Silvestr 2014 - Bílý Kříž

To je fofr!
Ani jsme se nestačili ohlédnout a je tady zase poslední den roku. Tentokráte roku 2014.
A jelikož jsme se rozhodli vzít si na tento poslední den volno, chceme ho využít na plno a vyrazit do přírody. Jedeme na Visalaje a zdoláme Bílý Kříž (898 m n. m.)!

Počasí nám přeje - svítí sluníčko, teploty se drží okolo -8°C a na obloze ani mráček. Trochu horší to je se sjízdností cest - poslední kus cesty za Nošovicemi je silnice zledovatělá a krytá pouze sporadickým posypem hrubým štěrkem. Janka ale vše bravurně zvládá a parkuje na přeplněném parkovišti na Visalajích.

pred-vystupem.jpg

Uděláme si před výstupem na vrchol společnou fotku. Všichni čtyři!

No a pak už začne namáhavý výstup s převýšením 118m zhruba na třech kilometrech... Namáhavá není ani tak cesta, jako ty davy, které jdou s námi. Tolik lidí jsem naposled potkal v Beskydech před lety, kdy jsme o víkendu nerozvážně chtěli dojít z Pusteven na Radhošť.
Tenkrát jsme si řekli: "Už nikdy více!" A hle, už v tom zase lítáme!

Nabíráme rychlost a míjíme maminky s tatínky, dětmi na bobech, důchodce na procházce, zoufalé běžkaře hledající stopu a lidi venčící své psy na přeplněné modré značce. Takové malé davové šílenství.
Tak nějak naivně si představujeme, že je předejdeme a bude chvíle klidu a ticha bez lidí. Tůůůdle!

Po chvilce dojdeme na Bílý Kříž - Rozcestí, kde se naše modrá značka napojuje na žlutou. Místo poznáte podle zvláštní stavby připomínající skleník.
Bereme telefon a voláme kamarádům, kteří tráví Silvestra na Jamníku, zda se nepohybují v okoli. Pohybují, jen o pár km dále. V tom na nás mává kolemjdoucí turistka, stejně jako my vybavená notnými ochrannými vrstvami a brýlemi. Naše paní zubařka! Málem jsme ji v tom davu a pod tou kamufláží nepoznali. Máme na ní štěstí, už se tady spolu potkáváme asi po třetí.

Pokračujeme v cestě k chatě Sulov, kde si chceme dát něco k jídlu. Ale jak se dalo čekat, je tu narváno. Pokračujeme za státní hranici a jdeme okouknout chatu Kysuca, zda tam nebude volněji.
Už cestou oslovuji protijdoucí turistku, zda je v Kysuci místo. Odpovídá, že ani nebyla vevnitř, neboť má z minula velmi špatné zkušenosti. Vzpomínáme, že i při minulé naší návštěvě jsem tam čekali neúměrně dlouho - nedáme ale na varování a vstupujeme...

Jsme v osvěžovně mimo jednoho obsazeného stolu sami. Paráda, to půjde rychle!
Po 10ti minutách čekání žádáme jídelní lístek. Nemají jej.
Po 20 ti minutách doráží vrchní a z hlavy diktuje, co v kuchyni mají. Uchrochním se na segedínský guláš, Janka si dá halužky - když už je na Slovensku - Marc s Lumou si objednají polévku.

Pak nastane potkávací období. Prvně přichází naši sousedé, které doma nevidíme jak je rok dlouhý...
Za nimi vchází Dája a Libor. Bratranec s manželkou, které jsem asi 13 let neviděl!
Krásné náhody.

Za chvíli je chata plná. Všichni okolo jsou po jídle a my nic. Několikrát kolem proplují vzduchem halužky, ale mizí na jiných stolech. Po hodině ztrácím trpělivost a jdu se zeptat, kde máme jídlo.

Zapomněli!

A tak jsme po Lumírovi převzali štafetu v pochutinách, co "svět neviděl"
Raději odcházíme. Přeci si nenecháme zkazit náladu!

Venku se nějak setmělo - to se nad námi začínají kupit mraky a zakrývají slunce. My jsme v té hospodě proseděli to krásné počasí! Alespoň že v dálce je ještě jakž takž jasno.

mala-fatra-ze-sulova-v-beskydech.jpg

Z leva - Velký Rozsutec, Stoh, Chleb, Velký a Malý Kriváň - prostě panorama Malé Fatry. Viditelnost omezená - ale potěší!

po-obede-co-svet-nevidel.jpg

Pohled na naši stranu Beskyd - za námi chata Sulov.

Rozhodujeme se prodloužit si trasu. Míjíme bílý kříž, který zde snad stojí na počet portášů - strážců hranic, kteří zemřeli na mor - a na Rozcestí pokračujeme po žluté směr Švarná Hanka. Tady už je na cestě větší klid. Jdeme až na místo s názvem Smrkovina, kde odbočujeme doprava do kopce na zelenou značku.

lysa.jpg

Na chvíli se nám otevírají výhledy na Lysou Horu. I z této dálky jsou vidět dvě nové chaty na vrcholu pod vysílačem.

lumir-a-travny.jpg

Lumír na výhledu - nejvyšší kopec v pozadí je Travný 1 203 m n. m.

lysa-2.jpg

Poslední letošní pohled na Lysou - její vrcholek se pomalu schovává do mraků. Za pár minut vrchol mizí z dohledu.

sestup-na-visalaje.jpg

Poslední společná fotka roku 2014.

Děkujeme kamarádům za celoroční společnost - zdolali jsme spolu spoustu vrcholů - například Velký Javorník, nejvyšší horu Beskyd - Babí Horu nebo třeba ne moc známý vrchol Minčol v Lúčanské Malé Fatře, který nám dal zabrat více než Babí Hora.

Byli jsme spolu i za hranicemi všedních dnů - v Savojských Alpách na pomezí Švýcarska a Francie.
Ač byl tento rok ve znamení práce a pomoci bližním, našli jsme si pár chvil na kamarády a krásnou přírodu.
Dobrá kombinace!

Tak ať ten nový rok 2015 přinese jen samá pozitiva a sociální jistoty.
Tedy dobré kamarády a spoustu společných chvil v náručí nádherné přírody.

Vytisknout stránku Vytisknout stránku1. 1. 2015, 17:32, zobrazeno 2974x, dnes 0x
5.0 1Hodnocení