Event na vodojemu

Pojeďme na event, zní její slova před koncem pracovní doby. Je to ve Vratimově va vodojemu, bude to fajn, bude tam i Standa... Chcete pravdu? Vůbec se mi nechce, a to vůbec můžu dvakrát podtrhnout. A přiznám se, že jen s nechutí sedám do auta a vydávám se na cestu úplně opačným směrem, než domů. 

Náladu mi za chvíli spravuje Standa, který volá a hlási, že je na cestě a že tam bude dříve než my. A tak vzniká první závod...

No nebudeme se chlubit - byli jsme první!!! Sice o chvíli, ale byli. Parkujeme na parkovišti u cesty kousek za vodojemem a vracíme se pěšky. Ostatní spousta kačerů odbočuje přímo k vodojemu. Zákaz tam není, tak se to dá. Zapisujeme se do logbooku a stavíme se ke vchodu vedle naší milé průvodkyně. Popisuje nám historii vodojemu, jeho konec životnosti, pak chátrání až k dezolátnímu stavu, odkoupení do osobního vlastnictví a další peripetie s jeho opravou a funkcí. Za nynější stav může jeho vlastník - povoláním architekt, a my můžeme za chvíli zjistit, jak celou rekonstrukci pojal.

Nade dveřmi vypadajícími jako z ponorky Nautilus, leží nahá dívka. Opět se dozvídáme o příběhu této sochy vzniklé podle dívky, kterou opalující se polili studenou vodou. Socha prvně dlela uvnit přízemí vodojemu, až ji nakonec dali na sluníčko nad vchod. Pak nás už zve průvodkyně do vnitřních prostor.

Už první prostor nás zaujme velikostí, složitým schodištěm a průhledy v podlahách mezipater. To ještě nevíme, že průhledy z patra do patra jsou tady hlavní atrakcí, spojující všechny prostory - a že jich tady je! vystoupáme až pod horní část vodojemu, kde stojíme v místech, kde obsluha musela dále šplhat středovým tubusem po žebříku kolmo nahoru, nad zásobník vody:

Pohled do středového tubusu vodojemu.

Jelikož jsme ve vodojemu nikdy nebyli a víme o nich houby, je tato informace nová a zásadní. Servisáci měli tímto tubusem možnost vyšplhat na špičku vodojemu a odtud kontrolovat obsah nádrže. My vidíme zespodu okénko, kterým tubus končí a odhaluje nám, že nad ním je ještě něco dalšího. A to ještě nevíme, kam tento pohled míří. My ovšem nešplháme tubusem, ale vystoupáme otvorem s padacími dveřmi do první nadzemní místnosti. A hned nám padá brada. Ze čtvercového průřezu vstupujeme do průřezu kruhového, který není z venkovní strany vidět a dává této místnosti úžasnou energii. Tato místnost kdysi sloužila jako čajovna a je podle toho zařízená. Okolo prostředního tubusu je kuchyňka, po obvodu stylové sezení doplněné o spoustu fotek, obrazů a další artefaktů. No a samožřejmě s hromadou průhledů a zrcadel:

Když se posadíte ke stolečku a díváte se do velkého zrcadla na zdi, odráží se v něm kruhové zrcadlo na středovém tubusu a z něj se díváte kruhovým a následně hranatým oknem ven - a tam uvidíte třeba Lysou Horu! Škoda, že to foťák nepobere.

Ta ruka je Standy, mával kolem sebe jak vrtulník a já ho zachytil. Omylem... Když se podíváte nahoru, opět zaznamenáte prosklený strop do místnosti nad námi. Vystoupáme po schodech vinoucích se po obvodu čajovny do ložnice.

Tady už trochu působí panika - i ostatní mají problém na prosklené podlahy stoupat... Pohled dolů do čajovny.

Půlkruh zabírá ložnice s manželskou postelí, druhou kruhovou výseč tvoří koupelna s WC:

Toaleta je umístěna v zákoutí středového sloupu. Toto není pokus o autoprtrét... V části ložnice jsou opět průhledy - tentokrát kruhové - směřující vzhůru.

Ale jak se tam dostaneme? Odtud žádné schody nahoru nevedou! A tak scházíme opět po schodišti přimknutému ke stěně o patro níže do čajovny. Jediná cesta zde vede ven - na ochoz:

Prosklené zaoblené dveře s kruhovým okénkem nad nimi opět evokují ponorku. Nádhera!

Ochoz původně na vodojemu nebyl, včetně průrazů stěn zde byl udělán až dodatečně při rekonstrukci. Výstup na ochoz je už pro silnější povahy - pochozí část tvoří relativně tenké pruhy kovu, které pod nohama mírně uhýbají. No ten, kdo nemá rád výšky, si tady nádherný výhled na Beskydy a daleké okolí moc neužije.
Ale kudy se tedy dostaneme nahoru? Až při návratu do čajovny ponorkovými dveřmi objevujeme mezi nimi další zákoutí vodojemu:

Tvoří ho prostor mezi pláštěm vodojemu a venkovním zdivem. V něm jsou stupínky vedoucí po obvou ob patro - do nejvyšší části vodojemu. Sotva se vyšplháme nahoru, vyráží nám dech další úžasná místnost:

Před námi se otevírá centrální vana z malých černo bílých oválných kachliček, obehnaná závěsem, který vanu odděluje od obytné části po obvodu. Nejúžasnější je, že dno vany je prosklené a skrz něj vidíte dolů do obslužného tubusu! Toto koupání je opravdu pro odvážné - já bych si tam musel udělat hromadu pěny, abych dolů neviděl - ale možná ani to by mi moc od strachu nepomohlo...

Po obvodu vany je zase sezení se stolečky na pevno. Stoleček má v desce prosklený otvor, kterým vidíte díru v podlaze z ložnice o patro níže. Nad vanou je stříška vedoucí do věžičky s okny po obvodu ukončující celý vodojem. Úžasné detaily! Scházíme dolů a prohlížíme si spoustu krásných obrázků:

Celí nadšení z prohlídky tohoto extra zajímavého místa pokračujeme kousek za vodojem pro sousední kešku. Sluníčko se schovává za vodojem a krásně prokreslí jeho obrysy:

Nakonec uznávám, že oželet válení na gauči a vydat se na toto setkání byl nejlepší nápad dne. Toto úžasné místo nás nabilo energií. Paní průvodkyně informuje, že se dá celý vodojem pronajmout na Booking.com - škoda že bydlíme tak blízko - tady by se dala zažít krásná dovolená, nebo si zde jen zajet odpočinout a žažít pár dnů mimo realitu. I s dobrodružným koupáním!