Srpnové výpady

12. 8. 2023 - S Ferdou na Přelač

Janka dostla chuť odlovit Daliborova bubáčka - tedy virtuálku v místě zvaném Uplaz. Za celý den jen jedna keška? Ano! I to se může stát. Ráno nakládáme v Havířově Ferdu, parkujeme u studánky Přelač nad Horní Lomnou a vyrážíme do kopečka - čeká nás jen nějakých 200 m převýšení po pohodlné cestičce.

V logu na bubáčkovi Janka popsala celý dnešní den:

Nevím, co mě to uprostřed týdne napadlo, ale umanula jsem si odlov tohoto dlouho odkládaného bubáčka. Tom nebyl proti a tak jsme v pátek zavolali našeho mudlohighlandera Františka, jestli se přidá a v sobotu ráno vyrazili.
Výlety s Františkem kolem Horní Lomné máme totiž spojené s houbařením a průjezd Dolní Lomnou se zase neobejde bez zastávky ve zdejší cukrárně.
No nejinak tomu bylo i dnes. Zastavili jsme na doporučeném parkovišti a pomalou procházkou stoupali k lesu. A za chvíli to začalo... "Tady, tady, tady sedím! Já tu nechci zpráchnivět!" Volaly na nás houby, které seděly kolem cesty, jedna přes druhou. No nechejte je tam, když tak volají. Nosím v batohu pohotovostní skládací tašku a nůž je přece povinná výbava. Když jsme došli k fotící ceduli, už jsme jich měli požehnaně.
A na zpáteční cestu zvolil František zkratku lesem a bylo vymalováno. Zase jsme toho dovlekli domů habakůk! Takže smaženice k večeři u nás, smaženice u sousedů, houbové rizoto malé Lucince a už mažu krájet zbytek na houbovou čalamádu a ty větší kousky na sušení ;o)
Děkujeme Daliborku za pozvání do těchto krásných míst. Moc rádi jsme se zastavili. Jen snad příště... No ale mohli jsme dělat, že neslyšíme a ušetřit si zábavu až do noci :o)

16. 8. 2023 - Pro kešku pod splav

Tento středeční výpad byl velmi zvláštní. Jak na den odlovu, tak na to, co jsme odlovili. Tady jsou slova Janky z logu u v pondělí zveřejněné kešky "Veverka":

Neuvěřitelné 3. den po publikaci a stále volné [FTF]. Vyluštěno jsem měla na první kouknutí hned po publikaci, ale bylo pondělí a to se z práce neurveme a říkali jsme si, že bude někdo z místních rychlejší. A tak jsme občas skoukli logy a pořád nic. Vážně už jsme dnes ráno neodolali, sedli do geovozu a tradá směr Opava přesvědčit se na vlastní oči.
Zaparkovali jsme hned za mostem a pak volnou procházkou až ke keši. S napětím jsme sundavali schránku a otevírali logbook. Vážně bez zápisu! To bylo radosti, na starém Bělidle :)
Děkujeme RONYX za pohodové luštění i pěknou ranní procházku. Veverky máme moc rádi. V zimně k nám dokonce jedna chodí na okno pro oříšky.

No a když už jsme tady a ráno začíná být pěkně horké, vymyslí Janka odlov jedné speciální kešky:

