Po druhé okolí Ratiboře

Vyzvedáváme je na chalupě a popojíždíme do nám již známé cukrárny v Ratiboři. Sedáme si od přístřešek do křesílek a dáváme si osvěžení. To je klasický začátek našich výletů - u pití a jídla :)

Po odpočinku popojíždíme kousek dál, za Hošťálkovou, kde nás Janka bere do hory. Parkujeme na velkém plácku po stahování dřeva a vyrážíme.

Hned u první kešky potkáváme kačera s třemi georobůtky. Marcelka zmíní něco o tom, že táta loví a je usměrněna jedním z dětí, že ani z nich jedno není jeho! Každý z nás jde ale trasu opačným směrem a tak se loučíme s tím, že se za chvíli zase potkáme.

Cestou narážíme na půvabné skalky u kterých je jedna z keší. Sluníčko příjemně hřeje a ani při brouzdání lesem nenarážíme na komáry. Tak to je lahoda!

V půli cesty potkáváme naše protijdoucí kolegy a s úsměvem hlásíme, že cestou je vše v pořádku.

Luma na stromovce

Nakonec dáme všech čtrnáct keší z periodické soustravy prvků a vracíme se k autu. Odpoledne ale ještě nekončí. Nasedáme do oře a popojíždíme k vodní nádrži Bystřička. Proč? No přece kvůli kešce! Je tady parádní pětka a Lumča má chuť trochu prubnout jeno nové lano, které dostal k narozeninám.

Cestou vzpomínáme, kdy že jsme to tady byli naposled. Já s Lumčou tipujeme na loňské jaro. Nemůžeme se ale shodnout. A tak otevírám tento elektronický zápisníček našich cest a zjištění mi vyráží dech. Okolí Ratiboře jsme navštívili LETOS v únoru! Před pěti měsíci! Mám tu hlavu z tohoto divného zamotaného roku tak zasekanou, že mi to přijde už strašně dávno a ne a ne abych si to v té makovici srovnal. Tady musel proběhnout nějaký časový posun, jinak to nechápu.

Keška je schovaná v jednom z otvorů na stěně splavu. Luma rozbaluje lano, pásá se do podvazkového pásu a spouští se. To zní blbě, co? Ale je to tak! Dole žuchne do vody (řízeně) a i s keškou se vrací opět nahoru, kde loguje a jde se znova spustit. Tak spuštěného Lumíra jsme ještě neviděli!

Když už procházíme pod hrází, nedá nám to a vystoupáme nahoru. Byli jsme odsud kousek na našich kešolovech, ale u přehrady jsme ještě nikdy nebyli. Takže toto místo má premiéru. Pak už míříme nazpět do Bordovic, kde si děláme ohýnek a pečeme buřtíky. Sedíme až do tmy a snažíme se ještě zahlédnou kometu Neowise - ale máme smůlu. Buďto je moc světla, nebo se nám - než se setmělo - stihla schovat za les kousek nad obzorem.

Druhý den je zábavo-pracovní - Já spolu s Lumou leštíme naše čtyřkolé miláčky a holky něco kutí na zahradě. Nakonec to vše uzavřeme siestou!

Díky kamarádi za parádní víkend.