Kolem deváté se ubytováváme a jdeme na snídani. Vybalujeme věci a v jedenáct vyrážíme na první túru. Náš průvodce Ondra nás popohání, abychom využili počasí bez deště. A tak míříme kolem krásných domečků a ubytoven na dolní stanici lanovky (na dolní, ale do kopce...)
Tady se potvrzují průvodcova slova, že se o hory budeme dělit s cyklisty – a ne ledajakými – se sjezdaři!! Někteří vypadají jako novodobí rytíři – jsou oblečení do brnění s přilbami na hlavách...
Chvíli čekáme, až pár koloistům před námi naloží kola a pak nasedáme na sedačkovou lanovku. Sotva vyjedeme, doběhne nás déšť.
Zprvu pár kapek, pak začne přidávat - a nakonec lije jak z konve a vítr nám málem bere batohy z rukou. Lanovka jede jako šnek a my se nemůžeme dočkat, až se na horní stanici lanovky schováme pod střechu.
Chyba lávky – střecha není!!!
Naštěstí během pěti minut přestává pršet a my můžeme odložit pracně navlečené pláštěnky.
Naše cesta je prakticky celá z kopce. Sejdeme kolem lyžařských lanovek k další lanovce, která vede z francouzského městečka Morgins. Odtud neustále proudí davy cyklistů - sjezdařů. Ve svých brněních šusem míří do údolí, kde nasedají na lanovku, kterou jsme vyjeli my, a zase se nechají vyvést nahoru...
Na jejich ochranu musíme říct, že jsou neuvěřitelně pohodoví, každou chvíli nás zdraví a děkují, že je pouštíte. Je to symbióza, ne konkurence. Až nás ta pohoda bije do očí...
Ovšem většina z nás konstatuje, že to jsou blázni, a že bychom do toho nešli. Přitom spousta jezdců nejsou žádní mladíci – naopak, šedivé vlasy a spoustu vrásek jsou standardem...
Scházíme nazpět do Champoussinu a jdeme dospat noční deficit. Tedy jen někteří... Vašek s Ivkou míří do sauny a na bazén.
U večeře jsme trochu rozpačití – dostáváme polévku v malých šálečcích, a až někdo ze zájezdu začne brblat, dostáváme veku. Pozdě – už to mám v sobě.
Jako hlavní jídlo dostáváme boloňské špagety – jen s příborem a navíc dětskou porci. Peru se s vidličkou a dojídám jako první. V tom u vedlejšího stolu reklamují, že by chtěli aspoň trochu sýra. A tak se po stole roznáší nastrouhaný parmezán... Pozdě, dětská porce je snězená.
No nevím – minulá návštěva Dolomit a jejich kuchyně nám udělala vysokou laťku, kterou asi těžko překročí.... Aspoň podle toho, co nyní předvedli.
Večer sedíme u Marcelky a Lumíra na pokoji, hrají se scrabble a slaví se Lumčovy narozeniny. Venku se blýská a leje jak z konve. Když se zablýskne, Lumča s Vencou zareagují: "Tady nás někdo fotí a my jsme se ani neučesali!!
Další dny naší cesty naleznete zde:
Den třetí - Les Gorges du pont du Diable
Den pátý - Le Crosets – Champéry
Vytisknout stránku
Komentáře (0)