Letenky na Azory

Letenky a ubytování vyhledávám na začátku února s tím, že bychom chtěli letět koncem března a být tam o něco déle než týden. 

Prvně hledám na kiwi.com, kde se pěkně zobrazují navazující lety. Když si najdu termín, snažíme se najít letenky přímo u dopravce - tedy na stránkách TAP. Tady se mi ale nedaří najít stejné spojení a na stránkách se mi už hůře orientuje. Zkusím ještě Pelikána a zase se vracím ke Kiwi.
 Nakonec objednávám a platím letenky na 20. března 2023 z Prahy s přestupem v Lisabonu  do Ponta Delgada a zárověň si
  objednávám se shodným přestupem letenku nazpět na 28. března. Cena zpáteční letenky pro dva a jedno velké odbavené zavazadlo do 23 kg přichází na 15 tisíc korun - tedy 7 500 Kč na jednoho. Není to málo, ale zase ani moc, k dostání jsou i za podstatně více.

Přiznávám, že nelétáme často a tak spoustu věcí nevíme a musíme je dohledávat. Pro někoho možná samozřejmostí - ale pro nás velkou neznámou je, co bude se zavazadly při přestupu. Musíme si je vybrat a znovu odbavit? Nakonec zjišťujeme - celkem pracně, protože Kiwi to neuvádí jasně, že pokud letíme oba lety se stejnou leteckou společností a let jsme koupili najednou, o překlad zavazadel se postará daná letecká společnost. U nás tedy Portugalsé TAP.

Ubytování na Azorech

Druhým krokem je najít ubytování. Přihlašuji se na Booking a hledám něco blízko letiště. To proto, že se ve mě probouzí Harpagon a já chci ušetřit za dva dny pronájmu auta. Mimochodem - na nejmenší části ceny :(

Ubytování je dost, není to problém. Zadávám termín, dvě osoby a hledám. Nakonec vybíráme malý pokojíček asi 1,5 km od letiště za 8 500 Kč. Moc pěkná cena. Až za pár dnů si všimnu chyby, o které nevím, jak jsem k ní přišel - asi překlikáváním mezi více možnostmi se mi podaří objednat do dvoulůžkového pokoje jen jednu osobu. Já jsem osoba, ale zmatená!

Píši přímo na ubytování, zda je možno to doplatit, ale obratem mi odpovídají, že mám na Bookingu rezervaci zrušit a objednat znovu, tentokrát dvě osoby. Tak jo, ruším rezervaci a na stejný pokoj chci udělat rezervaci pro dva. Ale OUHA! Cena se z 8 500,- nezvedá na dvojnásobek, ale skoro na trojnásobek - 24 500,-.  

Tak to ne, to neberu. Hledám znova a nalézám ubytování v uzoučkých uličkách centra Ponta Delgady za 17 500Kč. Interiér vypadá luxusně, cena je právě dvojnásobkem původně objednaného ubytování a navíc jako bonus získávám dopravu z letiště do ubytování zdarma. Tak to částečně řeší i mé dilema s půjčením auta. 

Takže jedna noc ve dvoupokojovém apartmánu vychází necelých 1 100,- na osobu a noc. Jen není možno ubytování zrušit. A tak platíme dopředu a objednáváme i odvoz z letiště. K potvrzení platby mi obratem přichází i potvrzení o vyzvednutí na letišti, kdy se dopravci orientují dle čísla letu, takže na nás počkájí i při případném opoždění příletu.

Pujčení auta na Azorech

Posledním krokem je objednání auta. Objednávku nám nabízí přímo Kiwi a tak přes jejich odkaz hledáme nějaké malé vozítko za rozumnou cenu. Vybíráme si maličké Aigo, což pro nás dva bohatě stačí. Půjčujeme si od půjčovny Autatlantis na 7 dnů za 3 458,-, což je necelých 500,- na den. Vyzvednutí a vrácení vozítka je na letišti.

Když dodatečně chceme posunout navrácení vozidla o den později - abychom se po změně ubytování ráno dostali z centra snadno na letiště, zjišťujeme, že se auto nedá vrátit mimo otevírací dobu půjčovny - tedy někdy od osmi ráno do večera.

 Nakonec se vše vyřeší až na Azorech, kdy využijeme nabídky taxislužby, která nás vyzvedává na letišti a přes jejich aplikaci si objednáváme odvoz z ubytování na letiště v námi určenou dobu - tedy ve 4 hodiny ráno. Cena je necelých 600,-.
Objednání je velice jednoduché - už v prvním potvrzovacím e-mailu o zajištění svozu z letiště je odkaz na objednání další cesty.