Zápis z mého logu:
Dnes ráno jsme si dojeli pro nepochopitelné FTF na kousek odsud visící veverce. Po třech dnech od zveřejnění to je v této době nepochopitelné, ale stalo se. Když už jsme tady, rozhodujeme se popojít kousek ke splavu a vyhodnotit, zda se dá odlovit tento zajímavý kousek.
Vody v řece je málo, sotva se vleče, tak snad to bude pohoda. No skutečnost byla trochu jiná. Vydatné deště minulého týdne stále ještě stékají z hor a splav hučí docela slušně. Uprostřed je hromada naplaveného dřeva a nečistot a počítat dle hintu sloupy se nedá - prostě nejsou vidět. Není vidět ani co je pod vodou. A tak - jsa vybaven pro tuto akci - oblékám plavky a vodobuty a opatrně vstupuji do proudu mezi kameny.
Voda je příjemná, jen nohy zajíždějí hluboko pod slizké kameny a při troše neopatrnosti to může skončit nepříjemností (např. zlomeninou...). Janka nalézá dlouhý klacek a hází mi ho - jako opora určitě dobře poslouží. Po pár metrech skoro po čtyřech narážím na vyvýšenou plošinu a zjišťuji, že splav není až pod jeho hranu vysypán kameny, ale má asi tři metry široký plochý pás. Tady už se jde podstatně lépe - tyčka mi slouží spíše jako tykadlo, kterým pod hladinou zčeřené vody nahmatávám hranu plochy, abych nezahučel mezi kameny. Pod nohama se to místy houpe, ale drží. Dojdu do míst, kde odhaduji místo s keší a snažím se pod tekoucí vodou něco uvidět. Ani prd. A tak nezbývá než udělat ten rozhodný krok. Dostanu lískanec proudem vody a už jsem za hlavním proudem. Že by tu netekla voda se říci nedá a tak neustále smáčen hledám stříbrnou kovovou tubu se schránkou. První sloupek - nic. Postupuji dál ke druhému a zase nic - nebo že by??? Jo! Stříbrná tuba už není stříbrná, ale má své jedinečné mimikry. Po nalezení přichází další zádrhel - nejde otevřít. Snažím se co můžu, ale lovec před námi ji dobře utáhl (ten chlap musel mít neuvěřitelnou sílu). Nebo ji já prostě nemám.... A tak se doba sprchováni prodlužuje a prodlužuje. Nakonec vítězí duch nad hmotou a PETka je venku. Teď opatrně dojít ke břehu, zalogovat, znova se krok za krokem dostat pod vodopád, zavřít a znovu se doplížit ke břehu. Kolem je nádherné teplé ráno slibující, že teploměr za chvíli svým rtuťovým sloupcem sestřelí číslo 30. Nazpět k autu se vracím v plavkách s úsměvem na rtech. Bodík s parádním osvěžením. Díky! Bodík frčí!

17. - 20. 8. 2023 - Mega Event v Uherském Hradišti

Tento výlet na event naplánovala Janka už dloho před jeho spuštěním. Říká, že ráda kolem sebe vidí hromady stějně postižených lidí :) No a protože o prázdninách žádnou dovolenou nemáme, bereme si alespoň dva dny volna a děláme si prodloužený víkend v okolí UhHradu.

Přijíždíme do Hradiště ve čtvrtek, ubytujeme se v hotelu kousek od náměstí a vyrážíme lovit nové kešky v okolí. Naposledy jsme tady byli na přelomu srpna a září 2020 - tedy před třemi léty. Za tu dobu je tady plno nových schránek a labek k odlovení.

Venku je pořádné horko a zastávka na pivo ve stínu hospůdky byla nutná. Než ho stačíme dopít přežene se slejvák. Pak ještě chvíli prší (deštníky to jistí) a zase se dělá modrá obloha. Cestou potkáváme další kačery a navzájem si pomáháme a povídáme si.
Na večer před setměním jdeme odlovit Wilmu, o které Janka už dlouho snila. Je na kraji parku a okolo neustále někdo pochoduje. Nakonec se nám podaří odečíst digitální souřadnice, které nás vedou na kopec, kde jsme minule neodlovili "Kde je ten Metod?" Takže prvně jen Wilmu, pak Metoda, k tomu okno....

Janka k tomu píše:

Milá Wilmo, tys nám dala! Prý ještě tuto a jdeme na hotel, za chvíli je tma. Jenže... Finále trošku dál, než jsme čekali. V bílé sukni a sandálech to bylo po odpoledním dešti docela Ftipné, ale dopadlo to dobře. Jenže když už jsme tu, tak ještě tyto dvě, ať se zítra nemusíme vracet a ještě tuto... ?
No na poslední už jsme si museli přisvítit, no tma jak v Hradišťu ? Ale tento povedený kousek za to rozhodně stál a tak rádi necháváme FP a už se těšíme na starší sestru.

Je to tak - na hotel se vracíme úplně po tmě. Tedy až okolo desáté hodiny, celí uťapkaní a unavení. Ale s hromadou zážitků a kešek!

Vlevo je Wilma - vlastně už ne - někomu se keška, nebo její majitel tak nelíbil, že si stěžovali až u Groundspeaku - tedy provozovateli geocachingu v USA - a owner ji musel přejmenovat na Magnetickou Sedmisegmentovku. Lidé dokáží být zlí... Přitom je to jedna z nejparádnějších keší, které jsme potkali!

