Poslední den našeho pobytu na Madeiře. Kamarádi plánují - tentokrát už bez aut - využít hromadnou dopravu a zdolat další levádu. My je tentokrát posíláme samotné a vyrážíme do města. První cesta vede dolů k moři a pak nahoru na Monte - do botanické zahrady.


Procházíme pomalu dolů do města. První zastávku uděláme u pomníčku císařovny Sisi, která zde kdysi pobývala ze zdravotních důvodů. Samozřejmě u ní odlovíme i místní kešku. Takové místo si prostě kačeři nemůžou odpustit....

dsc01449.jpg

Od památníku přejdeme do parčíku nad přístavem, kde si sedneme na kávu pod slunečník. Oblouží nás mladý pár, který má kavárnu udělanou ze staréhé chromované francouzské dodávky. Jana si dá výbornou kávu a já chlazené místní pivko.

dsc01455.jpg

Sedíme, pozorujeme moře, obří výletní lodě v přístavu a je nám krásně. Trochu smutno z toho, že už zítra musíme domů, ale přece krásně. Madeira je nádherná a má své neopakovatelné kouzlo. 

Pak sejdeme k moři a po promenádě jdeme najít doní stanici lanovky, kterou vyjedeme na Monte, kde chceme navštívit Jardim Tropical Monte Palace - velkou soukromout botanickou zahradu. Kousek pod ní je ještě jedna - menší, tu ale možná ani nestihneme projít.

Když dojdeme k lanovce, zůstaneme zděšeni stát - před prosklenou budovou stojí dlouhá fronta jak před mausoleem, která pokračuje do budovy a v ní se po točitém širokém schodišti vine až ke kabinové lanovce. Chvíli stojíme a přemýšlíme, jak dál. Vůbec se nám nechce stát taková fronta. Musíme najít jiné řešení. Vracíme se kolem stanoviště autobusů na ulici Rua Brigadeiro Oudinot, která směřuje směrem nahoru k Monte. Jdeme od zastávky k zastávce, až Janka nalézá tu, ze které jezdí autobusy směr náš cíl. Do odjezdu máme ještě několik minut, tak odlovíme další kešku a pak nasedáme do stařičkého autobusu. Platíme každý 1,95 euro za jednosměrnou jízdenku a tryskem se vydáváme do kopce plného zatáček. Řidič se s tím vůbec nemaže - plný na podlahu, brzda, plný... Starý autobusek ty prudké stoupání zvládá naproto bravurně a řidiči jsou buď šílení machři, nebo placení sebevrazi... Každopádně nahoře jsme co by dup! 

P.S.
Nahoru k Monte jezdí autobusy č. 20, 21, 22 a 48 - a samozřejmě hromada taxíkářů, kteří Vás budou nahánět, ať využijete jejich služby.

dsc01459.jpg

Vystoupíme a jdeme podle šipek směr Monte. Ujdeme pár metrů a za námi zastaví další autobus. Z něj se vyřítí hromada můžu v bílých košilích a kalhotách s nezbytným slamákem na hlavě. Když doslova probíhají kolem nás, všímáme si jejich speciálních těžkých bot s hrubou koženou podrážkou. Až teď nás to trkne! To jsou piloti Carro do Monte - slavného montského tobogánu! Nocháme je proběhnout kolem a dojdeme na konec řady...

dsc01460.jpg

No jestli toto je řada na lístky do botranické zahrady, tak nás picne. Naštěstí vlevo od řady vede cestička, po které se dostaneme nad řadu a až tam nám to opět docvakne. To je řada na sáňkování!!! Dojdeme pod schodiště vedoucí ke krásnému kostelu Nanebevzatí Panny Marie, ve kterém je pochován náš poslední král. 
(král český jako Karel III., král uherský jako Karel IV., maďarsky IV. Károly), celým jménem Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Oto Maria Habsbursko-Lotrinský, německy Karl Franz Josef Ludwig Hubert Georg Otto Maria von Habsburg-Lothringen (17. srpna 1887, zámek Persenbeug, Dolní Rakousy – 1. dubna 1922, Monte, Funchal, Madeira) z habsbursko-lotrinské dynastie byl v letech 1916–1918 poslední císař rakouský, král český, apoštolský král uherský, markrabě moravský atd.