Půjčovnou je požadováno složení jistiny, kterou blokují na kreditní kartě. Tu ale už dlouho nemáme, a tak si v naší bance ještě vyřídíme kreditku, abychom se nedostali do problémů při přebírání auta.

No a pak už ná zbývá jen hledat, kam se podíváme. V době internetu, youtube a blogů to není problém. Jen si to naplánovat tak, abychom vše stihli a ještě se modlit, aby vyšlo počasí...

Naše cesta na Azorské ostrovy

Na letiště v Praze nás z Hlavního nádraží odveze autobus (100,- na osobu), který nás vysazuje u terminálu 2, ze kterého máme odlet. Máme chvíli čas a tak si sedáme a čekáme, až se otevře odbavení. Při samotném odbavení se nás příjemný mladý muž ptá, jestli máme zaplacené místa vedle sebe. Přiznáváme se, že ne (nechtěli jsme si tím svyšovat cenu letenky) a tak nám aktivně mění místa v letadle a upozorňuje, ať původní vytištěné letenky zahodíme a dává nám nové. Taktéž se nás ptá, zda nechceme příruční zavazadlo zdarma schovat do podpalubí, že let je plný a může být problém s umístěním zavazadel. My si chceme ale nechat příruční zavazadlo u sebe - zabalili jsme se tak, abychom při ztrátě hlavního zavazadla měli u sebe vše nejnutnější, co budeme na týdenní pobyt potřebovat.
Při nástutpu do letadla nás volají postupně podle třídy, do které jsme zaraženi - číslo je na letence. Prvně jdou VIP - ti mají první asi dvě nebo tři řady sedadel oddělené od ostatních vzadu závěsem. Možná mají trochu více místa na nohy, ale žádný další komfort tam nevidím. Pak jdeme my, kteří sedíme až úplně vzadu a pak ti z předních částí letadla. To abychom se v úzké uličce neušlapali a mohli včas vyletět.

Sedíme v předposlední řadě vpravo u okýnka. Náš stroj nese označení Airbus A 320. Po usazení a provedení předletové přípravy odrolujeme k hlavní dráze a čekáme. Dest minut, dvacet - pak se ozve hlášení - pilot nám sděluje, že čekáme na zlepšení počasí nad střední Evropou. Pravda, černo před námi něco říká... Nakonec vzlétáme s hodinovým zpožděním. Trochu se obáváme, jak stihneme přestup v Lisabonu - máme na něj zhruba dvě hodiny, teď už vlastně jen jednu. Let probíhá v klidu a po zhruba dvou a půl hodinách jdeme na přistání v Lisabonu. Shora je město nádherné, navíc nás pilot vezme až nad moře, kde se otočí a nad krásnými písečnými plážemi to vezme přes celé město až na letiště.

Při výstupu z letadla hledáme první monitor na kterém čteme, ze které brány letí náš druhý let. Obáváme se velikosti letiště a bloudění ke správnému východu. Nakonec je vše úplně snadné. Pokračujeme hned vedlejším gejtem, na kterém jsme přistáli. A tak si v klidu sedáme a čekáme, až se otevře vstup.
Mimochodem jsme zde v dalším časovém pásmu a hodinky se nám posunují o hodinu nazpět.

Opět nás volají podle označení na letenkách (A, B nebo C). Tady již odlet nic nezdržuje v 17:05 vzlétáme Airbusem A320 neo na čas směr São Miguel. Čeká nás let dlouhý 1500 km. 
Hned po startu nám mizí pevnina z očí a celou cestu můžeme pozorovat jen místní oblačnost a modrou mořskou hladinu. Přistáváme v 18:30 po asi dvou a půl hodinovém letu. Že nějak nesedí časy? To je opět tím, že jsme v dalším časovém pásmu - oproti našemu času jsme již posunutí o dvě hodiny. U nás už je tma, tady ještě vidíme sluníčko mizející k západu.

Letiště v Ponta Delgada nese jméno João Paulo II - tedy letiště Jana Pavla II. Je to malinké letiště, při výstupu sestupujeme přímo na letištní plochu a míříme pěšky do haly pro zavazadla.
Už se zavazadly vycházíme do vstupní haly kde na nás čeká mladý sympatický muž s cedulkou s našimi jmény v ruce. My už víme, že se jmenuje João - tedy Honza Silva - hned nám bere všechny zavazadla a nedá se odbýt, v žádném případě si je nemůžeme nést sami. Před letištěm stojí krásný černý mikrobus od Mercesu, kde naloží kufry i nás a pak dosti svižně vyráží. Za pět minut už kličkujeme úzkými uličkami starého města a parkujeme před našim ubytováním. Vykládá nám zavazadla až před dveře a do ruky dává obálku s mapou města a celého ostrova a také s poděkováním za využití jeho služeb. Prostě luxus.

