chodil Ježíš Kristus a kde byl zajat večer před svým ukřižováním. Nad námi se tyčí Kaple sv. Šebestiána v bělostném hávu a před ní zvonice.
V Háji uléhám a nabírám si síly před výstupem... Ono je ale lepší pomalu a opatrně jít, než ležet. Je nádherně, pofukuje jen lehký vánek a obloha je blankytně modrá - bez mráčků. Začneme stoupat kolem křížové cesty k vrcholku.
Měli jsme vyjít dříve - je tady poměrně dost lidí. Asi už jsem starý, ale jekot malých chlapců běhajících kolem se zbraněmi v rukou, vydávajících štěkavé zvuky a hlášky typu: "Sejmul jsem Němce s bazukou! Kde? Jdu ho dedělat!!! Ratatatatatatata!!!" mi nějak nedělají dobře...
Ne všechny děti jsou tak hyperaktivní. Pozorujeme německy mluvící pár s dvěmi chlapci ve věku cca 7 - 9 let, kteří vzorně doprovázejí své rodiče, zastavují se u každého zastavení a poslouchají výklad. Když nás mladší míjí nezapomene slušně pozdravit grüß Gott. Takové pohlazení po duši.
Stojíme před Kaplí sv. Šebestiána a vzpomínáme, že když jsme ji naposled viděli, určitě neměla bílou střechu, ale nejspíše do zelena... Teď vypadá v bílém hávu ještě majestátněji a vznešeněji.
Chceme si najít nějaké klidné místo, kde by se dalo sednou a odpočinout. Projdeme kolem Kaple Božího hrobu (kde oslovíme dnešní druhou kešku) a míříme dál, až na vyhlídku na lomem.
Najdeme zde krásnou lavičku na slunci a proviantní důstojník začne z batohu vytahovat pohoštění. Janka mi v tu chvíli připadá jako Mary Poppins s kouzelnou brašnou - z batůžku vytahuje další a další dobroty. Na konec z něj vytáhne největší překvapení - naše čtečky. A tak sedíme na krásném výhledu do vinic s plnými bříšky, obklopeni kvetoucími kosatečky a čteme knížku. Tak tomu se říká relax!!!
Po odpočinku scházíme kolem Křížové cesty nazpět do Mikulova, navštívíme zámecké zahrady, náměstí, kde si zajdeme na oběd a pak vyšplháme na Kozí hrádek ze kterého je krásný výhled na celý Mikulov. Stejně krásný jako ze Svatého kopečka...
Když pozoruji Mikulov, mám stejný pocit, jako když jsem v mém milovaném Českém Krumlově.
Kozí hrádek
Hned vedle Kozího hrádku navštívíme starý židovský hřbitov se zvláštní atmosférou. Nakonec se zastavíme na zákusek a kávu a pak už pomalu míříme na ubytování. Večer u skleničky dobrého vína knihy končí dnešní pajdavý, ale slunečný, nádherný, poklidný den. Díky Mary, tedy Jani za opatrování :)
Návrat na titulní stránku : Pálava 2019
Vytisknout stránku
Komentáře (0)