Ráno se probouzíme a do oken klepou kapky deště. Nasnídáme se a už bez deště - jen se zataženou oblohou vyrážíme směr Hallstatt. Projedeme Bad Aussee a pak přichází dobrodružství. Za místním nádražím se cesta zúží a dosáhne kvalit cesty 4. kategorie. Pak začne zprudka stoupat. Ve chvili, když už si myslíme, že hůř nebude, mineme pokračování cesty, které miří doprava. Je tam značka zákaz vjezdu. Pravděpodobně sesuv strhnul cestu vedoucí po vrstevnici. A jelikož není jiná volba, pokračuje cesta přímo nahoru. Buldozerem vyhrnutá a štěrkem podsypaná cesta vede kolmo nahoru - test řidičškých zkušeností. Dvojka, pod plynem, neubrat, neřadit a modlit se. Nahoře se to zlomí a to co jelo nahoru se šine i dolů - brzda skoro na zemi a pocit, že i když mám zablokované kola, stejně na tom štěrku jedu dolů... No masakr.
Když konečně mineme provizorní cestu, začneme serpentinami sjíždět k Obertraunu. I tady cesta dosahuje sklonu 23 promile. Mazec.
Před námi vidíme Hallsattské jezero. V průvodci je psáno, že od května je město uzavřeno. Přemýšlíme, kde závory jsou - nakonec si vzpomeneme - jsou na samotném vjezdu do městečka - kam ani nechceme vjet. V Obertraunu je jedno velké záchytné parkoviště - to míjíme a pokračujeme tunelem ve skále přímo do Hallstattu. Všude kolem cesty jsou směrníky na další odstavné parkoviště. Všechny jsou prázdné. My zaparkujeme mimo ně, ale po chvíli si to rozmýšlíme - nechce se nám platit pokuta - a tak popojíždíme dále - mezi domy až na parkoviště na konci cesty. Tady se již neplatí a parkuje tu už 5 aut - všechno češi...
Sotva vstoupíme do městečka, začne pokrapovat. Spolu s šikmookými turisty otvíráme deštníky a pokračujeme v prohlídce.
Po pěti minutách je po dešti.
Nalézáme i naši oblíbenou značku "Pozor číšníci!"
Projdeme skoro celé městečko a nakonec se nám otevře všem známý výhled. Určitě jste ho všichni viděli na pohlednicích, kalendářích nebo v letácích cestovních kanceláří. Ovšem v lepším počasí.... My si ale vybírat nemůžeme, proto jsme rádi, že jsme tady a užíváme si to.
Po stěnách domů se pnou ovocné stromky - ač je teprve začátek května, jsou tu už takto velké meruňky!
U tohoto výhledu se otáčíme a vracíme se městečkem nazpět. Dojdeme až k lanovce, koupíme si lístky a vyvezeme se k muzeu nad městečkem.
Lanovky jsou nově upravené a vůbec vše je oproti minulé návštěvě Hallstattu trochu jiné. U horní stanice lanovky je postaven nový výtah s lávkou k restauraci. Můžete je využít, nebo si to obejít kousek - ale opravdu kousek - pěšky.
Vlevo restaurace - vpravo horní stanice lanovky s výtahem.
Větší překvapení nás ale čekalo před restaurací - od minula tady vznikla nádherná vyhlídka. Betonová špice s nerezovým zábradlím visí nad hlubokým údolím. Nádherné výhledy.
Pozorujeme protější vrchol Krippensteinu, který chceme navštívit další den. Neustále se halí v mracích. Chvilkami zahlídneme stavby na vrcholu, ale většinu času je v mracích. Alespoň nad námi chvílemi svítí sluníčko.
Zajdeme si v restauraci sednout na jedno orosené a pak pokračujeme pěšky směrem k muzeu. To mineme a stoupáme prudce vzhůru. Asfaltová cestička je tak průdká, že kdybychom natáhli před sebe ruce, dotkneme se cesty. No skoro...
Nadáváme spolem na místní turistické značení. Podle mapy máme jít po čísle cesty, které tu vůbec není. Špatně značené odbočky - tedy jestli vůbec. Zlaté Čechy... Alespoň v něčem jsme lepší než okolí...
Ještě chvíli potkáváme pozůstatky po těžbě soli. Pak konečně najdeme místo, kde máme odbočit, Zhruba po 100 metrech nalézáme naše značení. Trochu pozdě, že?
Po prudkém výstupu, při kterém jsme se pěkně zapotili začínáme sestupovat po cestě sypané štěrkem. Po chvíli narazíme na odbočku, značenou "pro zkušené". Neriskujeme a raději pokračujeme po cestě. Odměnou je nám nádherný výhled na hučící vodopády mizící pod mostem v hlubokém údolí.
Nebe je neustále ocelové, ale neprší. Pozorujeme divokou vodu a ani si nedokážeme představit, jak to tady hučí při jarním tání.
Scházíme cestou do údolí - třeba i tunely vysekanými ve skále.
Kousek za tunelem nalézáme krásnou tůňku plnou malých - krásně zaoblených bílých kamenů. To je to místo o kterém mluvili Marc s Lumírem! Voláme jim a potvrzuje se to. Před sedmi léty ale bylo takové sucho, že se pro kamínky dalo dojít suchou nohou. Dnes je ale vše jinak. Ač to tak na fotce nevypadá, je tady hluboká a ledová voda. Přímo naproti tohoto místa je mezi keři schovaná odbočka k vodopádům, kterou skoro míjíme.
Cestiškou plnou schůdků vytesaných v kamení a po dřevěných lávkách sestupujeme kolem spousty vodopádů dolů do údolí. Pak už jen pohodlně lesem dojdeme přímo k našemu autu opuštěnému na parkovišti.
Sedáme do auta a rozhodneme se nejet po prudké a rozbité cestě nazpět, ale projet tunely začínajícími přímo v Hallsatattu na sever. Tunely jsou úžasné - tubus pouze pro jedno auto, který se kroutí vlevo, vpravo, nahoru, dolů... Uprostřed cesty je dokonce parkoviště, které ústí ven a můžete tu na krátkou dobu parkovat zdarma. Z vyhlídek vidíte přímo na centrum městečka.
Napojujeme se na cestu, po které jsme jeli včera sem. Zastavujeme ve velké vracečce na parkovišti a jdeme se ještě jenou podívat na Hallstattské jezero, Krippenstein a Dachstein.
Na mapičce vidíte naši cestu - lanovkou nahoru k restauraci, kolem muzea prudce nahoru, pak doleva a z kopce k vodopádům. Malé vodopády jsou značeny červenými tečkami.
Další dny naší cesty:
Den třetí - Krippenstein a Five Fingers
Komentáře (0)