Před mnoha léty jsme podnikli túru okolo Černého a Čertova jezera. Vzpomínáme si na ni jen velmi matně. Co mi ale v hlavě uvízlo – a nejen mi – i Jitka si vzpomněla – byl výšlap do prudkého kopce v záseku lesem, rovný jako střela. Je to pozůstatek po signální stěně, která tu vedla za socialismu na ochranu naší vlasti před kapitalizmem .
Tuto cestu bychom už raději nešli. A tady vzniká krásný souboj mezi vyvanutými vzpomínkami a špatným načtením mapy. Ale od začátku.

Po snídani vyrážíme z kopečka lesem do Železné Rudy. Kousek za kostelem jsou u cesty autobusové zastávky. Ta správná je vpravo, po směru naší chůze. Autobus na Špičácké sedlo jede v 9:48. Vystupujeme na jeho konečné, přecházíme cestu a pokračujeme okrajem velkého parkoviště, které obsluhuje krásně hnědý černoch. Tady to je jako pěst na oko, každý se za ním otočí. My pokračujeme po asfaltové cestě mírně do kopečka směr Černé jezero. Je mlhavo, ale neprší a teplota je kolem 20°C – takže na túru to nejlepší, co nás může potkat.

cesta-k-cernemu-jezeru.jpg


Po asfaltu dojdeme kolem Pramene Svobody až k hrázi Čertova jezera. Je tady poměrně dost lidí. Sedáme si na odpočívadlo a pozorujeme krásný výhled na jezero. Za chvíli k nám dojede bryčka tažená dvěma silnými koňmi. I tak se dá k jezeru dostat. Dvě koňské síly stačí...

cerne-jezero-ii.jpg


No a pak přijde má již zmiňovaná chyba. Vůbec si nevzpomínám, že bychom touto cestou vůbec šli a bláhově si myslím, že jdeme opačně, než jsme šli minule. Takže předpokládám, že onen inkriminovaný zásek v lese budeme sestupovat. Ó jak bláhový jsem byl. Už po pár desítkách metrů se před námi otevírá prudce stoupající stezka zaříznutá do lesa rovná jako střela. Jituška si od této chvíle o mě myslí, že jsem totálně dezorientovaná a blábolící bytost. Od teď už mi nebude věřit ani slovo.

Ale co naplat. Pokud chceme jít dál, musíme tento nepříjemný úsek zdolat. Ne že bychom nevylezli vyšší kopce, ale ten rovný, přímý a prudký krpál je prostě hnus... Zpocení a ufunění se zastavujeme na vrcholu kopce, který má jednu zvláštnost – vede tudy hlavní Evropské rozvodí Labe – Dunaj. Tedy veškeré potůčky, potoky a řeky směrem na severní stranu - tedy k Černému jezeru patří do povodí Vltavy a Labe a ústí do Severního moře. A naopak. Veškeré vody tekoucí směrem Čertovu jezeru patří do povodí Dunaje a vtékají do Černého moře. Jediná voda, kterou ale v tu chvíli vidíme my, na nás padá seshora – začalo pršet. Přidáme do kroku a rychle sestupujeme z prudkého kopce po zpevněných cestičkách k Čertovu jezeru, bláhově doufajíc, že dešti utečeme. Neutečeme. Rychle nasazujeme pláštěnky, protože jemný deštík se mění na pořádný slejvák. Vydrží to až k jezeru, kde pomalu utichá.

certovo-jezero.jpg


Obě jezera se k vám staví z podobné strany – z úzkého přístupného břehu vidíme vodu obkrouženou vysokými kopci plnými stromů. Taková pohoda a klid – tedy pokud by nebylo davů lidí a povykujících mláďat. No jo, prázdniny...

A tak od hlučícího davu pokračujeme po červené značce směr Železná Ruda. Tady už kráčíme skoro sami. Jen klid a ticho šumavských hvozdů. Ale to bychom ani nebyli my, kdy někdo z naší party (nebudu prozrazovat kdo), nehopsnul do lesa. A hádejte co? Měl ho tam! Tedy pořádného praváka!
No a tím asi musí končit popisování naší další cesty. Bude to totiž dost jednotvárné vyprávění. Z lesa se ozývají jen výkřiky: „Mám ho! To je macek! Pojďte sééééém!"

Naše cesta se z pouhých desíti kilometrů a tří hodin času chůze protahuje na dvojnásobek kilometrů a trojnásobek času. Navíc si cestu ztěžujeme plnou polní – tedy taškami plnými hub. Prostě a jednoznačně: ROSTOU!
Takže do Rudy přicházíme provlhlí zvenku i zevnitř a pořádně utahaní. Ale zase nadšení z dnešního úlovku a krásného výlet.
Abychom den završili stylově, chceme si sednout v cukrárně Charlotte, ale tam je totálně plno. Tak bereme zavděk cukrárnou z druhé strany kostela. Bez kávičky by mí spolubojovníci den nedali...
Večer nastává druhé kolo. Část houbiček krájíme do misky ze včerejška, ze které paní kuchařka uděla smaženici pro celý hotel. Ale co se zbytkem? Nakonec Jituška sežene od paní domácí starou záclonu, kterou napínají mezi dva noční stolky doprostřed podkládají židlí. Tady se začínají vršit nakrájené úlovky z dnešního dne...

Návrat na úvodní stranu Šumava 2016


Černé a Čertovo jezero

Vytisknout stránku Vytisknout stránku3. 8. 2016, 21:20, zobrazeno 1312x, dnes 0x
5.0 2Hodnocení