Je sice teprve polovina února, ale venku je jaro jak se patří. A tak vyrážíme na nedělní výlet užít si krásné počasí a ulovit pár kešek.

O půl desáté nakládáme Lumíra a Marcelku a míříme směr Ratiboř. Minulý týden jsme byli kousek od Racibórze v Polsku, tentokrát ale míříme jižněji, mezi Valašské Meziříčí a Vsetín. Cestou se zakecáme a já zapomenu odbočit z dálnice, a tak se musíme kousek vrátit. To nás ale zase vede kolem památníku B24 Liberator, který zde havaroval za druhé světové války. A tak u něj zastavujeme - podívat se na památník, ale i odlovit kešku k tomuto památníku náležející.

vrtule.jpg

Nasedáme nazpět do auta a Janka nám cestou čte příběh, který se zde tenkrát odehrál:

V neděli 17. prosince 1944 se nad severní Moravou a Slezském odehrála mohutná letecká bitva mezi německou Luftwaffe a americkou 15. leteckou armádou USAAF, která vešla do dějin II. světové války jako největší vzdušný souboj nad naším územím v tehdejším Protektorátu Böhmen und Mähren.
Toho dne odstartovalo z jižní Itálie z 13 letišt 15. americké letecké armády 527 težkých čtyřmotorových bombardéru B-17 Flying Fortess a B-24 Liberator v doprovodu 300 stíhaček P-38 Lighting a P-51 Mustang. Cílem této mohutné letecké formace bylo bombardování a znicení továren na výrobu syntetických paliv v Odertalu a Blechhammeru Nord a Süd v nynějším Polsku. Nad jugoslávským pobřežím bombardéry vytvořily tři skupiny pro útok na jednotlivé cíle. Jakmile byly americké svazy zachyceny radiolokátory Freya na Istrijském poloostrově, spustili Němci poplach. Při přeletu nad našim územím v oblasti mezi Olomoucí a Přerovem byl jeden z bombardovacích svazu napaden německými stíhači, kteří proti němu odstartovali ze vzdálených letišť až z okolí Berlína. Jednalo se o asi 100 stíhacích letadel typu Messerschmitt Bf 109 G a Focke-Wolf FW 190 A elitní stíhací eskadry JG 300 „Wilde Sau“ určené k obraně „německé říše“. V následné gigantické bitvě, která se na nebi po sléze rozhořela a rozšířila se i do prostoru Novojičínska bylo zničeno celkem na 53 německých stíhaček a 25 letadel amerických a znamenala ztrátu 222 letců obou bojujících stran.

liberator.jpg

Ve skupině bombardéru, která toho dne časně ráno odstartovala z letiště v italské Torrette s cílem bombardovat továrnu na výrobu syntetických paliv v Odertalu (dnes Zdieszowice v Polsku) letěl v sestavě 765. squadrony 461. bombardovací skupiny na pozici číslo tri Consolidated B-24J Liberator (výrobní číslo 42-50953) "Flying Finger" (v překladu - Létající prst) s osádkou ve složení první pilot 1st Lt. Philip J. Crossman, druhý pilot 2nd Lt Earl W. Kreps, navigátor 2nd Lt William L. McLain Jr., bombometčík F/O Hugh W. Hanley, zbrojíř letky 1st Lt. Jack R. Cody, horní střelec Sgt Leonard C. Geier, levý boční střelec S/Sgt Walden A. Barson, dolní střelec Sgt William C. White, přední strelec Sgt Lawrence M. Eidsmore, pravý boční střelec Cpl John A. Sainio Jr. a zadní střelec Sgt Bernard C. Freeman. Stálý počet deseti můžu osádky tentokrát rozšířil na jedenáct 1st Lt Cody, který vystřídal v horní střelecké věži Sgt Geiera, jenž je jinak palubním mechanikem a horním střelcem v jedné osobě.
V 11.45 hod. je tato skupina nad obcí Troubky na Přerovsku nečekaně napadena přibližně padesáti německými stíhačkami Focke-Wulf Fw 190A a Messerschmitt Bf 109G. Němečtí piloti zahajují útok. Prolétávají obrannou palbou bombardéru a dorážejí jako vosy. Zahajují palbu až z těsné blízkosti. Uspořádání strojů v letové obranné formaci se začíná pomalu rozpadat. Crossmanuv Liberator je při tom zasažen řadou střel. Motor číslo tri odchází.
Útočníci se formují ke druhému útoku a ve dvou ostřelují bombardér. Nalétávají na zadní část Liberatoru. Zadní střelec Sgt Freeman křičí: „Doslal jsem jednoho z nich“. V tom okamžiku je však bombardér B-24 zasažen dávkou 20 mm granátu, které explodují uvnitř trupu. Plechy jsou vyrvány a odlétávají do volného prostoru. Bombometčík F/O Hanley je zasažen střepinou do levé nohy, dávka střel zasahuje zadní část letounu, kde smrtelně zraňuje čtyři zadní střelce. Zasažena je rovněž i horní střelecká věž, v níž operuje 1st Lt Cody. Ten je těžce zraněn v obličeji – střepina zasáhla jeho levé oko. Stg Geier je zraněn střepinou granátu do kolena. Němečtí stíhači se nyní také zaměřují na přední část letadla, která je pokropena dávkou střel.
Po sérii útoků je stroj ve velmi špatném stavu. Piloti doslova zázrakem ještě drží Liberator ve vzduchu. Kontrola nad letounem se však stále zhoršuje. Střely poškodily elektroinstalaci a další rozvody, intercom je zcela vyřazen z provozu a velitel Crossman nemá žádné informace o dění v zadní části letadla. Začíná odcházet i motor číslo čtyři.
Vibrace se zvyšují. Bombardér drží ve vzduchu již jen dva motory. Před několika minutami se poškozený stroj odpoutal od svého boxu a nabral jihovýchodní kurz. Bombometčík F/O Hanley se pokouší odhodit náklad pum. Díky poškozené hydraulice však nejdou dveře pumovnice otevřít, a tak volí jedinou možnost - odhoz pum pres zavřené dveře. Bomby s rachotem trhají kusy duralových plechu a padají k zemi. Z rozbitých dveří se stane posléze ideální únikový východ.
Situace je již neudržitelná a velitel dává signál k okamžitému opuštění letadla. Z přední střelecké věže se souká do trupu i Stg Eidsmore. Na několik málo sekund se ho zmocní panika, když nemůže najít svůj padák. Naštěstí jej nachází pod stolkem navigátora. Svléká si ze sebe tzv. Mae West, navléká padák a dává se na cestu k pumovnici. Tady již je několik členů posádky, kteří pomáhají Lt Codymu s navlečením padáku. Sgt Eidsmore najednou zjišťuje, že si zapomněl své GI boty v předku letadla. Vrací se pro ně a při zpáteční cestě vidí na podlaze unikající olej nebo hydraulickou kapalinu. Když se dostane zpět k pumovnici, je někým vyhozen ven. Postupné opouští letadlo i ostatní. Jako poslední opouští letoun i oba piloti.
V rozstříleném „Flying Fingeru“ zůstala bezvládná těla čtyř střelců, kteří se zřítili i s letadlem za obcí Palačov na pozemek Vojtěcha Štramberského. Letadlo po dopadu explodovalo a hořelo až do druhého dne. 7 mužů na padácích přistálo v okolí obce Starojická Lhota. Bombometčíka F/O Hanleye vítr zanesl až do obce Polom. Všichni byli postupně zadrženi. Kreps, McLain a Eidsmore byli odvedeni na četnickou stanici ve Starojické Lhotě a poté několik dnů německými orgány vyslýcháni. Dva těžce zranění letci Lt Cody a Stg Geier byli převezeni do lazaretu Wehrmachtu v Hranicích. Všichni se poté postupně ocitli v německých zajateckých táborech, kde se však dožili konce války a vrátili se zpět domu do USA.

