OV-10D Bronco 1/32

Stál jsem před mým kitníkem a vybíral si, do čeho se pustím. Poslední dva kousky SU-25 K a SU-25 UBK mi daly nějak zabrat a já chtěl změnu. Prvně jsem pokukoval po nějakém tanku, pak si vytáhl na okouknutí SU-34 a nakonec jsem sáhl po unikátu v mé zbírce - po Broncu.

Tento model jsem si vydyndal na Vánoce od Ježíška - tedy od mé Janky. Je to úplný úlet - co se rozměru a typu týká. Už dlouho mám vybráno, že stavím letadla z II. světové v měřítku 1:32 a moderní - většinou proudové stroje v měřítku 1:48. A Bronco nepatří tam ani tam. Za prvé je v měřítku 1:32, ale není z II světové a není ani proudové... No prostě krok bokem. Ale těším se - jak na stavbu, tak na to, až si ho pověsím na stěnu mezi ostatní kousky. Vlastně asi ne - dostane čestné místo úplně sólo, bokem od všech ostatních.

Už za sebou máme půlku prázdnin a týden srpna k tomu, když se konečně odhodlám o deštivém víkendu zasednout k modelaření. Otevřu krabici, vyndám návod a rozhoduji se, kterou kamufláž si vyberu. Po chvíli přemýšlení se rozhodují pro tu, co je na přebalu. Hnedé letadlo ještě nemám... Následně hledám barvy a rozhodnu se vyzkoušet Mr. Color - s těmi jsem ještě nedělal a tak je objednávám i s ředidlem. Pak začnu studovat plánek. Procházím další barvy a hledám alternativy v tom, co už mám doma. Naštěstí nalézám. Dalším krokem je rozbalení rámečků:

Rámečky jsou většinou spojené dva dohromady a není na nich značení, který je který. A tak je od sebe odděluji a podle první stránky návodu rozklíčovávám, který rámeček je který. Abych se v nich snadno vyznal, lepím si na ně proužek krycí pásky a popisuji si je. Aby to nebylo tak úplně jednoduché, hned na začátku stavby se zaseknu nad tím, že mám najít díl v rámečku G. Ale tady rámeček G není! Rámečky se dle návodu značí A, B, C D, E F, H I a J. Aha, tady soudruzi z Číny asi udělali chybu. A tak rámeček J přejmenovávám na G. Chvíli mi trvá, než si zapamatuju, že v návodu mám hledat jednou v rámku G a potom v rámku J, i když to je vždy stejný rámeček. To je asi proto, aby mi nezarezly mozkové závity.

Vrhám se dostavby a výborně se bavím. Tedy chvilkami nechápu: první malý zásek je to, že čísla dílů v rámečcích jsou tak špatně vylisovaná, že nejdou přečíst.  Pak se dostávám k dílům, které mají v plánku nakreslené styčné bod - čepy, ale ve skutečnosti na výlisku chybí. To se pak musí vše lícovat na sucho, aby to ve výsledku pasovalo. A není to občas jednoduché. Občas jsou čepy na jednom kusu a na protějším není nic. Malé otvory na zasunutí protějšíhu dílu také nejsou vyjímkou. Ale to je vše jen trochu adrenalinu navíc...

V kokpitu si pohrávám s kabeláží. Není to sice dokonalé, ale já mám radost, že jsem to dokázal trochu potunit. Podklady ke kabině naštěstí jsou. A jelikož nestavím konkrétní stroj, můžu si dovolit udělat něco, co ve skutečnosti neexistuje...

Pak přijde chvíle, kdy si nedávám pozor a ač jsem se snažil - a věděl jsem, že to udělat nesmím - udělám, to... Na motorové gondoly nalepím křídla naopak - tak, že uchycení ocasní plochy mám směrem ven. Málem s sebou seknu. Taková chyba!!! Lepidlo ještě dokonale nedrží a tak se mi podaří vše rozebrat a slepit správně. Při kompletaci ale narážím na chybu, se kterou si nevím rady - pravé křídlo mi  - ať koumám, jak koumám, nesedí - vzniká mi skoro 2 mm široká mezera. Přitom všechny ostatní díly lícují a dokonce i zespodu k sobě dokonale přiléhají. Nakonec to musí vyřešit plastová destička vrstva tmelu. Rozbiji si s tím sice rytí, ale to nedá nic dělat...

Dám si tu práci a nechávám otevřené a vybavené gondoly pod trupem s kulomety, barvím i motory a upravuji i otevřený čumák.

Práce pokračují pomalu - přeci jenom je venku pořád nádherné počasí a ukrást si alespoň chvíli na modely je dost těžké. Postupně dám celý model do surfu. Opravím chyby v tmelení, doryju podrobnosti, pak přijde na řadu preshading a pak se pouštím se do kamufláže. Na ni přide lesklý lak a pak decaly. Ty jsou lahůdka. Jsou extra jemné, stačí troška neopatrnosti a jsou roztržené. Nepříjemná práce.

Nakonec to neprojde bez ztráty desítky. Nevím jak, ale podaří se mi pokrčit dokonale nanesený obtisk a všimnout si toho, až je dokonale zaschlý - spodní pravý znak. Uvažuji co s tím, jak to opravit. No a když se nedaří, stane se něco dalšího, co mi bere úplně vítr z plachet - praskne mi křídlo v místě, kde jsem vkládal plastovou destičku a zároveň s tím odpadává i kus barvy s lakem. V tu chvíli mi problém s obtiskem připadá jako prkotina.

V nějakých článcích jsem četl, že díky velikosti modelu hrozí problém s pevností křídel, ale nějak jsem to neřešil a pustil z hlavy. A mám to tady. Notně naštvaný jsem křídlo přilepil sekunďákem, podložil, aby se dále nelámalo a model zakonzervoval do chvíle, kdy najdu morál se k němu vrátit. Mezi tím mám čas popřemýšlet, jak to opravit.

Tak to je stav, kdy model opouštím. Na neurčito....

Nakonec se k modelu vracím více než po měsíci. Ale už ze stavby nemám radost. Nějak to dodělávám z musu. Snažím se, ale sekám chybu za chybou. Už na to pořádně nevidím, ale i kdybych použil mikroskop, bylo by mi to k ničemu, neb mám pocit, že mám prsty jak kolíčky naprádlo a výsledky tomu odpovídají.

Ač je to velká dvaatřicetina, nebo možná právě proto, při detailním pohledu vidím spoustu nedotažeností. Poškozené obtisky, špatně vyčistěný wash, nedotažená barva na hranách, ukápnuté lepidlo při lepení skel kokpitu... Prostě spousta chyb. Tak tímto modelem se chlubit nemůžu. Půjde na stěnu, ať se na něj vesele práší.