Úvod > Články > Dokumenty > Dolomity 2010 - den 8.

Dolomity 2010 - den 8.

V noci se probouzím a venku se čerti žení - zvuk hromu se odráží dokola a déšť silně šumí. No z ranního fotografování asi nic nebude, ráno je ovšem vše jinak. Sasolungo se koupe v záři slunce a na obloze ani mráček. Náš poslední den se s námi loučí nádherným počasím. Po snídani se balíme a už bez Ferdy (Jede s Ivanem a Jankou přímo do Ostravy) v 8:28 vyjíždíme směr Innsbruck. Na Italskou dálnici vjíždíme v 9:29, stojí nás 3,6 EUR, Brennerský průsmyk stojí 8 Eur. V 10:10 hod přijíždíme do Vatens, kde parkujeme před muzeem Swarovského. Vlastně mezi muzeem a výrobními halami. Celá továrna je v nádherném prostředí mezi alpskými velikány.

My si kupujeme vstupenku a jdeme na prohlídku muzea. Prvním výrazným prvkem je obří hlava se svítícíma očima, které z otevřených úst teče vodopád. Celá hlava je porostlá trávou. Vstupujeme do muzea vstupem z boku hlavy. V první hale zůstáváme stát před nádhernou maketou koně se zdobeným postrojem. Samozřejmě z dílny pana Swarovského.

Pak začne řada úžasných sálů s někdy až šílenými expozicemi. V prvním, nazvaném „mechanické divadlo“ zprvu jen nechápavě koukáme. Pod stropem zde na ramíncích projíždí několik bílých košilí vykládaných křišťály, které pronásleduje jedna černá. Uprostřed sálu pochoduje torzo ženského těla (od pasu dolů...) a nad ní se tyčí muž rozložený na kousky... Vrcholem všeho jsou tři páry nohou oblečené do kalhot a bot - jako byste uřezali chlapa v pase - které synchronizovaně vykopávají nohy kolem sebe. Po chvíli ale přijdeme absurdnímu divadlu na chuť a posloucháme zajímavou zvukovou kulisu. Krásná šílenost.

Kupolovitý sál vykládaný trojúhelníkovými zrcadly...

... a fotky z něj.

Další prostor mne dostane - je to kopulovitá místnost se zrcadly ve tvaru pláství na stěnách. Vše se láme, třpytí, promítají se zde barevné obrazce. Zvuk se láme stejně jako světlo - kouzelný prostor. Pak následuje jeden prostor za druhým. Některé zaujmou, jiné jen s úsměvem projdete. Já připomenu dvě místnosti, které mne nejvíce zaujaly. Jedna je vlastně asi metr a půl široká chodba, kde Vás pronásledují modré krystaly. Kopírují Vaši cestu, rozsvěcí se krok před Vámi a asi dva metry za Vámi zase zhasínají. Pobíháme tam jak splašené veverky...

Další nádhernou místností je promítací sál s videem - příběhem tří mladých žen, který si můžete vyložit mnoha způsoby - každý si najde ten svůj. Vše je doplněno nádhernou hudbou W. A . Mozarta (Requiem D minor). Jednou celé video vidíme v sále, podruhé jej vidíme v okolních prostorech, kde se promítá na stěny vykládané malými křišťály. Nádhera, která nenechá jedno oko suché. Celá trasa končí ve velkých prodejních prostorách. Zde můžete vidět (a zakoupit) průřez produkcí Swarovského - od dalekohledů, přes ozdobné figurky po šperky. Celé muzeum je nádherné, jsme šťastní, že jsme jej mohli vidět. Pokud budete projíždět kolem, nezapomeňte jej navštívit.

Medůza z tisíců krystalů a světlovodných kabelů

Na levé fotografii vidíte křišťálový tříboký objekt ze strany řezů. Na pravé pak pohled na čelní plochu. Jednoduché a nádherné!

Ukázky několika mála výtvorů továrny Swarowski. Kromě těchto dekoračních předmětů, vyrábějí i prvotřídní dalekohledy...

Ledňáčci. Pokud by Vás zajímala cena, najdete ji v pravo vzadu...

Pro marnotratné dámy - plavky vykládané křišťály...

Velký prodejní sál

Detail stoličky vykládané křišťály.

V muzeu můžete bez nadsázky strávit půl dne i více. A nejen v samotné "obří hlavě". Park, který hlavu obklopuje je plný dalších atrakcí. Například bludiště ve tvaru ruky ze vzorně zastřižených keřů. Na vrcholu hlavy posázené trávou naleznete vyhlídkovou plošinu a pod ní miniarboretum s tekoucím potůčkem. Balzám pro srdce i oko...

Ve 12:25 odjíždíme z Vatens směr Salzburg. Tam ve 14:16 nabereme naftu (Shell V-power je zde levnější než naše obyčejná nafta) a pokračujeme domů. Tedy do České republiky. Jsme z cesty utahaní ale i tak trochu sjíždíme z cesty a naši nádhernou dovolenou ukončíme v námi milovaných Holašovicích. V 17:16 přijíždíme na místo. Zde se zastavíme v restauraci na občerstvení a pak jdeme navštívit naše milované kameny. Tom se vzpouzí představě energií kamenů a tak se raději vydáváme na další cestu. Do Třeboně dojíždíme v 19:20. Tím prakticky končí naše nádherná dovolená. Další den jen odvezeme omladinu do Vizovic na metalový festival a míříme domů. Ještě dlouho (asi do smrti) budeme vzpomínat na tyto nádherné chvíle.