Tak na tento výlet jsme se těšili asi nejvíc.  Čekají nás nádherné výhledy přes rozkvetlé hortenzie na jezera zalévající kaldery s urbex hotelem za zády... No člověk míní a příroda mění...

Ráno se probouzíme opět brzo a čekání na rozednění si krátíme čtením. Pak si ještě skoro za tmy dáme snídani - bolos s borůvkovou marmeládou a pak už hurá k autu. Máme ho hned u domu a tak těsně pře osmou - abychom nemuseli platit další parkovné, vyrážíme. Sluníčko nám při tom mile svítí na cestu.

sete-cidades-1.jpg

Nastavujeme si navigaci na mapy.cz a necháváme si navrhnutou trasu - vybíráme tu nejjižnější. Až nahoře u Cidades zjišťujeme, že jsme udělali dobře, protože horní cesta je uzavřená (oprava cesty).

Cesta kolem pobřeží je sice klikatá, ale pohodová. Až když odbočíme do vnitrozemí, se obloha zatáhne a kolem se začne objevovat mlha.

Máme v plánu zaparkovat na začátku turistické trasy PR03SMI, která vede okolo kalder velkým obloukem. Původně jsme chtěli celou trasu projít, posbírat sérii keší a užít si nádherné výhledy. Nakonec to ale vzdáváme, protože jen červená trasa je dlouhá 15 km a pro vrácení se na start k autu by bylo nutno jít dalších asi 7 km a z toho část po asfaltu. Rozhodneme se jít alespoň její část, asi ve třetině červené sejít dolů do vesničky Sete Cidades, projít kolem jezer a opět vystoupat na Královskou vyhlídku u urbex hotelu.

sete-cidades-3.jpg

Veškeré plány se ale mění příjezdem na parkoviště u King's view - tedy Královské vyhlídky na začátku trasy:

  1. je mlha jako mlíko a není vidět na víc než 50 m
  2. parkoviště je časově limitované na 30 minut a nikde jinde se nedá zaparkovat
  3. vše je okolo - včetně kešek - úplně mokré 
  4. jo - a hortenzie ještě nekvetou

Takže co teď? Jsme tady úplně sami, nikde ani noha. Z objektu už dávno rozestavěného a nedokončeného hotelu se ozývá zpěv ptáků a v té mlze to vypadá trochu strašidelně. Hotel je okolo obehnán vysokou zděnou stěnou, ale určitě tady jsou místa, kudy se dá dostat dovnitř. My to zkoušet nebudeme a vydáváme se alespoň na krátký výlet po červené. Do mlhy začíná poprchávat. Kolem cesty je to hotová džungle. Hledáme kešky, které jsou v té změti rostlin parádně maskované a většinou dost mokré. Tady se asi nedá nic jiného očekávat. Po pár set metrech to vzdáváme a vracíme se na parkoviště. 

Sete Cidades 4 Sete Cidades 5 Sete Cidades 6 Sete Cidades 7

Rozhodneme se sjet dolů do Sete Cidades a podívat se kolem jezer. Stačí popojet kolem hotelu asi kilometr do kopečka a dostáváme s k místu, kde je část křižovatky uzavřena a pokračovat směrem na Ponta Delgadu nejde. Naštěstí je jeden pruh dolů do kaldery otevřený a tak odbočujeme doleva a sjíždíme serpentýnami dolů. První zastávku si uděláme na Miradouro do Cerrado das Freiras. Mlha zůstala nad námi a my máme konečně výhled na údolí:

sete-cidades-8.jpg

sete-cidades-10.jpg

Poněkud navlhlá Janka nad Lagoa das Sete Cidades

lagoa-de-santiago.jpg

Pak stačí popojet asi 300 m a opět stojíme - tentokrát u vyhlídky na jezero Santiago

Po chvilkovém a nezdařeném hledání kešky sedáme do vozítka míříme dolů. Už za čtyřmi zatáčkami opět zastavujeme na parkovišti u Merendário da Volta do Salto. Hádejte, co se dělá na merendáriu? No merendy přeci! Merendária jsou místa, kde se dá naobědvat, udělat si svačinu nebo prostě jen posedět. A toto merendárium je opravdu krásné:

sete-cidades-11.jpg

Procházíme se po nádherném okolí a hledáme kešku. Místo ní najdeme prázdnou pohozenou schránku a totálně rozmočený logbook v trávě. Rozhodneme se ji zachránit a tak vytíráme schránku do sucha a vkládáme náhradní logbook. Zapíšeme se a v tu chvíli k nám přichází další geocacheři - z Německa. Společně pak kešku ukládáme na určené místo. Společně sjíždíme k mostu Ponte dos Regos, který od sebe odděluje jezera Azul a Verde. U mostu je parkoviště, kde parkujeme a vydáváme se na procházku okolo jezera Verde. Čeká nás asi 4,5 km.

