Opět se vydáváme společně s Marcelkou a Lumírem na jih Moravy oslavit společně Silvestr. Po Bzenci přišel na řadu Mikulov.
Na cestu vyrážíme v pátek dopoledne. Máme sraz kousek od Velkých Němčic u Hustopečí. Chceme se jít projít za keškami a Marcelka zde nachází cestu sice lesem, ale po asfaltu, abychom nepřijeli na ubytování celí od bláta.
A tak společně prokličkujeme Nosislavský a Knížecí les a odlovíme spoustu schránek. Nakonec máme v nohách více než 17 kilometrů a na ubytování přijíždíme pěkně uťapkaní.
Ubytováni jsme skoro v centru Mikulova v krásném apartmánu v podkroví. Vše je krásně čisté a pohodlné. Jediným problémem bylo pro nás zvládnutí indukční varné desky. Trápili jsme se s ní snad hodinu, než se ji Lumírovi podařilo spustit. Bez návodu je tady člověk s plynem ztracený.
Večer jde ještě Janka s Marcelkou a Lumírem na procházku nočním Mikulovem a vrací se nadšení.
30. 12. 2024 - Za keškami do Rakous
A že to je jen kousek...
Luma osedlá svého oře a odveze nás kousek východně za Mikulov na kopeček do Mušlova. Tam necháváme autíčko stát a sestupujeme z kopečka na jih, k Novému rybníku. Přejdeme přes koleje a odbočíme doprava k letohrádku Portz:
Lovecký zámeček, nazývaný také Portz nebo Lusthaus, nechal postavit na počátku 17. století kardinál Dietrichstein. Zámeček byl postaven na vyvýšeném místě na ostrově uprostřed Nového rybníka, jediná přístupová cesta k němu vedla přes cihlový most na jihu (je dodnes zachován). Dvoupodlažní stavba obdélníkového půdorysu byla inspirována italskou fortifikační architekturou a obklopovala ji okrasná zahrada. Již v 18. století zámek chátral, šlechta o něj zájem ztratila zcela kvůli výstavbě železniční trati v roce 1872. Nová trať přeťala stávající rybník, jehož jižní část byla zcela vysušena.
My si prohlédneme okolí, vyfotíme se u vstupu do sklepů místního vinařství a jdeme se podívat na cihlový most, který vede prakticky odnikud nikam a nepřemosťuje nic kromě malého potůčku.
Na informační ceduli vidíme žalostný stav mostu před rekonstrukcí. Nyní je krásný.
Vracíme se nazpět na značku a procházíme do Rakouska. Máme v plánu projít vesničky Steinebrunn a Drasenhofen a odlovit si zdejší kešky. Počasí nám přeje, svítí sluníčko a pofukuje mírný větřík. V dálce vidíme Mikulovský kopeček.
Nakonec jich najdeme třináct a dvě se nepodaří.
Vracíme se nazpět na ubytování, dáme si večeři a pak již po tmě se vydáváme na průzkum Mikulova. Kafechtiví si najdou malou kavárničku v patře, kde si dopřávají denní dávku kofeinu, pak obejdeme zámek a vyfotíme se pod ozdobeným stromem.
31. 12. 2023 - Z Dolních Věstonic na Děvín
Na Silvestra máme v plánu zdolat Děvín. Počasí ale nepřeje. Venku je mlha a fouká ledový vítr. V klidu snídáme a rozhodujeme se to risknout. Tentokrát se poprvé pokusíme zdolat Děvín severní stěnou - to proto, že je zde nová virtuálka, která vyžaduje fotku u Andělky. A tak parkujeme u hotelu na vyhrazeném parkovišti (je prázdné, tak snad nebude problém) a první cesta nás vede ke starému lomu, kde se těžila hlína pro cihelnu. Je zde Národní přírodní památka Kalendář věků:
Stará cihelna ukrývá ve sprašovém odkryvu až 100 000 let (poslední doba ledová) staré záznamy vrstev půdy, které umožňují rekonstruovat vývoj krajiny Jižní Moravy. Díky odlišnému fyzikálnímu a chemickému složení jsou pruhy půdy různě zbarvené, a podle délky období různě silné. V příslušných horizontech spraše lze najít prehistorickou faunu (př. mamut, srstnatý nosorožec, sob aj.). Sprašový profil vyhloubený dr. Klímou je asi 20 m vysoký, 5 m široký a 3 m hluboký.
Pak už jen vystoupáme pár metrů do stráně a jsme u Andělky - Pálavského anděla Lásky:
Pak už pomalu stoupáme po červené značce na Děvíčky. Ty jsou už ponořeny v mracích a obleženy davy. Tolik lidí jsme tady ještě nepotklai ani za podstatně lepšího počasí. A tak se tu moc nezdržujeme, odlovíme kešku a pokračujeme k vysílači, kde nás čekají další. Po zdolání vrcholu a sestupu ke skalní vyhlídce Strážce se rozhodujeme jít cestou, kterou jsme ještě nikdy nešli. Po zelené a modré značce obcházíme pálavský masiv ze severu a vracíme se k hradu. Vidíme skály Děvína z úplně jiného pohledu.
Navíc ze severu nefouká a tak se jde moc příjemně. Sešup od hrafu do Věstonic už je hračka. Abychom odčinili parkování na vyhrazeném parkovišti, sedáme si do resturace na pozdní Silvestrovský oběd.
Cestou nazpět do Mikulova zastavujeme na kešku u lomu Janičův vrch. Chceme odlovit ještě jednu bonusovku, která je umístěna trochu mimo. A tak popojíždíme co to dá, až ke statku, kde se chovají koně. Musíme jím projít až na druhou stranu. Jelikož je nám blbé se toulat v technickém zázemí, prosíme muže pálícího větvě o povolení. "No když už jste došli až tady..." A tak pokračujeme k cestě za statkem, která možná kdysi byla polní cestou - nyní jsou to hluboké bahnité koleje rozjeté do hloubky a plné vody. Jít z druhé strany by byl masakr... Když se vracíme nazpět dávámě se chlápíkem do řeči a zjišťujeme, že dlouho jezdil s koňmi na Hukvaldech v oboře... Svět je malý.
Před půlnocí jdeme ještě na procházku Mikulovem a o půlnoci už sedíme na pokoji, cinkáme si společně šumivým vínem a pozorujeme ohňostroje střešními okny. A máme dvě velká přání - ať jsme zdraví a šťatsní!!!
1. 1. 2024 - Svatý kopeček
A je tady první den nového roku. Ještě před úsvitem nás budí bubnováni deště na střešní okna. Déšť ustává až kolem deváté - v ideální čas na to, abychom opustili ubytování, zaparkovali auto a vydali se na Svatý kopeček. Po dešti kameny pekelně kloužou, tak musíme být hodně opatrní. Na vrcholku se na nás začíná usmívat sluníčko. Paráda!
Projdeme se po vrcholu kolem památek až na vyhlídku nad lom Janičův vrch, kde jsme byli včera. Odlovíme s trochou pomoci nové a pro nás i staré kešky a pak sestoupíme k autům. Nás nutí práce se vrátit rychle domů, Marcelka s Lumírem ještě využívají dne k dalším procházkám.
Děkujeme kamarádi za společně strávený konec roku a tešíme se na další výlety a zážitky.
Všechno nejlepší!!!
Komentáře (0)