---

V pátek ráno se vydáváme kousek severněji nad Hradiště na další Waldiho kešky. Sluníčko ale na loukách tak nemilosrdně pálí, že po prvních pár kouscích obracíme nazpět. Je mi z toho horka až špatně. Rozhodujeme se schovat někam do lesa a padne nápad zdolat Buchlov. Když už jsme ale tady, zajedme si odlovit druhou Wilmu kousek za zdymadla na Baťově kanále. Chvíli stojíme a pozorujeme, jak zdymadla vcucnou a zase vyplivují lodičky z jedné strany na druhou.

Pak popojíždíme a parkujeme u hospůdky v místě zvaném Pod Břesteckou skalkou, dáme si oběd a vydáváme se po zelené do kopečka. Kolemjdoucí nás upozorňují, že jít po zelené je rasovina, ale když my tam máme ty kešky! Je pravda, že je to pořádný krpál, který se jde nahoru o poznání snadněji, než dolů. Takže jdeme v dobrém směru. Zdoláme převýšení asi 200 m a dojdeme na Čertovo sedlo. Odtud je to už jen kousek ke svaté Barborce:

Odtud je to na Buchlov jen pár stovek kroků. Cestou potkáváme krásné houby, úschovnu psů a také občerstvení. Pak vyjdeme k pokladně hradu a kupujeme si vstup na věž, ze které je nádherný výhled do okolí. Pod věží se pokocháme krásnými dílky v galerii a pomalu se po červené značce vracíme k autu.

Pěkně spocení a unavení stojíme u auta a Janka stále něco kutí v mobilu. "Co tam hledáš???" "No je tady ještě kousek jedna keška - Břestecká skalka - a je to jen pár metrů odsud, to přece dáme ne?" Proč já té holce nedokážu zhola nic odepřít???
Vyrážíme do kopečka, zprvu jen mírného, který se záhy mění v krpál skoro kolmo nahoru. Pod nohama klouže půda proměněná horkem a suchem v prach a my - abychom se mohli nadechnout - využíváme kmeny stromů, ke kterým se přitahujeme a o které se opíráme - nikde není ani kousek rovinky, či jen trochu mírnějšího svahu. Nahoru se vyšplháme propocení, zaprášení a bez plic - ty zůstaly - zrádkyně - někde dole...

Abych nebyl jen negaticistický - je tady nádherně!

Vydýcháme se a popojdeme zase kus dál, kde by v kopci měla být další keš. A k tomu blbě označená a na stromě. Když z něj slezu, tak si klepu na hlavu. Nejsme my blázni??? Oklikou, která není tak strmá se vracíme k autu a jedeme do Uherského Hradiště. Tady se ještě zastavujeme na předeventovém eventu, kde se u autobusové zastávky logujeme, jsa při tom zachycení vysmátým pořadatelem:

A je tady sobota - den megaeventu. Začínáme na náměstí, kde je první event s podpisem na zeměkouli, pak pokračujeme do Smetanových sadů na výstavu fotek a pak samozřejmě na megaevent. V pořádném horku pobíháme po celém Hardišti a všude potkáváme spoustu neznámých i známých kačerů. Tady se pozná, že geocaching nám zkracuje vzdálenosti. To co by bylo normálně daleko, je pro nás jen jeden a půl kilometru. Kousek - je to jen pár kroků!

A je tady neděle - poslední den našeho prodlouženého víkendu. Balíme se a vyrážíme jen o kousek dál - do leteckého muzea v Kunovicích. Jsme tady první a úplně sami. Využíváme toho a postupně projdeme všechna otevřená letadla. Od turboletů až po Naganský expres. V něm se posadíme a sledujeme pořad o tom, jak jej parta dobrovolníků rozebrala a pak dostala do muzea, kde jej zase museli složit. Šílená dřina ještě šílenějších bláznů. Až jsem z toho měl slzy v očích. BORCI!

No a pak už nám zbývá jen cesta domů. Samozřejmě, že ne jen cesta - ještě nějaké ty kešky. A hned je tady největší, jakou jsme kdy viděli. - Kačerova babička. Bedna jak kráva. Ne-li větší:

Po vyluštění a přečtení bezpečnostních informacích ji i otevíráme:

No a pak už opravdu poslední keška a nadšená Janka. To se nám to pěkně povedlo!