Po vydatné snídani scházíme do St. Christiny ke kabinkové lanovce, která nás vyveze nad nádhernými zelenými loukami na stanici Col Raiser do výšky 2 125 m.
Pohled z okna ubytování na Sassolungo
Na horní stanici lanovky Col Raiser
Naše skupina se drolí na několik částí - největší šílenci jdou dlouhou trasu s převýšením cca 800 m, druhá jde kratší stoupání na Stevia Hutte, my jdeme pěšky přímo dolů do Wolkensteinu a pár lidí se vrací lanovkou nazpět. Všichni se máme společně přemístit k chatě Regensburger Hutte. Uzavíráme řadu a fotíme. Nakonec tu řadu úplně roztrhneme. Kolem je tak nádherně, že nemůžeme jen tak jít a hltat kilometry. Pobíháme kolem a závěrky fotoaparátu se nám žhaví do běla.
Sassolungo nás provází na každém kroku
Kolem se pasou krávy se zvonci na krku a na kopci se prohánějí koně. Idylka. Na chatu přicházíme s hodinovým zpožděním. Všichni už jsou pryč a tak pomalu scházíme dolů a fotíme a fotíme.....
Opět pohled na Sassolungo při sestupu do údolí.
Těm, co se potí do kopce vůbec nezávidím, užíváme si naprosto dokonalé výhledy...
Je to nádherné místo. Do Wolkensteinu přicházíme asi ve dvě hodiny - otevírá se nám nádherný výhled na celé městečko s masivem Selly v pozadí. Odpoledne si sedáme v cukrárně Mozart na kapučíno a velký pohár s horkými malinami. Pak se ještě projdeme městem a vracíme se na večeři na Dumrii.
Poslední večer je tady. Je zataženo a nad námi se honí mraky. Je to poprvé za celou dovolenou, co nevidíme od zapadajícího slunce do ruda zabarvené vrcholky hor. Sedíme před penzionem a povídáme si.
Návrat na titulní stránku: Dolomity 2006
Vytisknout stránku
Komentáře (0)