Po dvou letech neustálých zákazů a komplikací se situace s covidem uklidnila a my se rozhodli ji využít. Chvíli hledáme, kam vyrazit, konzultujeme to s kamarády a nakonec se rozhodujeme vyrazit sami na vlastní pěst.
Druhý den, celý natěšený, hlásím v práci Kačce, že máme zajištěnou dovolenou. Ta na mne vykulí oči a říká: "Tati, ale v tom termínu máme koupené letenky do Barcelony!!!" To, že mi to už loni hlásila jsem vesele zapomněl a v práci jsme si ještě nevytiskli plán, kdo má kdy volno. Tak co teď s tím? Letenky vrátit nejdou, to jsme si nepřipojistili. A tak místo společné radosti z toho, co nás čeká, řešíme co s tím. Nakonec se Kačenka uvolí přebukovat si let na jiný termín a dává nám přednost. Zlatíčko.
Za mých mladých let se v rozhlase předpovědi počasí věnovalo podstatně více času. Hlásily se energetické stupně (podle nich se řídily spotřeby velkých firem), pak se hlásily douhé řady čísel - teplota, tlak, rosný bod a mezi tím vším se pravidelně objevovala hláška, že naše počasí ovlivní tlaková výše tvořící se nad Azorskými ostrovy...
Dodones si to pamatuji a přiznám, že jsem dlouho nevěděl, kde to pořádně je. No a když už jsme měli to štětí vidět jihovýchodně položenou Madeiru a ještě jihovýchodnější Tenerife, chci prozkoumat i toto místo. Nejvzdálenější výspu EU uprostřed Atlantiku, výrobnu mraků - Azorské ostrovy.
Vybíráme si největší ostrov s názvem São Miguel. Další ostrovy v plánu nemáme, ale dají se navštívit buďto lodí, nebo rychlejší leteckou dopravou.
São Miguel (portugalsky Ilha de São Miguel) je ostrov patřící Portugalsku v souostroví Azor. Je sopečného původu. Rozlohou 793 km² je v celém souostroví největší. Je protáhlý z východu na západ v délce přibližně 90 km při šířce 8 až 15 km, nacházejí se na něm neaktivní sopky Furnas a Água de Pau. Povrch je hornatý a dosahuje maximální nadmořské výšky 1105 m. Na ostrově žije 140 000 obyvatel, z čehož 30 000 v hlavním městě Ponta Delgada. Živí se pěstováním ananasů, vína, citrusů a cukrové řepy. Tento ostrov je také uváděn jako jediné místo v Evropě, kde se pěstuje čaj. Ostrov byl objeven jako druhý v pořadí někdy mezi lety 1426–1437.
Makaronésie nebo Makaronéské ostrovy (nesprávně Makronésie jako falešné opozitum k Mikronésii) je souhrnný název pro skupinu ostrovů v Atlantském oceánu západně od Pyrenejského poloostrova a severní Afriky. Pojmenování pochází z antické doby, staří Řekové je nazývali μακάρων νήσοι (makarón – šťastné, nésoi – ostrovy).
Z hlediska geografie zahrnuje:
Azorské ostrovy (Portugalsko)
Kanárské ostrovy (Španělsko)
Kapverdy (Ostrovy zeleného mysu; do roku 1975 portugalské, nyní nezávislá republika)
Madeirské souostroví (Portugalsko)
zdroj: wikipedie
V neděli 19. 3. 2023 nasedáme do RegioJetu a vyrážíme směr Praha. Chvíli po poledni už obíháme nástupiště Hlavního nádraží a lovíme labky. Před druhou hodinou odpolední stojíme na recepci hotelu Prague Star, kde dnes přespíme. Pokoj ještě není připravený a tak si v recepci necháváme kufry a vyrážíme po Václaváku dolů a obloučkem skrze pasáže - a že jich tady je - se vracíme ubytovat. Dáme si svačinu a opět vyrážíme do víru velkoměsta. Je neděle odpoledne a Praha je plná. Po Václaváku kličkujeme mezi davy cizinců - nejvíce tady je asi španělsky mluvících lidí. To není jeden autobus, to je několik vlaků! Slyšíme i angličtinu, ukrajinštinu, němčinu...