Pod schodištěm z ochozu vidíme cíl celého toho hemžení - proutěné sáně a jejich bíle oblečené piloty:

dsc01462.jpg

Zde nasedají svezeni chtiví turisté na proutěné sáně, které pak za provazy kupodivu velice snadno dva "muži v bílém" roztáhnou z mírného kopce a naskočí na zadní konce lyžin. Za chvíli nám zmizí z očí v uličce. Mezi davy lidí a mezi sáněmi projíždějí auta, které tomu mumraji dodávají ještě trochu víc adrenalinový nádech. Tuto atrakci prý vynalezl kolem roku 1850 jistý pan Gordon jako rychlý prostředek dopravy mezi jeho domem v Monte a úřady ve Funchalu. Jak vidno, nápad se ujal a nyní přetvává jako jedinečná atrakce, kterou asi jinde na světe nepotkáte...

dsc01461.jpg

My si vyšlápneme široké schodiště ke kostelu a pak využieme klidu poledne a sedneme si na oběd do sousední restaurace. Janka si dá oblíbenou rybu a já hovězí plátek s ananasem a růžičkovou kapustou. 

dsc01465.jpg

Po obědě projdeme kolem saní čekajících na své turisty a vstoupíme do botanické zahrady. U pokladny zaplatíme kartou - cena za vstup je 25 euro pro oba dohromady - s poplatkem tedy 665,71 Kč - alespoň tak to píší na stvrzence, kterou získáváme ke vstupenkám. Koukáme do plánku, kudy se vydáme. Od vstupu zabočíme vlevo a po pár metrech nás ťukne do očí šipka s nápisem WC. Využijeme tuto možnost a jdeme si ulevit. Když pak čekám na Janku, vidím o pár metrů dál dveře se šipkou a na ní "Monter nature´s secrets". Nakouknu a spadne mi brada. Klušu ven, odchytnu Janku za ruku a vláčím jí za sebou. Nejprve nechápe, ale pak jí to dochází. Vidím, jak se jí oči do široka rozevírají a začíná popadat dech.

dsc01472.jpg

Celé podzemní patro budovy je věnováno sbírce minerálů z celého světa - má jich tu být více než 700! A je vymalováno. Další hodinu trávíme v modrém podzemním světě a nestačíme jeden druhého upozorňovat na nádherné, nádhernější a nejnádhernější minerály, jaké jsme doposud viděli. Těžko posat - to je nutno vidět! Celí nadšení se nutíme k tomu jít také dál...

dsc01484.jpg

dsc01506.jpg

Celé odpoledne objevujeme jedno zákoutí zahrady za druhým. Spousta kvetoucích orchidejí, záhony strelícií, samá voda, vodopády, terasy a terásky, tajemná zákoutí i výhledy namoře. Úžasné místo, kde bych dokázal trávit hodiny a hodiny času. A když bych se vykoukal, vzal bych do ruky knihu, zašil se do stínku, četl a nechal si přitom šumět do uší vítr a zpívat ptáky. Prostě ráj!

dsc01520.jpg

Dojdeme až na cíp zahrady ke klasickému madeirskému domečku, když zpoza zídky slyšíme juchání. Nakoukneme  dolů a vidíme pod námi svištějící sáně. Pozorujeme nadšené cestující a zjišťujeme, že se najednou ocitáme v Anglii. Ptáte se proč? Protože zde mají levostranný provoz! Sáně včetně aut jedoucích dolů z Monte si to sviští vlevo, auta jedoucí do kopce jakbysmet.
Jak jsme prvně nad touto atrakcí ohrnovali nos - jak říká Janka - taková šaškárna - nakonec bychom si snad i dali říct. No možná příště - protože tady bychom se ještě někdy moc chtěli vrátit!

Vracíme se opět na kopec ke vstupu. Mijíme klece plné andulek, obrovské kvetoucí palmy a hromady neznámých květin. Když se blížíme ke sbírce kamenů, stačí se jen na sebe podívat - a už jsme zase v podzemí!!! Musíme si tu nádheru ještě jednou projít.

A je vymalováno. Strávili jsme tady tolik času, že nám už nezbývá žádný na další botanickou zahradu. A tak nasedáme na stejný autobusek, který nás sem vyvezl a necháme se fofrem cestou plnou krkolomných zatáček svést dolů do Funchalu. Zastavíme se u Zarcova pomníku, kde si necháme od olivrejovaných číšníků donést studené pivo na zahrádku a celí blažení odpočíváme. Pak sejdeme do přístavu a pozorujeme repliku lodi Santa Maria de Colombo v kontrastu s výletním kolosem Aida Nova:

Janka se ještě pokusí bezúspěšně odlovit keš u Ronaldova musea a pak už se pomaličku vracíme nazpět na hotel. Jsme celí uťapkaní, ale spokojení a šťastní. Byl to nádherný den.

Návrat na titulní stranu Madeira 2019


Více fotografií (35)
Monte Botanická zahrada

Vytisknout stránku Vytisknout stránku21. 6. 2019, 19:26, zobrazeno 419x, dnes 3x
0.0 0Hodnocení