Lednice

A je tady poslední den našeho prodlouženého víkendu. Ráno balíme, platíme za ubytování a pak vyjíždíme do Lednice.

Dnes v noci se posouval čas, který nám z našeho volna ubral celou jednu hodinu. Jak na posun času rok co rok nadávám, letos to zvládám bez problémů. To proto, že se již celý týden budím každý den o pár minut dříve. Takže v sobotu jsem vzhůru už v pět a dnes - po změně času mi to vychází opět na šest ráno - tedy čas, kdy vždy vstávám zcela pravidelně. Nevím, jak jsem to dokázal, ale prostě to vyšlo!

dsc01925.jpg

Posunutí času má pro nás ještě jednu nespornou výhodu - přijiždíme do Lednice k hlavnímu parkovišti před zámkem a to je skoro prázdné. Nikomu se v tom posunutém čase ještě nechtělo vstávat. Nahážeme do parkovacího automatu poslední drobné a míříme do zámeckého parku.

dsc01927.jpg

Je tady svatý klid. I když... Zase narážíme na rozjívené děti lezoucí po starých stromech až do jejich koruny a rodiče, kteří si je fotí mobily na tyčkách... Děti jsou děti, ale rodičům bych - no raději to nebudu rozepisovat.

dsc01930.jpg

Rozhodujeme se pro procházku k minaretu a nazpět, okořeněnou odlovem keší. Jde nám to od ruky - i záda mi pomalu dávají pokoj. Na cestičkách je minimální provoz a počasí kopíruje to včerejší.

dsc01934.jpg

Ač jsme tady byli již vícekrát, neustále se nemůžeme vynadívat na krásu kolem. Jak na úžasnou a složitě zdobenou architekturu, tak fantastický park plný nádherných stromů, mostů, tajuplných zákoutí.

dsc01936.jpg

dsc01952.jpg

Na stromech nad vodou v blízkosti minaretu hnízdí množství volavek.

dsc01960.jpg

A nejenom jich. Vidíme i hnízdo čápů bílých, chystajících se na hnízdění. Při příletu se hlasitě zdraví klapáním zobáků. Přichází k nám mladý pár. Maminka tlačí kočárek s nemluvnětem, tatínek nese na ramenou jen o něco staršího sourozence. "Miláčku, nedívej se tam!" důrazně upozorňuje otec svou drahou polovičku. "Já už mám odčápováno!!!" dí na to ona.

dsc01955.jpg

Počet návštěvníků se začíná zvětšovat. To je pro nás znamení, že se máme posunout zase dále. Na parkoviště dorazíme pět minut před tím, než nám končí parkovací čas. Nastavujeme navigaci a míříme do Charvátské Nové Vsi. Chceme si zde v klidu a bez lidí odlovit sérii keší.
Ale to se nám tak úplně nepodaří. Celá série je situována podél cesty v Bořím lese. Až když na cestu vstoupíme, dochází mi, že cesta je menší kopií hlavního tahu z Valtic do Břeclavi procházející stejným lesem. Cesta protíná probouzející se les v přímce zdánlivě nekonečné. Běháme z prava do leva a hledáme ukryté petky v okolí cesty. Do toho se zde neustále prohání davy cyklistů, rodiče s dětmi a kočárky, pejskaři na procházce... Po chvíli nás to přestane bavit. Vzdáváme to. Vracíme se nazpět k autu a míříme domů.

img_20190331.jpg

Janka ještě navrhuje zastavit se cestou v Hustopečích a koupit si tu ve vinařství Starý vrch tu lahodnou Pálavu, kterou jsme pili první večer. A tak míříme do Hustopečí. No to jsme si dali!!! Nedošlo nám, že je neděle a kvetoucí mandloně přitáhnou davy turistů. Je tady auto na autu, proudy lidí se nevejdou na chodník a tak seskakují do cesty, která je průjezdná jen z poloviny - na druhé stojí řada odstavených vozidel těch šťastnějších, kteří měli kde zaparkovat. Nakonec se probojujeme k vinařství, kde jen vyskočím, nakoupím a zase se davem probíjíme nazpět...

Prodloužený víkend na jihu Moravy je za námi. Děťátka děkujeme za nádherný dárek - perfektně jsme si odpočinuli, načerpali nové síly a viděli nádherná místa. Má to ale jednu vadu - od teď to budeme chtít dělat častěji!

 

Návrat na titulní stranu Pálava 2019

Vytisknout stránku Vytisknout stránku6. 4. 2019, 11:54, zobrazeno 77x, dnes 1x
0.0 0Hodnocení