Súlovské skály

A tak ráno vstáváme stejně brzo jako do práce a vyrážíme směr Bytča. Za zhruba hodinu a půl parkujeme na placeném parkovišti ve vesničce Súlov - Hradná. Máme štěsí asi na předposlení placené místo - nejen my jsme se rozhodli využít posledního krásného dne. Zaplatíme v automatu a vyrážíme po zdejších Labkách. Pak se napojujeme na červenou značku a začneme stoupat směrem na Lúku pod hradom.

Chvíli máme pocit, že půdeme sami, ale to jsme se přepočítali. Za chvíli už jdou do protivky rodiny s hulákajícími dětmi. Už jsme nějací staří, či co... Projdeme pod hradem a pokračujeme na Štefánikovu vyhlídku a dále až na rozcestí Pod Roháčom.

Janka se rozhoduje ještě kousek popojít po žluté značce až ke King-Kongovi. Tedy ke kešce s tímto jménem. Je to samostatně stojící skála, která určitě něco připomíná, jen zrovna tu gorilu moc ne.

No je to King-Kong?

Kousek od tohoto solitéru nás míjí parta mladých žen z Čech. Jsou neuvěřitelně hlučné - to je asi standardem u skupin tohoto složení. Překřikují se, hulákají, mluví jedna přes druhou... Slyšíme je ještě notnou chvíli, co kolem nás projdou. Podobnou skupinu jsme potkali vícekrát - třeba na Čertových skalách u Jeseníku - stejný modus operandi.
Kousek dál mají být ještě další vyhlídky a tak popojdeme. Na vyhlídce se ale usadila inkriminovaná skupina, která huláká na celé údolí. A tak se jen rychle koukneme dolů a raději utíkáme nazpěn na rozcestí.

Skalné okno

Od rozcestí začneme sestupovat zprudka dolů - už jsme tu jednou šli a tak víme, že to je pěkný sešup. První zastávku uděláme pod "Skalním oknem". Je to obrovská sklaní brána. Chvíli se ocháme tímto monumentem a zjišťujeme, že jsme se minule špatně podívali do mapy a mysleli si, že toto místo je Šarkania diera. Není. to musíme ještě níže. Je sucho a sypká půda pod nohama ujíždí - sestup je hodně dobrodružný. Nakonec jsme rádi, že nejedeme dolů po zadku. To by bolelo.

Výstup na Šarkaniu dieru

Sestoupíme až na Lúku pod Roháčom, kde je rozcestník na Šarkaniu dieru. No když jsme se minule tak spletli, musíme to dnes napravit a do diery se dostat. Jenže ono to není až tak jednoduché. Začínáme opět stoupat zprudka nahoru. Musíme zdolat přes cestu spadané stromy se spoustou větví a listí, pak skoby zaražené v sypké v zemí a pak žebříky. Konec výstupu je hodně dobrodružný. Prach pod nohama ujíždí a my lezeme prakticky po čtyřech. Dolů to bude ještě vetší zážitek! Navíc jdeme v procesí, takže se numůžeme zastavovat a moc oddychovat, protože bychom brzdili ostatní.

Šarkania diera

Odměnou nám je obrosvká jeskyně v prudkém srázu. Ani v ní není kousek roviny a nohy stále ujíždí dolů z kopce. Konečně jsme zdolali toto místo! Je úchvatné. Sestup dolů zvládáme bez pádu, dokonce potkávávme i naše plíce, jdoucí proti nám. Sešli jsme se... Pak už nás čeká jen sestup a údolí. V půli sestupu Janka hlásí, že kousek nad námi na kraji lesa nad loukou je keška "Po stopach sokoliara Tomasa". Dáme ji? Už se mi moc do kopce šplhat neche, ale času máme dost a tak opět stoupáme - tentokrát po krásné louce. A víte co? Nalézáme nejkrásnějí výhled na celé Súlovské skály!

Sedáme si na louku a kocháme se. Je to prostě nádhera!

Pak už nám zbývá jen sestup do dědinky. Cestou nainstalujeme jednu ztracenou schránku (se souhlasem ownera), najdeme stromovku pětku, které jen zamáváme a pak už jsme u auta. Až tam nejdeme na plotě informační ceduli, že je dnes hrad uzavřený. Dobře, že jsme tam nešli!

Nakonec jsme ušlapali jen 13,4 km, ale převýšení jsme udělali 741 m. A to je pěkné. Večer jsme krásně uťapkaní, ale šťastní, jak jsme si to spolu krásně užii.