Projdeme v zástupech na Staroměstské náměstí a obloukem přes Platnéřskou dojdeme na Karlův most. Přejdeme jej a jdeme kolem Čertovky k nejužší uličce v Praze. Řízeni semafory si ji projdeme tam a zpět a pak si sedáme ke Švejkovi v Malostranské pivnici na jednu Plzeň. Ač je venku relativně chladno, sedáme si na zahrádku - nad sebou máme infra zářič a je tu parádně. Pivo jen zasyčí a máme ho v sobě. Pak pokračujeme po Kampě kolem Sovových mlýnů až na Most legií, po kterém přecházíme opět na druhou stranu Vltavy. Obejdeme Zlatou kapličku, navštívíme Rotundu Nalezení sv. Kříže a pak se po Národní vracíme na Václavák. S jedenácti kilometry v nohách a s hromadou odlovených kešek upadáme do postele. Zítra nás čeká druhý cestovní den.
Cesta na Azory - ostrov São Miguel - letenky, doprava, ubytování a vše ostatní kolem
Čajové plantáže Fábrica de Chá Gorreana a vodopád Cidreira, soutěska Ribeira dos Caldeirões
Lagoa do Fogo s procházkou po hraně caldery, Remédios a cesta k Janela do Inferno
Fumaroly - Caldeiras das Furnas, procházka u Lagoa das Furnas
Rocha da Relva - útesem k moři
No a jako vždy a jako vše, má i tato dovolená konec. Odlet máme v šest ráno - to je ještě za hluboké noci. Objednáváme si na webu odvoz na letiště stejnou společností, která nás při našem příletu vyzvedávala. Trochu mám obavy, aby vše klaplo a taxi bylo přistaveno. No na letiště to máme s kufry asi hodinu a půl, tak při nejhorším to dáme pěšky. A proto si nastavujeme budíka na tři ráno a taxi voláme na tři čtvrtě na čtyři.
Naposled se rozloučíme s ubytováním, zkontrolujeme že jsme si nic nezapomněli a zavíráme za sebou dveře. V tu chvíli se v uličce za námi nastartuje motor a rozsvítí světla - tak pokud to není mafie, je to naše taxi! Z mikrobusu vyskakuje nám známý João, nakládá nám kufry a my jsme za pár chvil na letišti. Chvíli čekáme na odbavení, pak nasedeme do Airbusu A321 neo a na čas - ještě za tmy - startujeme. Tady už nemáme štěstí a nesedíme vedle sebe - ale přes uličku, já u okna a Janka v uličce. Bluetooth ale dosáhne, tak můžeme společně poslouchat ve sluchátkách detektivku.
Po chvíli se před námi rozednívá a my míříme do světla. Tedy obrazně...
Bez problémů přistáváme v Lisabonu, kde máme 4 hodiny času na přestup. Chvíli brouzdáme po letištních prostorách plných cestujících a pak si najdeme klidné místo u gejtů, kde si sedneme a posloucháme knihu. Pak další nástup do letadla a míříme do Prahy. Já sedím hned vepředu za VIP a Janka úplně na konci na posledních sedalech.
Před sedmou večer jsme v Praze. Chvíli hledáme, kde je zastávka autobusu na hlavák - tam, kde nás vysazoval při odletu na dovolenou není. Ptáme se u okýnka mladého muže, který nás směruje k terminálu jedna a tak se rychlým přesunem dostaneme na zatávku, kde stojí bus s otevřenými dveřmi. Naskočíme, zaplatíme 200,- a vyrážíme.
Tak nějak doufáme, že dostat se z Prahy do Ostravy nemůže být problém, můžeme vybírat z několika dopravců a určitě něco pojede. Jede, ale až za hodinu a půl. Při čekání mi začíná být divně - že by únava? Ve Regiu jsme v kupé sami a já mám pocit, že mi stoupá teplota. V jednu ráno vystupujeme ve Svinově, stihneme i noční tramvaj a v 1:45 už ležíme doma ve vlastní posteli. Shodujeme se, že se stalo přesně to, o čem jsme si povídali před odjezdem na dovolenou - už jsme doma a ani nevíme, jak to uteklo.
Druhý den ráno se probouzím s teplotou 38,6°C a bojuji s ní skoro celý další týden. Azorská chřipka typu B mi dává zabrat více, než předvánoční covid. Jak jsem se chlubil, že jsem už nebyl nemocný dlouhé roky, musím si to pořádně vybrat. To mám z toho, že jsem se chlubil...
Vytisknout stránku
Komentáře (1)
3. listopad 2023