V srpnu 1991 navštívil Palačov pan Lawrence Eidsmore, bývalý přední střelec Liberatoru "Flying Finger". Po téměř padesáti letech byl bez problému schopen najít nejen místo, kde přistál na padáku, ale i budovu ve Starojické Lhotě, ve které byl po svém zajetí nějaký čas zadržován, než byl převezen do zajateckého tábora. Setkal se i s „dívenkou“ paní Danou Poláchovou, které tehdy věnoval svůj šátek.

Za chvíli již parkujeme v Ratiboři u magistrátu. Jak je u nás dobrým zvykem, začínáme naší cestu osvěžením - tentokrát v cukrárně, kde si dáváme občerstvení a teprve potom vyrážíme na naši cestu za keškami.

dsc02308.jpg

Počasí nám přeje a my si ho užíváme. Lumča schová mobil a prohlásí, že když má s sebou Janku, už ho vůbec nebude potřebovat... A taky že jo!

dsc02312.jpg

Ale tak zadarmo to také mít nebude. Dostává od Marcelky přezdívku "Drevokocúr" a je vyhnán do korun stromů. Ale abych to řekl správně - Lumír to šplhání miluje a tak do se těch korun těší :)

dsc02319.jpg

Vrcholovka  jako odměna za zdolanou T4,5.

dsc02320.jpg

Není ale všem stromům konec!

dsc02325.jpg

Příroda se probouzí - kolem cest už raší devětsily.

dsc02326.jpg

Posezení s výhledem u chaty Nivka. Janka s Marcelkou zde objeví krásnou, zvláštně zabarvenou a přítulnou kočku - věnujeme jí kus své svačiny.

dsc02330.jpg

Odtud nás už čeká jen klesání. Vítr je tedy už hodně silný a tak sestupujeme rychlým krokem do lesa, kde se vítr utiší. Projdeme kolem místního arboreta, kde se nachází sbírka tradičních ovocných dřevin Valašska a západního Slovenska, včetně odrůd, které bývají často nedoceňovány nebo přímo opomíjeny. My ale pokračujeme opačným směrem po cyklostezce nazpět do Ratiboře.

dsc02334.jpg

Cestou odskočíme odlovit mysterku, kterou Marcelka vyluštila doma a využijeme k tomu i silniční most. I když Lumčův mobil nenaviguje, stejně se nám jí podaří najít.

dsc02339.jpg

Máme před sebou ještě rovnou cestu vedoucí od Vsetínské Bečvy do Ratibořic, kolem které je ještě několik keší. Brodíme se blátem a hodnotíme, že největší paseku v lese dělá kůrovec a lesáci. Ti svými stroji dokáží každou cestu proměnit v dokonalé bahniště. To že je jaro na spadnutí už dokazují sněženky, které vidíme v jedné zahrádce u cesty.
Takže nakonec uzavíráme kruh a vracíme se k našemu geovozítku. Máme odloveno 22 keší, v nohách asi 12 km a 260 m převýšení, Na to, že je to jen tak málo už všichni cítíme nožky. No jo, první letošní větší výlet! Musíme trénovat, ať se zase někdy můžeme vydat do hor...

Vytisknout stránku Vytisknout stránku16. 2. 2020, 18:45, zobrazeno 1065x, dnes 2x
0.0 0Hodnocení