22.7. neděle, den čtvrtý
Ráno vyrážíme na tůru kolem tří vrcholů a čtyř jezer. Scházíme se před penziónem a společně potom nasedáme do našeho miniautobusku.
Pan učitel František ostřížím okem pozoruje své "žáčky"...
Jedeme přes Schladming na Pich, kde odbočujeme do leva a serpentinami vyjíždíme až k začátku lanovky, která ovšem v letních měsících nejezdí. Paní průvodkyně nám vysvětluje cestu do kopců, ale náš božský Lumír vytáhne mapu a přesvědčí průvodkyni o tom, že máme jet ještě dále, až k horní stanici lanovky Ještě že ho máme, ušetříme si pořádný kus stoupání.
Ferda v živé diskuzi se společenským pašíkem... Nebo jen doufal - ten pašík, samozřejmě - že dostane něco k snědku?
Po vyjetí na místo zvané Reiteralm se vydáváme k vrcholkům - my ale opačně než ostatní. (Ne, že by jsme byli takoví individualisté, ale průvodkyně chce jít prudkým stoupáním nahoru a pozvolným klesáním dolů. To v našich očích postrádá logiku, tak raději jdeme sami.)Té druhé partě říkáme GMU - grupa mocnego uderzenia. My samotincí pak vystupujeme na vrchol Gasselhöhe (2 001 m n. m.) a po hřebeni jdeme směrem na Rippetegg. Je zataženo a kopečky jsou v mracích. Po včerejšku podstatná změna...
Stromový chlapeček na útěku...
Velká trojka vyhlíží lepší počasí. Marně :o))
První zdolaný vrcholek - Gasselhöhe. Pod obligátním dřevěným křížem nacházím žulový patník s mými iniciálami. Příjemné :o)
Za mraky hustými jako šlehačka se schovává vrchol Dachsteinu...
Počasí nepřeje, fouká chladný vítr a obloha je zatažená. Pár metrů pod dalším vrcholem vidíme v akci Medikopter. Přistává těsně před námi a my si ho můžeme pěkně z blízka prohlédnout. Zárověň s přistávajícím vrtulníkem nás minou pěší záchranáři - s báglem na zádech a ověnčení lany a cepíny nás předehnali neuvěřitelnou rychlostí. Tak tomuhle říkám fyzička!!!
Vepředu je Lumír s Ferdou, za nimi Janka a Marcelka. Já jako fotograf zase poslední. No alespoň můžu udělat pěknou dokumentační fotku...
Pozorujeme nakládání zraněné ženy. Pak se na nás obrátí pilot a a gestem ukáže, ať se skloníme. Raději ustupujeme za skály a pozorujeme vzlet žlutého stroje. Při startu nás to pěkně ofoukne, Marcelku to dokonce pohodí na zem. No ti lehoučcí to mají těžké.
Vrtulník lopingem mizí v propasti za vrcholkem. Stačím jen doběhnout na vrchol a vyfotit ho jak mizí v údolí...
Pohled nazpět...
Těsně pod vrcholem Ripeteggu se nám otevře pohled na slibované jezera. Za chvíli k nim sestoupíme. Marc s Jankou a Lumčou ještě zdolají vrchol nad jezírkem.
Pak už jen v mracích dojdeme na Rippetegg (2 126 m n.m.) Tam potkáváme první udatné turisty z naší skupiny. Alespoň nám udělají vrcholové foto a my míříme dolů do údolí s jezírky.
Pyšně se držíme za srdce... Nebo se o nás pokouší infarkt?
Cestou pak potkáváme další protijdoucí z GMU. Sestoupíme až k prvnímu jezírku s názvem Oberste. Tam se rozdělujeme na dvě skupinky - Jana s Marcelkou a Lumírem se vydávají zdolat nejvyšší ze tří vrcholů - Schober (2 133 m n.m.) a já s Ferdou jdeme fotit na jezírka.
Sestup k jezeru Oberste.
Lumír dokumentuje děvčata na vrcholu...
A tady je máme!!!
Já a Ferda sestupujeme o patro níže na jezírko Spiegelsee, kde by se měl zrcadlit obraz Dachsteinu. Smůla, obloha je zatažená a odraz Dachsteinu je v nedohlednu. Co naplat, ne vždy je vše tak, jak by jsme si přáli. Místo je to ale půvabné, tak se při čekání na zbytek naší výpravy zdolávající Schober v žádném případě nenudíme.
Tak tady by měl být vidět odrážející se Dachstein
Ale fotky pošmourného počasí mají také něco do sebe...
Máme čas na hrátky a tak nasazuji filtry...
No tady už jsme to s těmi filtry trochu přehnal, ale mi se to docela líbí :o))
Po chvíli se k nám přidává vrcholový tým a společně sestupujeme na Reiteralmhüte. Cestou se ještě zastavíme na svačinu u posledního jezírka.
No to je sestava, co?
Cestou potkáváme stádo koz s kůzlaty, které nebojácně skáčou ze skály na skálu a přitom si nás zvědavě prohlížejí...
Těsně před chatou Reiteralmhüte nás chytá déšť. Přidáváme do kroku, aby jsme moc nezmokli. Déšť je naštěstí jen jemný a po chvíli přestává. Tak si na pět minut sedáme na odpočívadlo vyhlížíme Dachstein.
Nakonec se nám stejně alespoň na chvíli ukáže!!!
U chaty chvíli čekáme na zbytek osazenstva a společně se pak vracíme na penzion. Večer je příjemně a tak zase sedíme na verandičce a povídáme si.
Nebojte, nejsme opilí, jen se veselíme :o))
Další dny naší cesty v okolí Dachsteingruppe:
Komentáře (0)