Ubytování na Azorech

Sotva se rozloučíme z Honzou a vezmeme do rukou zavazadla, otevírají se před námi zdobené dveře starého, ale krásně opraveného jednopatrového domu a v nich nás vítá Bruno - s úsměvem na tváři nám bere zavazadla a hned nám je vláčí přes malou recepci do přízemního pokoje. Spustí na nás dokonalou angličtinou takovou spoustu slov, že jsme za chvíli dokonale ztracení. Ukáže nám apartmán, předá dvě vstupní karty, nabídne pomoc v případě potřeby a popřeje krásný pobyt.
Naše ubytování se jmenuje Santa Clara 1828 a je na ulici stejného jména, jako je jméno celého ostrova - São Miguel.

Celý dvoupokojový apartmánek je jako nový. Vše je dokonale čisté, detaily dotažené, vzhled nádherný. Tady se bude nádherně bydlet!
Z chodičky vstupujeme do kuchyně s jídelnou a sedačkou s televizí. Kuchyňská linka je vybavena vším potřebným - jak přístroji, tak nádobím. Janka chvíli strojí u linky a zkoumá, kde najde příbory. To by bylo divné, kdyby na ně zapomněli, že?
Až pak s oslavným výkřikem nalézá krásně skrytou přihrádku ve skříňce s nádobím - stačí jen na plochu zatlačit a vysune se šuplík plný příborů a nožů - dokonalá schovka. Na lince máme pod skleněným poklopem i dárek - místní sladké pečivo, chutí něco mezi palačinkou a koblížkem - lahůdka, kterou si následný týden každý den kupujeme na snídaně i svačiny.

Vedle jídelního stolu je vstup do nádherné koupelny s velkým sprchovacím koutem a toaletou. Za sedačkou s televizí je pak vstup na vnitřní dvorek - je to opravdu jen maliký prostor, kde se vedle malé palmy vejdou už jen dvě stoličky a malý stolek.

Na straně kuchyňské linky jsou skoro neviditelné dveře vedoucí do ložnice. V té je velká a pohodlná manželská postel, a velké skříně. Okna míří do ulice, ale je přes ně dovnitř neprůhledná roleta s elektrickým ovládáním a pak vnitřní pevné skládací okenice.
Samozřejmostí je rychlé wi-fi připojení.

Cedule s povinností placeného parkování - vpravo na plocho na stěně...

Trochu komplikovanější to je s parkováním. Celá vnitřní část starého města má omezené množství parkovacích míst a všechny jsou placené. To, že už musíte za parkování platit poznáte podle klasických značek s bílým P v modrém poli a s dodatkovou cedulí povinného placení. Problémem je ale to, že cedule jsou na stěnách - tedy rovnoběžně s cestou, takže si jich mnohdy ani nevšimenete. Zvlášť, když si musíte dávat sestakramentský pozor, abyste neurvali zrcátka. A když už chcete v takových uličkách zaparkovat, je to i trochu vyšší dívčí - pravými koly musíte se sklopeným zrcátkem naskočit na patník a přitom se neopřít o stěnu domu. No lahůdka pro odvážné.

 Záhadou pro nás byl i parkovací automat, na který jsme docela dlouho a nechápavě hleděli a nerozuměli, co po nás chce. Nakonec k nám přišla místní dáma a vysvětlila nám, že prvně musíme zadat do automatu SPZ našeho auta a až pak zaplatit. Placené parkování je tu od osmi rána až do večra.

Nakonec se ptáme Bruna, kde se dá zaparkovat zdarma a ten nás odkazuje na free parkoviště, které je asi 250 m od našeho ubytování do kopečka. Pravda je, že už od rána je zaplněné na maximum a to platí až do 17:00. Pak jako když střelí do vrabců - auta rozjedou a je tu poloprázdno. Plánujeme výlety proto tak, abychom se vraceli až po páté odpoledne a ráno nemusíme nikam spěchat.

Hned vedle parkoviště je krásná botanická zahrada, kde se zastavujeme na večer chvíli sednout a ještě o pár metrů dál je samoobsluha, kde si kupujeme potraviny a tekutiny. Voda je tady z kohoutků pitná a chutná. Ne jako na Tenerife, kde jsme si museli kupoval v Lidlu balenou. Samoobsluha je trochu jiná, než na jaké jsme zvyklí z domu - překvapuje nás malý sortiment zeleniny a pečiva. Ale vybrat se dá a my jsme skromní.

Návrat na titulní stránku Azory 2023