Sete Cidades 12 Sete Cidades 13 Azorské srdce Kačeři z Německa Lagoa Verde Lagoa Verde 1 Lagoa Verde 2 Lagoa Verde 3 Lagoa Verde 4 Lagoa Verde 5 Lagoa Verde 6 Lagoa Verde 7 Lagoa Verde 9 Lagoa Verde a Janka Lagoa Verde 10 Lagoa Verde 12 Lagoa Verde 13 Lagoa Azul

Chvíli jdeme společně s našimi geokolegy a snažíme se domluvit naší lámanou angličtinou. Je mi líto, že nemáme společnou řeč. Máme společné zájmy, společnou minulost, ale nedomluvíme se....

lagoa-verde-11.jpg

Cesta jde po obvodu jezera prvně po krásné cestičce, na nejvzdálenější části okruhu se zařízne do prudké stěny kaldery a je namáhavější, aby se pak znovu vrátila na pohodlnou cestu. Kolem kvete spousta azalek a je tu božský klid. I když si chvíli představuji jak se vzbouří hladina a probudí se sopka, ale raději tyto myšlenky zaženu a užívám si krásy okolí.

lagoa-verde-8.jpg

Když dojdeme nazpět k autu, všimneme si, že nad námi - na Královské vyhlídce se zvedly mraky. Neváhám, skáču do auta a vyjíždíme na vyhlídku. Dorazíme na poslední chvíli. Asi po minutě nám mraky opět uzavírají výhled. Tak jsem si splnil sen - udělat fotku z tohoto místa. Jo, není na ní modrá obloha odrážející se ve vodě jezer, v popředí nemám nádherně rozkvetlé hortenzie, ale jsem tady.

sete-cidades-14.jpg

sete-cidades-15.jpg

Chvíli koukáme do mapy a jelikož máme ještě hromadu času, rozhodujeme se opět sjet dolů, projet Sete Cidades a vystoupat na okraj kaldery. Odtud sjíždíme na Miradouro Escalvado - z této vyhlídky vidíme včera navštívené Termas da Ferraria a na opačnou stranu se tyčící skaliska v oceánu u Mosteiros. Nakonec se rozhodneme jet až do Mosteiros a podívat se k moři. Hned na kraji městečka je velké a prázdné parkoviště. Necháme Oplíka tam a scházíme k moři. Počasí se ale vůbec nelepší - spíše naopak.

miradouro-escalvado-1.jpg

Pohled nazpět na Termas da Ferraria a vrcholek Pico das Camarinhas, kde jsme byli včera.

miradouro-escalvado.jpg

A pohled dál na Mosteiros

mosteiros.jpg

Přicházíme k nádherné černé pláži u které je molo s posezením a malý stánek s občerstvením. Jelikož je oceán rozbouřený a vítr z něj žene na pobřeží studenou slanou tříšt, není divu, že tady není ani živáčka. Stánek má jen mírně pootevřenou stříšku a uvnitř sedí starší pán. Ptáme se, zda Jance udělá kafe a on, očividně rád, že alespoň někdo přišel, ji dělá lahodné espresso. Když si řekne o 0,5 €, dá mu Janka s radostí jedno eurovou minci a nechce nazpět. On se brání, že je to moc - no řekněte, kde si u nás dáte tak dobré kafe za 24 korun???

mosteiros-2.jpg

Na posezení a kochání se okolím to opravdu není. Janka vdechne svou dávku kofeinu a pak jdeme dál - tedy vlastně blíž ke dvěma skalním prstům tyčícím se z oceánu. Cestou chceme odlovit kešku, kterou tady založili Češi, ale je umístěna v prudkém svahu spadajícím na pobřeží s velkými kameny o které se tříští vlny oceánu. Ujet noha, tak jsme mokří a ještě se nedostaneme nahoru. No nic, nemusíme mít všechno. Dojdeme až ke skalním prstům a nemůžeme se odtrhnout od energie vln a oceánu. Tříšť nás celé promáčí, ale nám se odsud nechce - je to síla!!!

Mosteiros 1 Mosteiros 3 Mosteiros 4 Mosteiros 5 Mosteiros 6 Mosteiros 8

mosteiros-7.jpg

Celí provlhlí se vracíme k autu a míříme k ubytování. Navigace nás bez problémů navede k velkému neplacenému parkovišti u botanické zahrady a jelikož je po páté hodině odpolední, najdeme spoustu parkovacích míst. Na ubytování to máme jen kousek a už víme, že tady budeme parkovat stále. 

Návrat na titulní stránku Azory 2023

Vytisknout stránku Vytisknout stránku16. 7. 2023, 16:18, zobrazeno 302x, dnes 4x
0.0 0Hodnocení