Velký Javor - Německo

Čtvrtek 28. 7. 2016

Dnes máme domluvený odpočinkový den. Jana včera upadla do spánku už v osm, Jituška asi chvíli po ní. Ráno na snídani už zase obě září energií. Kam půjdeme?
No to se dalo čekat...

Když se tvářím kysele, domlouváme se ještě na ranní siestu. V 10:00 už na nás ale z terasy nabalení a připravení Hudíci volají – tak jdete?
A tak nasedáme do našeho vozítka a míříme směr Německo. Serpentinami začínajícími hned za naší hranicí stoupáme k vrcholu Groser Arber – tedy Velký Javor.

velky-javor.jpg


Je to kopec, který vidíme každý den přímo z oken našich pokojů. Za tři eura parkujeme pod lanovkou a pak kabinkou vyjíždíme z 1 050 m n. m. do 1 400 m. Všude kolem píší, že je zde bezbariérový přístup a panoramatický výtah. Prvně nevíme, co to znamená, ale na horní stanici se jen můžeme chytit za hlavu...
Těsně pod horní stanicí lanovky je velká restaurace, ke které vede prudká cesta. No a aby nemuseli rodiče s kočárky nebo invalidé (což se asi dá pochopit), nebo maximální mastňáci udělat krok navíc, můžou se svést výtahem o pár metrů níže a chodbou ve skále vylézt skoro do výčepu. Co by hospoda pro klienty – tedy svůj příjem - neudělala, že?

technika-na-vrcholu.jpg


My míříme naopak nahoru do prudkého kopce. Vrchol je ještě kousek nad námi. Je jich tady vlastně více. Hlavní skála zhruba uprostřed je osazena velkým křížem je tím pravým vrcholem Velkého javoru. Kolem jsou rozesety ještě další kamenné vrcholy, ze kterých je nádherný rozhled po okolí. Všechny je jednoduše obejdete po okružní cestě kolem vrcholu.
Dominantu Velkého Javoru ale netvoří tyto vrcholky. Jsou jím dvě velké stavby s kopulemi nahoře. Nejsou to hvězdárny, ale velké radary, patřící německé armádě. Na dohled od nich – zhruba směrem na východ se tyčí kopec Poledník, na kterém na oplátku stálo podobné zařízení na naší straně. To bylo ale po revoluci zrušeno, takže nyní mají naší sousedé navrch.

vojenske-zarizeni-na-velkem-javoru.jpg


Další pozoruhodností je výhled na dvě okolní jezera – Velké a Malé Javorské jezero. Malé vidíme na severu pod sebou v celé kráse. Velkého vidíme jen západní cíp. A právě k velkému se chceme vydat. Vrátíme se k lanovce a sestupujeme ve směru šipky s označením B. To by nás mělo dovést až k jezeru. V jednom místě se má cesta dělit – do leva nazpět k dolní stanic lanovky a doprava k jezeru.
A je to tady. Cesta se dělí na dva směry a je zde jen jedna směrovka – k lanovce... V naší 3D mapě jsme zhruba v místech, kde máme odbočit. Tak se rozhodujeme jít doprava. Sestoupíme níže a dostáváme se na „lesácké parkoviště". Tam se rozhodujeme odbočit doprava a jít po cestě. Že ti Němci neumí pořádně značit cesty... A tak jdeme – lesácká cesta se po chvíli mění v pěšinu, ta v pěšinku, načež se celá pěšinka za posedem ztratí v lese. A jsme v pr.. - tedy v lese.

Navíc je pěšinka notně podmáčená, což nelibě nesou moje letní botky a já s nimi. Po svačinové přestávce se rozhodujeme, že není jiná cesta, než se vrátit nazpět.
Slávek se zlobí, že místní neumí značit cesty. Proč vymýšlí vymyšlené a nepoučí se u nás. My to máme skoro dokonalé!!! Zlobí se tak, že když na „lesáckém parkovišti" potkáme velkou místní rodinu, bloudící stejně jako my, radí jim, aby šli naší cestou. Naštěstí jdeme za ním a vysvětlíme jim, že tam je to „napsaran".
Stačí ale popojít asi 400 m a jsme na rozcestí. Tady se teprve cesty dělí.
My tady měníme původní rozhodnutí. Nad námi se setmělo a Jana hlásí, že jde voda. Tak se vydáváme nazpět k lanovce a našemu autíčku. Po pár metrech začíná pršet a my jdeme do pláštěnek. Pršet přestává až u parkoviště. Nasedáme do vozítka a popojíždíme asi 4 km k Velkému jezeru. Když zaparkujeme, začíná znovu pršet. Slávek už tady byl loni, tak ví, že parkovné stojí 2 eura. Jitka mu dává raději tři, ale on se brání, že ví a že to je zbytečné. Když od nás odchází Jíťa poznamená – aby se nevrátil naštvaný nazpět... Za minutu už Slávek supí nazpět se slovy „Ty ku... německý zase zdražily...!" Tak si užíváme deště a jdeme se schovat do restaurace pod velké deštníky. Přímo z terasy vidíme celé jezero. Není to jako u našich chráněných jezer. Tady jsou mimo restaurace stánky s tretkama a půjčovna šlapadel. Navíc je kolem celého jezera pěší trasa. Než dopijeme kafe se počasí umoudří a vyleze sluníčko.

male-javorske-jezero-iii.jpg


Vyrážíme na obchůzku kolem. Všechna šlapadla už víří vodu jezera. My pozorujeme místní kačeny a procházíme po upravených cestách s informačními zastaveními. Stejně jako na Velkém Javoru jsou pouze v němčině. Jediné, co je tady napsáno česky je to, abychom nechodili mimo vyznačené cesty. Tak vypadá německá podpora cestovního ruchu... Ještě že u nás máme více rozumu a tabule překládáme do němčiny a angličtiny.

zatisi-s-kapradinou.jpg


Znovu začíná pršet. Doběhmene do auta a již v lijáku se vracíme na ubytování. V Rudě už zase svítí slunce. Taková houpačka...
Až na pokoji mi dochází, proč cítím tak značný diskomfort – neuvědomil jsem si, že mé letní botky nemají větrání jen na svršku, ale mají i několik otvorů přímo v podrážce. Takže každým krokem ve vodě si pumpuju vlhkost do vložky a do ponožky. No nejsem já magor? Zapomenout takovou základní věc...

Zpět na úvodní stránku Šumava 2016


Velký Javor

Vytisknout stránku Vytisknout stránku3. 8. 2016, 21:59, zobrazeno 1419x, dnes 3x
0.0 0Hodnocení