Slovinsko 2019

Jako většina akcí, začíná i tato u orosené sklenice. V tomto případě to byly Svijany v Jedové chýši. Scházíme se na našem nepravidelném osvěžení v horkém létě a povídáme si, když v tom Marcelka vznese zcela zásadní dotaz: "Pojedete s námi do Slovinska?"
V hlavě se mi rozehraje koncert. Slovinsko? Tam jsme nikdy nebyli. Určitě by bylo fajn si ho alespoň kousek projít a prohlédnout. Ale letošní dovolenou už máme za sebou! A kdyby jednu! Navštívili jsme nádhernou rozervanou Madeiru a prošli i naše milované Dolomity. Máme ještě nárok se někde trajdat a nepracovat??? No když se podívám posledních deset let nazpět, máme určitě ještě našetřených nějakých 150 dnů dovolené. A roky neúprosně utíkají - zatím jsme zdraví a zvládáme... Odpověď je asi rychlá a jasná. Jedeme!!!

A tak v sobotu 24. srpna brzy ráno vyrážíme směr Slovinsko. První zastávku si děláme v Mikulově, kde dočerpáme palivo, zajdeme si na svačinu a kávu a pak překračujeme hranice do Rakouska. Janka projíždí Vídní a v silném provozu bez kolon míříme směr Graz, Klagenfurt a Villach. Míjíme odbočku na Pana Magora - tedy na Hermagor a projíždíme kolem Arnoldova kamene - Arnoldsteinu. V silném lijáku překračujeme hranice a tunely vjíždíme do Itálie.
Tady si musíme dávat velký pozor - těsně za třetím tunelem nesmíme minout odbočku z dálnice do městečka Tarvisio. Navigace nás provede kolem města a už sjíždíme okreskami kolem řeky na jih k Cave di Predil.
Jedeme kolem řeky Slizza, která se pak stéká s řekou Rio Freddo do Rio Lago. Řeka je široká - tedy má široké kamenné koryto, které vytváří v období hojnosti vody. Teď vodu vidíme jen minimálně – je konec léta a je sucho.

Jedeme s otevřenou pusou a koukáme na fantaskní industriální krajinu kolem. Co to je? Kde to jsme??? (dozvíte se později :)

Po pár minutách jízdy zastavujeme u restaurace Chalet al Lago na břehu jezera Lago del Predil. A jsme skoro tady. Dovolená začíná!

Naše cesty

Sobota 24. 8. 2019
Lago de Predil, Bateria Sella Predil, pevnost Kluže, Bovec

Neděle 25. 8. 2019
Soška Pot - cesta kolem Soči, muzeum Ravelnik

Pondělí 26. 8 2019
Kanin, Chata Peter Skalar, Sella Del Forato
Slap Virje

Úterý 27. 87. 2019
Tolminske Korita
Veliki Kozjak
Magozd, Soča, Kemp Lazar

Středa 28. 8. 2019
Rafty na Soče
Slap Boka

Čtvrtek 29. 8. 2019
Prameny Soči, Soutěska Mlinarica
Velika korita Soče, Kal Čelo

Pátek 30. 8. 2019
Itálie Duino, záliv Baia di Sistiana, most Solkan

Veliki Kozjak

Kanin - Kojnc (2 295 m n. m.)

31. 8. 2019 Cesta domů

Ani se nenadáme a máme před sebou cestu domů. Vůbec se nám nechce - bylo tu nádherně!
Balíme si věci a loučíme se našimi domácími. Tady se naše cesty opět dělí. Marcelka s Lumírem si plánují ještě poslední den výletů - Lumča si chce vyjet serpentinami pod vrchol Vršič (1 737 m n. m.) a pak sjet do Krajnske Gory.

My jsme ale slíbili Barče, že ji stáhneme z Brna a pomůžene jí odvést její studentský pokoj k nám domů. Tedy jeho vybavení. Luma s Marcelkou nám berou do svého kufru naše věci a my relativně na lehko vyrážíme stejnou trasou jakou jsme přijeli nazpět k domovu.
Mineme pevnost Kluže, Fort Predel - kde si konečně všímám památníku s umírajícím lvem - a kolem Bateria Sella Predil sjíždíme k jezeru Predil. Odtud je to jen kousek k místu, které nás cestou sem tak ohromilo. Zastavuji, abych si udělal alespoň rychlou fotku.

Už vím na co se dívám. Kopec Piccolo Monte Re (1 500 m n. m.) je celý rozervaný a odhaluje rudě zabarvenou horninu. Na jeho červeno šedém úbočí se rýsují stavby jako ze sci-fi filmu. Spousty železobetonových budov a dlouhých dopravníků tvoří opravdu zajímavý – až trochu depresivní pohled. Nyní zde funguje geomuseum informující o tom, že se nacházíme v jednom z největších dolů na zinek a olovo, které se začalo těžit už za doby starého Říma.

Nyní zde funguje Muzeum - jeskyně del Predil – Raibl - spojující muzeum vojenské historie Julských Alp a mezinárodní geologicko – těžební park s hornickým muzeem. Stálo by za to se tady podívat. Dnes to nedáme, ale protože nám Julky učarovaly, je šance, že se zde ještě vrátíme...

Na čas podle domluvy přijíždíme do Brna. Baruška už netrpělivě čeká a společně začneme plnit auto věcmi. Já - tak nějak rozběhnutý z hor - zapomínám na zásady správného zvedání břemen a vyhazuji si záda. A je vymalováno - vím, co budu celé září dělat.

S totálně neprůstřelným autem se vracíme večer domů. Máme za sebou nečekanou, ale nádhernou dovolenou, kterou jsme si s kamarády parádně užili, a jako bonus si přivážíme domů čtvrtého člena naší rodiny. Děkujeme kamarádi, vítej Baruško!